Článek
Pamatuji si ten den naprosto přesně. Byla jsem půl roku po porodu, malý konečně usnul v postýlce a já si chtěla po dlouhé době obléknout své oblíbené džíny z doby před těhotenstvím. Nezapnula jsem je ani omylem. Při pohledu do zrcadla na mě smutně koukalo povolené bříško, které vypadalo, jako bych byla stále v pátém měsíci. Okamžitě mě polil stud a vzápětí se dostavil obrovský pocit beznaděje. Rozhodla jsem se jednat. Rozložila jsem si na podlaze cvičební podložku a s obrovským odhodláním jsem začala sázet jednu sklapovačku za druhou, až se mi vyčerpáním klepalo úplně celé tělo.
Byla jsem skálopevně přesvědčená, že to prostě musím „vydřít“. Každý den jsem dělala prkno (plank), sedy-lehy a nekonečné série zkracovaček. Jenže po měsíci kruté dřiny se stal pravý opak. Moje břicho nevypadalo ani o milimetr pevněji. Dokonce se mi při běžném zvedání z postele začalo na středu zvláštně a neesteticky vyklenovat do stříšky. Připadala jsem si, že jsem naprosto selhala. Vnímala jsem to tak, že mě vlastní tělo zradilo a moje obrovská snaha celou situaci jen zhoršila. Znáte ten zoufalý pocit?
Dnes už naštěstí vím, že chyba nespočívala v nedostatku mé pevné vůle, ale ve fatálním nepochopení toho, co se s ženským tělem po porodu reálně děje. Celou tu dobu jsem se totiž v podstatě snažila zapnout rozbitý zip tím, že jsem za něj rvala o to větší silou.
Zip, který nesmíte zapínat násilím
Během těhotenství se naše tělo dokáže neuvěřitelně přizpůsobit novým podmínkám. Aby mělo rostoucí miminko dostatek místa, přímý sval břišní (to je ten slavný „pekáč buchet“ na přední straně trupu) se musí přirozeně rozestoupit. Spojovací vazivová tkáň, takzvaná linea alba, se natáhne a ztenčí – přesně jako když nadoraz nafouknete balónek. Tomuto naprosto přirozenému fyziologickému jevu se říká diastáza (rozestup břišních svalů). U mnoha žen se bohužel tento rozestup po porodu sám automaticky nevrátí do původního, pevného stavu.
A teď si představte, co se stane, když se s takto oslabeným středem těla vrhnete na klasické sklapovačky. Váš břišní prostor v tu chvíli funguje v podstatě jako naplněná tuba od zubní pasty. Jakmile provedete sed-leh, extrémně tím zvýšíte nitrobřišní tlak. Vzniklý tlak zkrátka musí někam uniknout. A protože vaše přední břišní stěna má uprostřed po těhotenství slabé, nezacelené místo, vnitřní orgány se pod obrovským tlakem natlačí přesně do této nechráněné mezery. Místo abyste tedy břicho zpevnily, rozestup svalů klasickým cvičením naopak prohlubujete a zhoršujete.
Dělat sklapovačky s poporodní diastázou je naprosto stejné, jako byste se snažily zavřít beznadějně přeplněný kufr tím, že si na něj celou svou vahou sednete. Zip k sobě sice možná na malou chvíli přiblížíte, ale nakonec pod tím obrovským tlakem zaručeně praskne.
Lékaři a specializovaní fyzioterapeuti dnes proto jednohlasně zvedají varovný prst: tradiční posilování břicha po porodu prokazatelně nevede k zacelení diastázy. Může naopak vést k vleklým bolestem bederní páteře, pupeční kýle a vážným problémům s pánevním dnem. Musíme na to jít úplně jinak. Potichu, zhluboka a zevnitř.
Tajný korzet, o kterém vám v posilovně neřeknou
Klíčem k vytouženému plochému břichu totiž není onen viditelný sval na povrchu, ale sval, který vůbec nevidíme. Jmenuje se příčný sval břišní (musculus transversus abdominis) a funguje jako náš hluboký, naprosto dokonalý přirozený korzet. Obepíná náš trup jako široký, pevný opasek táhnoucí se od páteře až dopředu k břichu.
Pokud tento sval funguje správně, stáhne naše břicho bezpečně dovnitř, poskytne masivní podporu vnitřním orgánům, uleví bolavým zádům a krásně zacelí poporodní rozestup. Jak ovšem upozorňují moderní anatomické studie, tento hluboký sval bohužel neposílíte žádným ohýbáním trupu ani urputným zvedáním nohou. Má totiž zcela specifickou funkci – reaguje primárně a nejlépe na náš dech.
Naučte se znovu dýchat a sledujte to kouzlo
Abychom svůj vnitřní korzet po náročných měsících těhotenství znovu probudily k životu, musíme zcela změnit náš přístup k pohybu. Místo hektického pocení na podložce se musíme v první řadě naučit správné brániční dýchání. Výzkumy zaměřené na aktivaci středu těla jednoznačně potvrzují, že vědomé zapojení dechu je tou vůbec nejrychlejší a nejbezpečnější cestou, jak příčný břišní sval trvale „zapnout“ a probudit z letargie.
Když jsem tuto metodu vyzkoušela poprvé, připadala jsem si mírně řečeno zvláštně. Vždyť jenom ležím a dýchám! Kde je nějaká námaha, pot a slzy? Po pár týdnech pravidelné praxe se však začaly dít neuvěřitelné věci. Jak na to? Jedná se o překvapivě uklidňující rituál:
- Lehněte si na záda: Pokrčte nohy v kolenou a chodidla opřete měkce o podložku. Jednu ruku si položte na hrudník a druhou na spodní část břicha (těsně nad stydkou kost).
- Nádech do všech stran: Nadechněte se zhluboka nosem, ale vzduch nesměrujte nahoru do hrudníku! Představte si, že máte v břiše, v bocích i v bedrech schovaný deštník, který se s každým nádechem pomalu otevírá do všech stran. Vaše ruka na břiše by se měla jemně a plynule zvednout.
- Výdech a záchranný zip: Vydechujte dlouze a pomalu ústy, přesně jako byste chtěly sfouknout plamínek svíčky. Během výdechu si představte, že zapínáte velmi těsný zip u kalhot – pomalu, od stydké kosti směrem nahoru k pupíku. Ruka na břiše plynule klesá a vy cítíte, jak se vám celý střed těla jemně, ale velmi pevně stahuje a zatahuje směrem dovnitř k páteři.
To je z hlediska techniky celé. Žádný drtivý stres, žádné klepání vyčerpaných svalů, žádný nebezpečný tlak na bederní páteř. Tento neuvěřitelně jednoduchý, leč hluboce efektivní cvik můžete dělat večer v posteli, u sledování televize, nebo dokonce vsedě v autě, když zrovna čekáte na zelenou.
My ženy máme obrovskou tendenci k sobě přistupovat hrozně tvrdě, náročně a nekompromisně. Naše těla přitom dokázala vytvořit, donosit a porodit nový lidský život. Je to absolutní biologický zázrak, za který ale často platíme vysokou fyzickou daň. Netrestejte své křehké poporodní tělo drastickými sklapovačkami a nenuťte ho do výkonů, na které jednoduše ještě není připravené.
Dejte si čas. Zastavte se, položte si ruce na to úžasné bříško, které bylo dlouhé měsíce bezpečným domovem pro vaše děťátko, a jen se zhluboka nadechněte. Zkuste uvěřit tomu, že ta nejlepší cesta k fyzickému uzdravení a k silnému, pevnému středu těla tentokrát opravdu nevede přes bolest a pot, ale přes laskavost, trpělivost a vědomý, léčivý dech. Uvidíte samy, jak nesmírně vděčné vám vaše tělo za tento láskyplný krok nakonec bude!
P.S.
Děkuji, že jste dočetly až sem! Pevně doufám, že až si dnes večer v posteli položíte ruce na bříško a zkusíte zapnout svůj vnitřní „záchranný zip“, pocítíte k sobě už jen hluboký vděk za vše, co vaše tělo dokázalo. Pokud vám tento vhled do světa diastázy a bráničního dýchání pomohl pochopit, že pro pevnou postavu nemusíte zbytečně trpět, budu moc ráda za vaši podporu. Odkaz najdete níže.
