Článek
Za minulého režimu bylo kritériem pro přijetí dítěte do školy to, zda je matka dítěte zaměstnaná. To se změnilo. Dnes je hlavní kritériem věk a trvalé bydliště dítěte, zaměstnání matky (oficiálně) nikoho nezajímá. Je to tak správně?
Pokud by bylo kritériem pro přijetí dítěte do školky zaměstnání matky, zkuste se zamyslet, které matce byste v době zápisu do MŠ dali přednost?
- Mámě, která pracuje, nicméně je těhotná a v době nástupu dítěte do školky bude již doma na mateřské?
- Mámě, která je nezaměstnaná, shání si novou práci a je možné, že v době nástupu dítěte do školky bude již zaměstnaná?
- Mámě, která je zaměstná jen na částečný úvazek?
- Mámě, která pracuje z domova?
- Mámě, jejíž manžel vydělává tolik, že si může „dovolit“ být ženou v domácnosti?
- Mámě, která je doma, protože pečuje o své staré rodiče, takže sice nemá oficiální zaměstnání, nicméně jede doma na plný plyn?
- Mámě, která je zaměstnaná a má možnost hlídání v podobě ochotných dědečků a babiček?
Jak rozhodnout, která máma si tu státní školku víc „zaslouží“, nebo ji více potřebuje? Kritérium zaměstnanosti má mnoho variací. Člověk nemusí být zaměstnán, přesto má práce až nad hlavu. Kdo v minulosti chtěl, tak si to razítko o zaměstnání někde přes známé sehnal. To, že jsou nyní hlavními kritérii věk a trvalé bydliště dítěte, je možná lepší. Je to jasné a nezpochybnitelné.
A jak je to s věkem dítěte? Čím je dítě starší, tím má více bodů u zápisu do MŠ, a tím pádem větší šanci na přijetí do školky. Rozumím tomu, že mnohé mámy mohou cítit nespravedlnost, když jejich dítě nevezmou do školky, kdežto vezmou dítě, které je jen o den starší. Vždy, když se nastavují hranice, vzniká jistá nespravedlnost. Přijde mi však, že lépe je snášeno nepřijetí dítěte kvůli věku než nepřijetí dítěte v situaci, kdy máma pracuje a vidí, jak jiná máma s kočárkem, tedy očividně na mateřské/rodičovské dovolené, má přijaté dítě do školky. Máma, která je doma, přeci školku nepotřebuje. Její dítě tedy logicky zabírá místo těm dětem, jejichž mámy pracují.
Anketa
Školku možná nepotřebuje tolik ta máma, jako to dítě. Školka je vzdělávací zařízení. Děti se ve školkách socializují. Učí se navazovat přátelské vztahy, dodržovat určitá pravidla, zvykají si na určitý režim. Jsou věci, které se doma prostě nenaučí, i když s nimi jejich máma bude doma dělat nejrůznější vzdělávací aktivity. Malé děti se nejvíce učí nápodobou od jiných dětí. Kolektiv děti prostě v jisté fázi života potřebují. Zároveň i trénují svou imunitu a samostatnost. Jsou výzkumy, které prokazují, že děti chodící od tří let do školky, zvyšují svou šanci na lepší vzdělání i práci. Pro dlouhodobý rozvoj kognitivních dovedností je školka důležitá. Ne nadarmo je předškolní docházka povinná pro pětileté děti. Aby i děti rodičů, kteří vzdělávání nepřikládají takovou váhu, měly šanci se připravit na nástup do první třídy ZŠ, což bývá pro děti obrovská změna. A pokud tvrdíte, že socializace dítěte se dá přeci rozvíjet i jinak, třeba docházením na zájmové kroužky, pak tak trochu shazujete práci učitelek MŠ a degradujete předškolní vzdělávání. Kroužky a vzdělávání ve školce není totéž.
Upřednostňování pracujících matek při zápisech do školky by bylo diskriminující. Jde o děti, které mají mít stejná práva na vzdělávání. Děti přeci nemohou za to, zda jejich rodiče pracují či ne, nebo zda mají mladšího sourozence. Školky nejsou hlídací centra, kde se musí přednostně brát děti pracujících rodičů. Mám pochopení pro naštvané pracující mámy. V jejich očích mohou mámy, které jsou např. doma s miminkem, působit bezohledně vůči těm pracujícím. Na druhou stranu se mohou zdát bezohledné také některé pracující mámy, které vodí do školky své nemocné děti, protože prostě musí do práce. Mámy, které jsou doma, chtějí pro své školkovské děti to nejlepší. Jako každá jiná máma. Chtějí, aby se vzdělávaly a rozvíjely se. Nejde jim jen o pohlídání. Jsou tedy proto špatné? Ony nemohou za to, že je nedostatek školek a za to, jak je systém nastaven.
