Článek
Financování armády se stalo ožehavým tématem posledních dní. Jak mnozí jistě zaznamenali, z úst premiéra Andreje Babiše v nedávné době zaznělo, že kasa je prázdná a my potřebujeme peníze pro lidi. Na armádu je rozpočtováno méně peněz, než by mělo být. Vypadá to, jakoby se Česká republika chtěla vyvléknout ze závazku výdajů na obranu. Loni totiž naše vláda schválila postupné navyšování výdajů na obranu o 0,2 % hrubého domácího produktu (HDP) ročně do roku 2030, kdy by měly činit přinejmenším 3 % HDP. Zavázali jsme se, že obranné výdaje se do několika let zvýší na 3,5 % HDP a dalších 1,5 % HDP budou tvořit související nevojenské investice. Jenže Babiš se dostal do vleku vlastních předvolebních sociálních slibů a dává najevo, že výdaje na obranu pro něj nejsou prioritou.
Předseda hnutí ANO Andrej Babiš
Ozývají se pobouřené reakce na téma, že náš premiér ohrožuje bezpečnost naší země. Zdá se, že v lidech stále více rezonují otázky stran možného nebezpečí a schopnosti se bránit. Vzhledem k tomu, co se děje ve světě, není se čemu divit. Přitom ještě celkem nedávno se lidé stran výdajů na armádu rozdělovali na „chciválky“ a „chcimíry“. Společnost rozdělovala ochota pomoci Ukrajině ve válečném konfliktu s Ruskem. Jedni razili heslo, že je třeba Rusy zastavit, proto je potřeba na Ukrajinu posílat zbraně, druzí tento postoj kritizovali a tvrdili, že by se nemělo podporovat válečné řešení konfliktu na úkor mírového vyjednávání.
V publicistickém pořadu Fenomén doby zaznělo, že většina Čechů se sice obává případného válečného konfliktu, nicméně jejich ochota účastnit se nějaké obrany není valná. Tak nějak jsme si zvykli, že tu máme profesionální armádu, která nás v případě nebezpečí ochrání. Tak jako jsme si zvykli platit za různé služby, předpokládáme, že si někdo nechá zaplatit za to, že v případě nebezpečí bude riskovat vlastní život.
Vojáky lidé dlouhou dobu vnímali v ne moc lichotivých barvách. Mnozí mají ještě v paměti šikanu v kasárnách a plnění někdy nesmyslných rozkazů. V dobách, kdy byla ještě povinná vojenská služby, se nemalé množství mužů snažilo uniformě vyhnout. Nechtělo se jim ztratit dva roky života a plnit rozkazy nějakých „zelených mozků“. Povinnost ostříhat si vlasy a nasadit vojenskou uniformu se týkala velkého počtu mužů. Ještě v roce 1989 měla Československá armáda 200 000 příslušníků. Po roce 1989 byla zkrácena základní vojenská služba z 24 na 18 měsíců a počet vojáků klesl k říjnu 1990 na zhruba 150 000. V roce 1993, kdy vznikla Armáda ČR, oblékalo vojenskou uniformu cca 100 000 mužů, další roky docházelo k redukci početních stavů. Podle dat Ministerstva obrany, rok po zrušení základní vojenské služby tvořilo českou armádu zhruba 23 000 profesionálních vojáků. Od té doby se naše armáda potýká s náborovými problémy.
V naší zemi zkrátka dlouhou dobu nebylo dost idealistů, kteří by byli ochotni nasazovat vlastní krk za obranu své vlasti. Mezi takové idealisty patřil můj bratr. Bohužel se mu jeho zahraniční mírová mise stala osudnou. Už je tomu více jak 20 let. Vybavuji si, jak jsem byla zhnusená reakcí některých lidí, kteří se v různých komentářích na internetu k padlým vojákům vyjadřovali pohrdavě. Zaznívaly názory, že pokud někdo jede na misi a nepřežije, že si za to vlastně může sám. A dobře mu tak, stejně tam jel jenom pro peníze. Když jsem se na to téma nedávno bavila s jedním vojákem, tedy že naše společnost se bohužel na profesi vojáka často dívá skrz prsty, souhlasně přikyvoval. Podělil se mi o zkušenost, že se nejednou setkal s názorem okolí, že je v armádě jen kvůli penězům a že se mu těžko vysvětluje, že žádné peníze za to riziko ztráty života nestojí, že je v armádě z jiných důvodů. Služba vlasti mu prostě dává smysl. Jen jednou v životě mu někdo na ulici poděkoval za to, co dělá, že jde o záslužnou práci. Ale nebylo to v Čechách.
To, jak se postupně mění postoj společnosti k profesionálním vojákům a armádě, sleduji dlouhodobě. Posouvá se podle toho, jak moc se cítíme bezpečně. V pořadu Fenomén doby na to téma promluvil vojenský historik Eduard Stehlík. Podle něj je problém v tom, že jsme si zvykli žít v míru a bereme to jako samozřejmost. Podotkl, že je třeba si uvědomit, že naše republika by nevznikla, kdyby někdo za její vznik nebojoval. Na příkladu Ukrajiny uvedl, že se agresorům nesmí ustupovat, protože s jídlem roste chuť. Když agresor získá zkušenost, že dostane, co chce, bude pokračovat dál ve své agresi. Proto je třeba, abychom byli připraveni se případnému agresorovi bránit.
S tím, jak se mění bezpečností situace ve světě, mění se i společenská nálada a pohled na obranu. Lidem dochází, že je třeba zajistit, abychom byli obranyschopní. Americký prezident Donald Trump dává jasně najevo, že by se evropské státy, které jsou v NATO, měly starat o vlastní bezpečnost a neměly by se spoléhat na sílu USA.
Konečně se více hovoří o tom, že je naše armáda malá a že za současného početního stavu vojáků nedokáže naši zem ochránit. Ještě před 2 roky armáda hlásila, že se jí nábor nedaří. V době, kdy naše armáda čítala cca 25 000 vojáků náčelník Generálního štábu Karel Řehka prohlásil, že během příští dekády bychom potřebovali navýšit armádu o 14 tisíc lidí. „Je nad slunce jasnější, že současný personální model je neudržitelný, armáda není naplněna a stárne,“ uvedl v roce 2024.
Náčelník generálního štábu Karel Řehka
Za poslední dobu se však situace kolem náboru podle armády zlepšila. Loni senát schválil novelu, která umožnuje navýšení náborového příspěvku pro vojáky až na jeden milion korun a další benefity pro službu v armádě. Jde o výrazné navýšení, neboť do té doby byl náborový příspěvek ve výši maximálně 250 000 korun. Příspěvek je možné získat nejdříve až po uplynutí tříměsíční zkušební doby. Novela dále navyšuje stabilizační příspěvek, příspěvek na bydlení a příplatek za službu v zahraničí.
K větší informovanosti veřejnosti přispívá náborový web. Zde se zájemci mohou dočíst, že armáda láká nové zájemce o vojenskou službu na náborový příspěvek až 450 000 korun, či jednorázový stabilizační příspěvek od 109 770 korun. Mimo to se zvýšil i nástupní plat.
Nedávno armáda zveřejnila informaci, že zájem o vojenskou službu je tak veliký, že si armáda může dokonce vybírat. Už nyní mají prý náboráři splněný rekrutační cíl pro celý rok 2026. Za tři měsíce se povedlo přivést do uniformy přímým náborem 1800 lidí. Jde o velký nárůst. Pro srovnání, před 5 lety nastoupilo za celý rok 1 228 nových vojáků, a to včetně pěti set studentů. Podle plukovnice Ivy Bednářové za vysokým zájmem stojí více faktorů. Například zmírnění některých náborových podmínek. Ještě před rokem musel být uchazeč alespoň vyučený, dnes stačí základní vzdělání. „Změnu přinesla loňská novela zákona o vojácích z povolání. Takový člověk ale může dostat smlouvu jen na méně než dva roky, může mít jen hodnost svobodníka a umístit ho lze jen na vybrané pozice – typově střelec, odmořovač, ženista, strážný nebo třeba řidič. Samozřejmě pokud by si během těch dvou let dodělal vyšší vzdělání, bude to přínos pro něj, pro společnost i pro armádu a může dostat další smlouvu, vyšší hodnost a sloužit dál,“ uvedla Bednářová. Roli podle ní sehrálo i to, že vojáci dostali přidáno. „Pokud i uchazeč se základním vzděláním dostane hned po nástupu k útvaru 49 590 korun hrubého, dá se s tím na trhu práce konkurovat. Plus samozřejmě plno dalších benefitů. Vliv mělo i zmírnění některých podmínek pro vstup do služby (nevadí viditelné tetování, zmírnily se vstupní fyzické testy a podobně). A obrovský význam mělo i zavedení virtuálního náborového střediska.“ V době, kdy jsou lidé uvyklí mnoho věcí řešit online, vítají, že mohou velkou část rekrutačního procesu vyřídit přes počítač. Navíc si z pohodlí domova mohou na webu najit informace, které je zajímají, jako je například platová kalkulačka.
Ilustrační foto - peníze úspory bankovky měna hotovost české koruny
Takový náborový úspěch vyvolal u řady lidí pochybnosti o správnosti snížení nároků na profesionální vojáky. „Důležitější věcí než nábor je, kolik jich pak zůstane, hromada jich vypadne v prvním roce. A opravdu je to takový velký úspěch? Lidé se základním vzdělaním, vstupní testy, které zvládne dítě ve škole. Gratuluji! Velký úspěch,“ komentoval jeden z diskutujících. „Naberete vojáky a nemáte pro starší ani pořádné boty a prádlo,“ reagoval další. „No jo ale jaký je to materiál, to už je druhá věc. Dělám na útvaru zdravotníka, a to co tam vidím je fakt mazec,“ komentovala jedna žena.
Byli i tací, co pro zmírnění podmínek měli pochopení? „K armádě nechodí jen „bigoši s kvérama“ nebo paragáni. Chodí tam budoucí lektoři cizích jazyků, logisté, kuchaři, ajťáci, elektromechanici nebo lékaři. Ne všechny pozice vyžadují stejnou úroveň fyzické zdatnosti jako bojové útvary. Existuje spousta podpůrných útvarů, kde dává smysl tyto normy snížit, aby armáda nepřicházela o už tak nedostatkové specialisty.“ A ti, co poukazovali na to, že zákon o všeobecné mobilizaci stále platí a že v podstatě každý se může nějak přičinit: „Byl jsem nejdřív zdravotník u strážního útvaru v Čierne nad Tisou (jako záklaďák), který doprovázel armádní zásilky po železnici (i ze Sovětského svazu) do skladů v republice a pak na třech cvičeních zdravotního praporu z Kroměříže. Součástí výcviku byl také odsun raněných z míst bojů a třídění raněných. No a k těm použitelným silám v současnosti. Již jsem to tu někde psal, že obsluhu dronu může dělat i méně zdatný člověk. V době mého vojákování jsme měli v hospodářském družstvu kluka, co měl čočky v brýlích jako dno od sklenice a dokonce téměř platfus. Na střelnici nikdy nestřílel s maskou, protože bez brýlí byl nebezpečný svému okolí. Krmil prasata a dělal kotelníka, nebo uklízel areál kasáren. Pokud chceme investovat do bezpečnosti, je třeba nejdřív zajistit protivzdušnou obranu a pak nastavět bunkry pro obyvatelstvo. Dřív i na obcích byl seznam sklepů, které by mohly sloužit jako úkryt v případě nutnosti. No a určitě bych zavedl po osmnáctém roku života plošné evidence zdravotní způsobilosti obyvatel pro případ války. I ten základní výcvik, alespoň na tři měsíce. Člověk v kolektivu jedná jinak, než jako jednotlivec. Specializace ano, ale ty bych nechal profesionálům. Lidé si neuvědomují, že zákon o všeobecné mobilizaci stále platí.“
Anketa
I přes nevoli některých lidí se více a více ozývají hlasy o zavedení jakési dobrovolné vojny. Nedávno s takovým nápadem přišli Motoristé sobě. A podle reakcí diskutujících lidí by zavedení tříměsíčního dobrovolného vojenského výcviku mělo smysl. Opět tu ale narážíme na financování, personální problémy či prostory pro daný výcvik. Zkrátka téma obrany stále více rezonuje a postoj společnosti se postupně mění. Teď jde o to, aby se změnil i pohled politiků a místo hledání důvodů proč to nejde, hledali řešení, jak naši obranyschopnost zlepšit.
Zdroje:
