Článek
Pokud máte dítě se speciálními vzdělávacími potřebami, budete tlačeni školou, kterou vaše dítě navštěvuje, abyste absolvovali vyšetření v Pedagogicko-psychologické poradně (PPP) / Speciálním pedagogickém centru (SPC). Cílem vyšetření je stanovit, jaká podpůrná opatření vaše dítě potřebuje. Mezi tato opatření patří např. speciální pomůcky, IVP (individuální vzdělávací plán) nebo asistent pedagoga. Škola pak dostává finanční prostředky na tato opatření. Na samotné vyšetření je vhodné mít dopředu připravené lékařské zprávy potvrzující zdravotní stav vašeho dítěte.
My jsme si tímto martýriem prošli již 3×. Poprvé ve 3 letech naší dcery, kdy nastoupila do MŠ. Měli jsme podezření na ADHD, absolvovali jsme vyšetření u soukromé psycholožky, u foniatra a také neurologa. Neurolog nám ADHD potvrdil. Na vyšetření v PPP mi paní psycholožka sdělila, že naše dcera vykazuje známky hyperaktivity a poruchy pozornosti, nicméně ona prý nemůže stanovovat diagnózu. Diagnózu ADHD stanovuje pouze klinický psycholog / psychiatr. Neměli jsme tedy to správné razítko, a tak v PPP vyhodnotili, že dcera nemá speciální vzdělávací potřeby. Nebylo vydáno doporučení pro školku a školka nedostala peníze na asistenta.
Tehdy mě šokoval přístup paní psycholožky z PPP. Na začátku vyšetření se obvykle ptají, proč jste přišli, co si od vyšetření slibujete. Já jí hned na rovinu řekla, že jsme tam na popud školky, která prý k dceři potřebuje asistenta pedagoga. Paní mě hned začala podezřívat, že jsem se se školkou domluvila. Zda prý ve školce třeba z nějaké kuchařky neplánují udělat asistentku. Pak mě překvapil i její negativní postoj k asistentům, kdy mi sdělila, že práci asistenta často nedělají lidé, kteří mají nějaké velké ambice, že si myslí, že by naší dceři asistent stejně nepomohl.
O pár let později jsme měli sehnaná ta „správná“ razítka a dceři byl přiznán asistent pedagoga. Problémem našeho systému je nedostatek psychiatrů a klinických psychologů, takže je problém vůbec někoho sehnat a když seženete, čekáte několik měsíců, než se dostanete k vyšetření. A pokud máte dítě s poruchou chování, bývají tato vyšetření nepříjemná z toho hlediska, že jste v podstatě nuceni se neustále obhajovat, vysvětlovat, popisovat jak dítě vlastně vychováváte. Otvíráte osobní témata před někým cizím. Někteří doktoři na vás mohou koukat skrz prsty a nechápou, proč malé dítě taháte po vyšetřeních, proč se ženete za nějakou diagnózou. Argument, že to chce po vás škola, moc neberou. Takže si to vše vyběháváte, to vše, aby škola dostala peníze na asistenta. Rodiče získávají dojem, že si toto kolečko dávají ve prospěch svého dítěte. Tedy, aby byl ve škole někdo, kdo mu v případě potřeby bude nápomocen. Ovšem asistent je zaměstnancem školy, ne rodiče. Již z názvu vyplývá, že jde o asistenta pedagoga.
Asistent pedagoga není osobním asistentem, jehož úkolem je pracovat výhradně s konkrétním žákem, ke kterému je přidělen. Asistent pedagoga je sice přidělován do tříd, ve kterých jsou vzděláváni žáci se speciálními vzdělávacími potřebami, jeho úkolem ale není „pouhá“ práce s konkrétním žákem nebo konkrétní skupinou žáků. Asistent pedagoga má asistovat učiteli. Pracuje tedy na základě pokynů učitele a může se tak věnovat i jiným žákům, aby se učitel mohl věnovat více žákům s postižením /znevýhodněním. Asistent pedagoga sekunduje učiteli a může se věnovat v podstatě celé třídě. Takže v praxi učitel může asistenta zaúkolovat, aby se věnoval támhle Pepíčkovi, kterému nejde počítání, ačkoliv rodiče Pepíčka si žádné „vyběhávací“ kolečko dávat nemuseli. Rodiče, kteří byli „nuceni“ si asistenta „vyběhat“, pak mohou oprávněně cítit určitou nespravedlnost.
U naší dcery se již pár asistentů vystřídalo. Mám s nimi dobré i špatné zkušenosti. Sama jsem před pár měsíci absolvovala kurz asistenta pedagoga. Opravdu záleží na osobnosti daného asistenta. Už jsme zažili asistentku, která více času trávila ve školní družině než u naší dcery, škola tak vykrývala nedostatek pracovníků. Měla jsem dojem, že když už byla u dcery, tak jejím hlavním úkolem bylo v případě dceřina rušivého chování dceru vyvést do kabinetu, kde ji nechala, ať si hraje se skartovačkou a sama se pak věnovala hlavně svému mobilu (dle vyprávění dcery). V době vyučování jsem pak tuto asistentku potkávala, jak doprovází jinou třídu na výletě. Jiná asistentka zase je až tak pečlivá, že každý den řeší věci typu, jak často chodí dítě na záchod, proč nesmrká do papírových kapesníků ale do látkových, či komentuje složení svačiny dítěte. Jako jsou různí lidé, jsou i různí asistenti. Někdy mohou být opravdu přínosem. To v situaci, kdy si s dítětem sednou a mezi dítětem a asistentem pedagoga je atmosféra založená na důvěře.
Systém, kdy rodiče žáků musí pro školu vyběhávat finance na asistenta, který ve výsledku nemusí být využit pro daného konkrétního žáka, vnímám jako nešikovný. Rodiče mohou oprávněně vyžadovat, aby se pak daný asistent jejich dítěti také věnoval. Pro školu je to jen formalita a někdy se i mohou divit, proč si ti rodiče to kolečko nechtějí dávat. Vždyť o co jde, si jít k lékaři pro razítko. Jenže jak jsem popisovala, někdy to až tak jednoduché není. Nejsou lékaři, stojí to čas, energii a někdy je to i celkem stresující. Školy by měly k rodičům přistupovat férově a již zkraje jim objasnit, že si mají dávat kolečko ne pro to dítě, ale pro tu školu, která má personální deficit. Systém financování asistentů pedagoga by se měl však brzy změnit. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy odeslalo do vnějšího připomínkového řízení novelu školského zákona, kde se mimo jiné toto financování řeší. Model financování asistentů pedagoga bude nastaven na základě počtu běžných tříd v základní škole a jejich průměrné naplněnosti a stanovením maximálního počtu hodin přímé pedagogické činnosti hrazených ze státního rozpočtu.
Zdroje
https://www.msmt.cz/vzdelavani/asistent-pedagoga#otazka1
https://www.asistentpedagoga.cz/asistent-pedagoga/napln-práce
https://www.msmt.cz/zmena-financovani-asistentu-pedagoga
