Článek
Ještě před pár lety platilo jednoduché pravidlo: když dítě nezvládá učivo, hledá se řešení. Doučování, podpora, někdy i opakování ročníku. Nebylo to trestem. Byla to brzda včas. Dnes se brzda považuje za nebezpečnou překážku. Jede se dál, i když už dávno svítí kontrolky.
Propadnout = selhání. Ale čeho?
Ve veřejném prostoru se propadnutí vykresluje jako katastrofa. Jako stigma. Jako důkaz necitlivosti školy. Jenže málokdo se ptá:
Co je horší?
Opakovat ročník, nebo nést si mezery celé další vzdělávání?
Učitelé to vidí denně. Dítě neumí číst s porozuměním, ale postupuje dál. Nezvládá základní početní operace, ale má „splněno“. Ne proto, že by se zázračně zlepšilo. Ale proto, že propadnout je problém. Administrativní, politický, mediální.
Ochrana dítěte, nebo ochrana statistik?
Tlak na nepropadávání nevychází ze tříd. Vychází shora. Ze snahy „neubližovat“, „nesnižovat sebevědomí“, „nezařazovat“. Myšlenky samy o sobě nejsou špatné. Problém je, že se často aplikují plošně a bez kontextu.
Výsledkem je škola, kde:
- se snižují nároky, aby se „vešli všichni“
- se úspěch měří průchodností, ne porozuměním
- se problém odsouvá o rok dál
Jenže mezery nezmizí. Jen se přenesou.
Od zdi ke zdi
Dlouho bylo odkladů, opakování, selekce. Pak přišel obrat. Prudký. Bez středu.
Dnes jsme v opačném extrému:
Někde je téměř nemožné propadnout, jinde lze projít i bez zvládnutí základů.
To není podpora dítěte. To je rezignace na smysl vzdělávání.
Kdo na to doplatí nejvíc?
Ne „silní“ žáci. Ti si poradí.
Doplatí na to ti, kteří potřebují jasnou strukturu, čas, opakování a někdy i zpomalení.
A také učitelé, kteří:
- mají učit látku, na kterou třída nemá základy
- mají „diferencovat“, ale bez kapacit
- mají nést odpovědnost za výsledky, které nemohou ovlivnit
Nepohodlná otázka
Možná bychom si měli přestat lhát.
Ne každé dítěti pomůže, když ho za každou cenu pošleme dál.
A ne každé „nepropadnutí“ je vítězství.
Skutečná podpora není v tom, že problém zameteme pod koberec.
Ale že ho pojmenujeme včas.
Protože projít bez znalostí není úleva.
Je to dluh.
A ten se jednou stejně bude muset zaplatit.
