Článek
Proti tomuto stála ale i jiná zkušenost. Podobně zvláštní. Mladá maminka, která vytáhla večer na parkovišti před nákupákem své sotva tří měsíční miminko, svlékla ho do půl pasu a nesla ten maličký uzlíček ke stromečku, aby se vyčural a vykakal. A teď babo raď! Co je normálnější?
Jasně, něco mezi. Jak ale poznat, kdy je na odplenkování správný čas a kdy je moc brzy?
Z toho, co jsem měla možnost vypozorovat na svých dětech a dětech z blízkého okolí, je správný čas na zkoušku bez plínek ve chvíli, kdy děti samy chtějí, nebo když se dobrovolně nechají motivovat. Jakmile se zuby nehty brání, nebo se dokonce schválně počůrávají, nemá to moc smysl. Bývá z toho vystresovaná celá rodina a je z toho spousta výčitek a křiku. To nepotřebujeme. Je lepší počkat a dát dítěti dost času. Ono se nám pak nakonec odmění nejen tím, že si jednoho dne samo řekne, že už plenku nechce, ale taky tím, že už ji v tu dobu nebude potřebovat ani v noci.
Odplenkovaly se tak obě naše děti, ale je pravda, že jim to trvalo. Ke konci už jsem přemýšlela nad tím, jestli jsem neselhala, ale na druhou stranu jsem máma, které záleží hlavně na tom, aby si její děti užívaly dětství, protože je hrozné krátké, a nemusely se od roku a půl stresovat, že musí myslet na čurání.
Připravenost je hrozně důležitá pro všechno, co se mají děti naučit. Když jsou připravené, jde jim to snadno. Podle toho se to pozná. Takže pokud vašim dětem odplenkování nejde a vy furt jen perete, je na ně ještě brzy, přestože vám se zdá, že už je pozdě.
Nemusíte se ničeho bát. Každé dítě je jiné a potřebuje jiné množství času. Není důežité, co si myslí nebo říká okolí, ani co je psáno v tabulkách. Důležitý je jen zdravý vývoj dítěte, a to se nevyvíjí jen fyzicky, ale i psychicky. To, že se umí posadit neznamená, že umí sedět na nočníku a to, že umí chodit, zase neznamená, že to umí bez plen.
Příběh maminky a novorozenečka, co čůrá u stromečku, může být řešením, a když jsem o tom slyšela, než se mi narodily děti, říkala jsem si, že je to dobrý nápad. Tyto děti totiž neznají plenky, a tím pádem ani odplenkování, ale mně osobně přijde, že s těmito povinnostmi nemají pořádné dětství. Jako bychom jim tím ubírali tu bezstarostnost, kterou můžou první dva roky života mít. Ale to je jen můj pohled. Ta maminka to vidí stoprocentně jinak, když toto po svém miminku chce. A třeba má i pravdu.
Nemyslím si ale, že rodiče, kteří dopřávají svým dětem bezstarostnost a dávají jim prostor, aby se rozvíjely přirozeně a vlastním tempem, něco zanedbávají. Mají úplně jiný problém. Předsudky a zažité vzorce. Pokud nejsou dost silní a nemají ve výchově svých dětí jasno, můžou pak podlehnout tlaku okolí a začít úplně stejně tlačit na své děti.
Přitom to, že jejich starší děti mají ještě plenky, je jen ukázka jejich lásky a otevřenosti k jejich potřebám. Není to jejich vina a ani neschopnost. Rodiče nejsou krotitelé. Nemají drezurovat svoje děti. Mají je jen usměrňovat a rozvíjet. Tempo je ale mělo být na dětech. Vím, většina z nás ve svém dětství nic takového nezažila, to ale neznamená, že to nemůžou zažívat dnešní děti.
Je dobré si uvědomit, že svoje děti vychováváme my - jejich rodiče, a přestože si okolí myslí, že všechno ví, tak o našich dětech neví vůbec nic. Nejsou s nimi každou minutu jejich života, jako my, nevidí jejich bolest, když jsou k něčemu nucené, neslyší jejich prosby a pláč, když něco dělat nechtějí a ani jim neutírají slzy, když jim hloupými předsudky lámeme jejich křehká srdíčka.
Pokud se snažíte své děti zbavit plínek a nejde jim to, můžete přestat být pod vlivem hlasů z vašeho okolí i svých vlastních přesvědčení, a prostě jim jen dát čas, který potřebují, aby si na to přišly samy. Oni totiž umí být bez plínek přirozeně, stejně jako umí od přírody jíst, spát a spoustu dalších věcí.
Dovolte jim to ukázat. Dejte jim čas, aby vás mohli okouzlit svými schopnostmi a umožnit vám být na ně pyšní. Je to to jediné, co v tuto chvíli opravdu potřebují.
