Článek
Politické strany a školství: Kdo učitelům pomohl – a kdo je hodil přes palubu?
Každý politik vám dnes řekne, jak si váží učitelů. Na billboardu. V podcastu. Na Facebooku. Ale realita v kabinetu, ředitelně a sborovně vypadá jinak: učitelé odcházejí, hoří, přežívají. Přitom školy nikdy nepotřebovaly podporu politiků víc než právě teď. Která strana ji ale opravdu poskytla? A kdo jen mluví a škrtá?
ANO: peníze ano, respekt ne
Za vlády hnutí ANO došlo k největšímu zvýšení platů učitelů za posledních dvacet let. Robert Plaga, ministr školství (byť ne čistý „anoista“), měl mezi učiteli překvapivě dobré jméno. Platové tabulky rostly. Pomocné profese přibývaly.
Ale pozor – podpora končila u peněz. Učitelé měli být výkonní, loajální, testovaní a hlavně zticha. O autonomii, byrokracii nebo důvěře se nemluvilo. ANO investovalo, ale nebudovalo důstojnost. A důstojnost je to, co dnes ve školství chybí úplně nejvíc.
ČSSD (dnes SOCDEM): slabší PR, ale reálná práce
Ve stínu silnějších koaličních partnerů tahle strana pomáhala rozšiřovat inkluzi, posilovat podpůrné profese a financovala asistenty, psychology, školní speciály. Byly to roky, kdy se školství posouvalo – ne revolučně, ale poctivě.
Slabina? Nedotažený kariérní řád, rezignace na kurikulární změny a nedostatečný tlak na snížení byrokracie. Učitelé byli ve vleku systému, který nikdo neměl odvahu přestavět.
Piráti: správné myšlenky, nulová exekuce
Zní to jako sen: důraz na duševní zdraví, rovný přístup, modernizaci výuky, digitalizaci bez šíleného ICT chaosu. Piráti mají školství v hlavě srovnané.
Ale to nestačí. Neměli ministra, neměli páky, neměli výsledky. Jejich podpora učitelům tak zůstává hlavně na papíře. A to je v české škole pořád málo.
STAN: učitelské kecy bez činu
Starostové rádi tvrdí, že školství je jejich doména. Starostové znají ředitele, zřizují školy, sedí v radách. Ale když došlo na lámání chleba – neprosadili nic zásadního.
Mluví o důvěře k učitelům? Fajn. Ale vláda, jíž jsou součástí, zároveň rozpočet školství rozřezala na kousky, ignorovala podfinancované podpůrné profese a nahrála školám další chaos.
Rétorika nestačí. Ani učitel už to nesežere.
ODS: úcta v kampani, škrty v realitě
„Učitelé si zaslouží respekt.“ – hlásá ODS. Ale v rozpočtu školy žádný respekt není.
- Nedodrželi zákonnou hranici 130 % průměrné mzdy pro učitele.
- Nenechali peníze na nepedagogické profese, takže školy platí kuchařky a uklízečky z odměn učitelů.
- Byrokracie dál bují.
- Psychologická a personální pomoc mizí.
ODS je strana pro „výkonný management“, ne pro učitele v terénu. Tam dole to totiž pálí, a ne na tabulce v Excelu.
Tak, kdo je tedy na straně učitelů?
Zeptejte se sami sebe:
- Kdo vám dal víc než leták a úsměv?
- Kdo přinesl něco konkrétního, co jste jako učitel opravdu pocítili?
- Kdo se vás zastal, když se z vás stala nárazníková zóna mezi frustrovanými rodiči a neschopným státem?
Možná není žádná strana ideální.
Ale rozhodně nejsou všechny stejné. A učitelé by si měli konečně přestat nechávat sr*t na hlavu – jen proto, že „to dělají pro děti“.
