Článek
„Sem se mi dívejte!“ Legendární hlášku, kterou promlouval agilní strážmistr Ludovic Cruchot ke svým podřízeným zná snad každý, kdo občas koukal na filmovou sérii o četnících na francouzské Riviéře. Role cholerického Cruchota znamenala pro padesátiletého Funèse průlom v jeho herecké kariéře. Rázem si získal celosvětovou slávu, lidé milovali jeho postavy vztekajících se morousů, ve kterých byl díky svým typickým grimasám a svému vzezření nenapodobitelný. K jeho popularitě u nás výrazně přispěl dabing Františka Filipovského, který na světě nemá obdoby. „Důležité bylo, že jsem při dabingu mohl vidět každou smyčku třikrát, čtyřikrát, ale třeba i desetkrát za sebou, čímž jsem pronikal pod povrch jeho komiky a humoru. Čím hlouběji jsem se dostával k podstatě jeho poněkud zběsilého projevu, tím víc jsem poznával, jak hodně máme společného, a tím snadněji jsem se s ním ztotožňoval. Uvědomoval jsem si, že máme podobný, ne-li shodný temperament a nepochybně i názor a humor. Oběma je nám společné mrštné komediantství plné rtuťovitých gest, pohybů i miminky,“ vzpomínal František Filipovského na svůj francouzský protějšek. Louis de Funès si údajně dabingové práce Filipovského velmi cenil, dokonce se s ním chtěl i setkat. Jenže k setkání nikdy nedošlo, neboť tomu prý zabránilo komunistické vedení.
Francouzský komik, který se na plátně dostával do nejnemožnějších situacích proslul také jako komisař, který se snaží lapit démonického zločince s ocelovou tváří. V akčních scénách, kde se snaží dopadnout Fantomase, si Louis de Funès nepřál mít dubléra. Kaskadérské kousky dělal sám. A tak přeskakoval vagony vlakového expresu či visel na jeřábu. Byl přesvědčen, že by divák dubléra poznal.
Louis de Funès se zkrátka snažil dělat věci pořádně. Jeho syn Olivier o něm prohlásil: „Když ze sebe někdo nevydal sto procent, následoval výbuch vzteku. Táta se dokázal chovat jako diktátor.“ Jeho povaha nebyla moc přátelská. V soukromí byl dle jeho kolegů uzavřený puntičkář, který byl náročný nejen na sebe ale také na své okolí. Většina kolegů jej neměla v oblibě. Například Jean Marais, který s ním hrál v sérii o Fantomasovi s despektem na jeho konto prohlásil, že se jedná o nejlépe placeného statistu v Paříži. De Funès nevycházel i s dalšími, například s Jeanem Gabinem, se kterým točil film Tetovaný. Mimo dosah kamer se vzájemně stranili.
Jean Marais, 1948
Komik si nerozuměl ani s novináři. „Údajně pro svou nesnášenlivost a odmítavý vztah k jejich dotěrnostem. Však si od nich několikrát vysloužil „Bednu citronů“ – každoročně udělovanou cenu za nejnesympatičtější osobnost roku,“ prozradil František Filipovský v knize Komik se vrací.
Jeho uzavřená povaha vycházela z jeho prožitků z dětství. Syn španělských přistěhovalců to neměl jednoduché. Narodil se jako třetí dítě dva dny po vypuknutí první světové války jednomu obchodníkovi s perlami, který tu a tam naletěl nějakému podvodníkovi. Jeho žena se proto na něj často hněvala. Klidu ji nepřidával ani malý raubíř, který často tropil lumpárny. Louis pak před matčinými výbuchy vzteku prchal ven, kde pozoroval dění na trhu. Bavil se pak tím, že imitoval obchodníky na trzích. Brzy se naučil napodobovat i maminčin vztek, z čehož pak čerpal ve svých rolích.
Tehdy ještě nikdo netušil, že se z malého chlapce stane velký komik. Netušil to ani on sám. Trvalo to dlouhou dobu, než zjistil, kde je jeho místo. Neměl rodiče, kteří by ho kariérně směřovali, ti totiž měli svých starostí dost. Jeho otec Carlos Luis de Funès de Galarza se díky své naivitě dostal do velkých finančních problémů. Aby unikl věřitelům, fingoval dokonce sebevraždu a unikl do Venezuely, aniž o tom zpravil své nejbližší. Když jeho žena zjistila, co učinil, vydala se za ním, aby jej přesvědčila k návratu. Otec se sice po delší době nakonec vrátil, jenže nedlouho poté zemřel. Tyto zážitky z dětství se na Louisovi samozřejmě podepsaly. Úzkostných stavů a určité míry nedůvěry k ostatním se už nikdy nezbavil.
Než se rozhodl rozvíjet svůj herecký talent, zkoušel po studiích na gymnáziu, na kterém se věnoval kreslení a hře na klavír, najít různá uplatnění. Učil se na kožešníka, jenže byl z učení vyhozen. Mohla za to jeho záliba ve střelbě z praku. Jednoho dne totiž nešťastnou náhodou zabil kanárka mistra kožešníka. Pak se učil na fotografické škole, ale opět se se zlou potázal. Tentokrát hodil petardu do laboratoře a vypukl požár. Po opětovném vyhození z učení zvažoval, že by šel na vojnu. Jenže ani tam o něj nebyl zájem. Armáda o mladíka s výškou 164 cm nestála. A tak to zkoušel jako aranžér a v obchodě oblékal figuríny. I odtud ho ale po jednom incidentu vyhodili. Nakonec našel obživu jako barový pianista.
Louis de Funès, 1943
To už byl ženatý s Germaine Carroyer. Jenže jak se ukázalo, manželství, ze kterého vzešel syn Daniel, byl omyl. Po šesti letech vstoupila do jeho života ta pravá. A tak se nechal rozvést. Jeanne Augustine Barthélémy de Maupassant se do muže malého vzrůstu okamžitě zamilovala. Zaujal jí v jednom baru na Montmartru v Paříži, kde hrál. A zaujal jistě nejen ji. Louis de Funès při hraní na piano bavil hosty svými komickými grimasami. Když si všiml, jaký mají jeho grimasy u hostů pozitivní ohlas, přihlásil se do hereckých kurzů. Trvalo to ale ještě 20 let, než se prosadil jako herec.
Zásluhu na jeho kariéře měla jistě jeho druhá žena, která se rozhodla, že svému choti bude dělat agentku. Praneteř spisovatele Guye de Maupassanta se aktivně podílela na manželově kariéře. Byla mu důvěrnicí, sekretářkou, milující manželkou a vždy mu radila při výběru rolí. Porodila mu 2 syny - Patricka a Oliviera. Ze staršího syna Patricka vyrostl lékař, z mladšího syna Oliviera, který si zahrál v pár filmech po boku svého otce vyrostl pilot.
Louis de Funès se synem Olivierem, 1970
Filmovou manželkou Louise de Funèse byla herečka Claude Gensac, která se po jeho boku poprvé objevila ve třetím filmu o četníkovi. Znali se však již z dřívějších let. V 50. letech spolu hráli v jedné komedii. Když se měl natáčet snímek Četník se žení, údajně si na svou kolegyni vzpomněl a do role své filmové manželky si ji prosadil. Hráli spolu ještě v několika dalších filmech, není proto divu, že spousta fanoušků ji považovala za jeho skutečnou choť. Fungovala mezi nimi skvělá chemie, skvěle k sobě ladili. Podle hereckého kolegy Michele Galabrua, který hrál v Četnících Cruchotova nadřízeného, byl de Funès do krásné herečky tajně zamilovaný. Dokázal to však dokonale skrývat.
Claude Gensac, 1964
V soukromém životě byla pro de Funèse rodina vším a nikdy by svou ženu nepodvedl. Když s ním jednou zkoušela flirtovat jedna fanynka, okamžitě ji prý utnul s tím, že je praktikující katolík a velmi miluje svou ženu. Na své rodině si zakládal, na děti byl přísný, prosazoval katolickou výchovu. Svou rodinu dokázal velmi dobře zajistit. Žili na zámku u řeky Loiry, kde se věnoval zahradničení. Nejraději trávil čas ve skleníku, kde pěstoval růže. Dokonce vypěstoval novou odrůdu oranžové růže, která získala jméno po něm.
růže „Louis de Funès“
De Funès měl rád své soukromí, na velkou popularitu si obtížně zvykal. Sužovaly ho zdravotní problémy, které se zhoršovaly díky jeho hraní cholerických postav. Měl problémy se srdcem, s každou svou rolí riskoval srdeční infarkt. Zemřel několik měsíců po natočení svého posledního filmu Četník a četnice ve věku 68 let. Po jeho smrti nechala jeho žena z jejich zámku Clermont udělat Funèsovo muzeum, přežila jej o třicet dva let. Zemřela v roce 2015, dožila se úctyhodných 101 let. Je pohřbena po boku Luise na hřbitově Le Cellier nedaleko Nantes ve Francii.
Zdroje:
TVRZNÍK, Jiří. Komik se vrací: ze vzpomínek Františka Filipovského. V Praze: XYZ, 2007. ISBN 9788073880286.
