Článek
Taky máte občas dny, kdy se probudíte, podíváte se do zrcadla a připadáte si, že vás v noci nenápadně přejel parní válec? Já to znám moc dobře.
Mažu na sebe pečlivě vrstvené krémy s kyselinou hyaluronovou, snažím se poctivě pít vodu s citronem a jíst saláty, ale občas mě přepadne pocit, že ten čas prostě nezastavím. Dlouho jsem si myslela, že únava a přibývající neduhy jsou zkrátka dané. Že to jsou ty pomyslné hodiny, které neúprosně tikají každé z nás.
Jenže věda nám teď ukazuje něco jiného. On to totiž není tak úplně čas, co nás dělá staršími a unavenějšími. Jsou to naši vlastní, velmi nevychovaní podnájemníci.
Představte si to jako večírek u vás doma. Většina hostů (vašich buněk) se chová slušně, plní svou funkci, a když přijde jejich čas a jsou vyčerpaní, slušně se rozloučí a odejdou. Zkrátka uvolní místo novým.
Ale pak je tu ta skupinka, která nad ránem odmítá odejít. Sedí v obýváku, dělají nepořádek, rozlévají červené víno po koberci a kazí náladu naprosto všem v místnosti.
Těmto hostům se v medicíně říká senescentní buňky. V kuloárech se jim ale přezdívá mnohem trefněji – „zombie buňky“.
Večírek, který se tělu vymkl z rukou
Tyto buňky jsou poškozené. Už se nedělí, už tělu neslouží, ale bohužel ani neumírají. Místo toho se v nás s přibývajícími lety hromadí, usídlují se v kůži, kloubech nebo cévách a dělají to nejhorší možné: vylučují koktejl škodlivých látek.
Tomuto toxickému koktejlu vědci říkají SASP (senescence-associated secretory phenotype – profil látek vylučovaných senescentními buňkami).
Výsledkem je chronický, neviditelný zánět. Přesně ten zánět, který způsobuje zhoršenou regeneraci, ztrátu energie, povadlou pleť i vyšší riziko závažných onemocnění. Dlouhé roky jsme žili v mýtu, že s tímto procesem nejde z přírodního hlediska dělat vůbec nic. Že můžeme jen zdravě jíst, trochu cvičit a doufat v dobré geny.
Ale pak přišel zlom, který dal naději nejen vědcům, ale i nám všem, kteří chceme stárnout s grácií a plní síly.
Nenápadný hrdina z regálu s ovocem
Když se řekne lék proti stárnutí, většinou si představíme drahé kliniky kdesi ve Švýcarsku a syntetické pilulky ze sci-fi filmů. Jenže velká odpověď se skrývá v něčem, co běžně pliveme do koše – v hroznových semínkách.
Jak potvrzuje studie publikovaná v prestižním odborném časopise Nature Metabolism, čínský výzkumný tým se podíval na extrakt z hroznových semínek a našel v něm polyfenolovou složku zvanou PCC1 (Procyanidin C1). A ukázalo se, že tato látka má na naše tělesné „zombie“ naprosto likvidační vliv.
Výzkumníci zjistili, že u velmi starých myší (které odpovídaly věku 75 až 90 lidských let) dokázalo pravidelné podávání PCC1 prodloužit zbývající délku jejich života o více než 60 %. A co víc, myši nebyly jen staré a přežívající – vrátila se jim svalová síla, vytrvalost a vitalita.
Jak přesně tenhle vnitřní úklid probíhá?
Kouzlo látky PCC1 spočívá v její dvojí povaze. Výzkumníci, jak podrobně popsali experti z výzkumného institutu v Šanghaji, zjistili, že tato látka pracuje chytře podle toho, kolik jí v těle je:
- Při nižších dávkách funguje jako tlumič emocí: Působí takzvaně senomorfně. Nezabíjí rovnou, ale spolehlivě „zavře pusu“ oněm hlučným hostům. Potlačí vylučování těch škodlivých toxických látek do okolí, takže zánět v těle klesá.
- Při vyšších dávkách funguje jako nekompromisní vyhazovač:Začne působit senolyticky. Přinutí zombie buňky ke spáchání buněčné sebevraždy (apoptóze). To nejdůležitější ale je, že zdravých a fungujících buněk si vůbec nevšímá.
Tento přírodní flavonoid tak funguje jako vysoce nadějné senoterapeutikum, které se může směle rovnat syntetickým lékům, jež se momentálně testují ve farmaceutických laboratořích.
Co z toho plyne pro naše rána před zrcadlem?
Znamená to, že bychom teď měly všechny běžet do lékárny, vykoupit doplňky stravy s hroznovými semínky a polykat je po hrstech? Sama bych občas nejraději našla zázračnou zkratku k nekonečné energii, ale tudy cesta (zatím) nevede.
Běžně dostupné extrakty totiž nejsou standardizované na přesné množství látky PCC1 a zatím nám chybí rozsáhlé klinické studie na lidech, které by nám řekly, jaké dávkování je bezpečné a skutečně funkční.
Místo čekání na spásnou pilulku ale můžeme pro svůj vlastní vnitřní úklid udělat spoustu věcí už dnes:
- Dopřejte si polyfenoly na talíři: Příroda ví, co dělá. Červené hrozny i s pecičkami, borůvky, jablka, kvalitní zelený čaj nebo tmavé kakao jsou plné přírodních látek s podobným potenciálem. Udělejte si z nich každodenní rituál radosti.
- Hýbejte se, i když se vám nechce: Přiznávám se, že někdy raději volím gauč než fitko. Ale kombinace silového a aerobního tréninku prokazatelně snižuje hladinu zánětu v těle. Je to ten nejpřirozenější lék na buněčnou únavu.
- Vyspěte se do krásy i do zdraví: Spánek není luxus, je to naprostý základ úklidu v našem těle.
Zjistit, že proces stárnutí není jen slepý osud, kterému se musíme odevzdat, je obrovsky osvobozující. Naše tělo je neobyčejně chytrý mechanismus, který občas jen potřebuje trochu pomoct se zbavením se nepotřebné zátěže. A je krásné vědět, že odpovědi na ty nejsložitější biologické otázky nám nakonec často nabídne samotná příroda. Třeba v něčem tak drobném a nenápadném, jako je hroznové semínko.
P.S.
Věřím, že největší kontrolu nad svým zdravím a procesem stárnutí nezískáme slepým nakupováním předražených krémů, ale v momentě, kdy pochopíme, jak neuvěřitelně sofistikovaně naše tělo funguje a jak dokážou látky typu PCC1 aktivovat proces apoptózy u poškozených struktur. Abych mohla i nadále bourat mýty o „přirozeném chřadnutí organismu“ a psát o tom, jak si udržet jasnou mysl a sílu díky vědě a selskému rozumu, potřebuji vaši pomoc. I drobný příspěvek je pro mě hřejivým signálem, že moje práce dává smysl a že vás baví odkrývat pravdu o tom, co se skutečně děje v hlubinách našich buněčných drah, když jim dopřejeme ten správný biologický impuls.
