Článek
Marie Rosůlková vstoupila nejvíce do povědomí diváků díky roli babičky v seriálu Taková normální rodinka. Rodinný seriál popisující soužití čtyř generací pod jednou střechou působil na diváky jako balzám na duši. Vtipný scénář Fan Vavřincové, režie Jaroslava Dudka a plejáda skvělých herců byli jistotou dobré zábavy. Seriál, který je označovaný za první český sitcom se stal nesmrtelným.
Seriálová babička, která dokáže vyřešit všechny problémy své rodiny a chrlí jeden detektivní námět za druhým, zaujala svým humorem a osobitostí. Původně tuto roli měla hrát Ljuba Hermannová, přednost nakonec dostala pro diváky ne tak známá Marie Rosůlková, která šla následně z role do role. Možná bychom ji na obrazovkách vídali častěji již dříve, kdyby jí před válkou Hermannová nevyfoukla roli v hudebním filmu Jiřího Voskovce a Jana Wericha Pudr a benzin. Její doménou se tak stalo zejména divadlo, kterému sloužila sedm desetiletí. Ztvárnila na 450 rolí, na divadelních prknech stála ještě ve svých 91 letech.
Ljuba Hermannová
Seriál z počátku 70. let tehdy již sedmdesátileté herečce otevřel dveře, díky nimž získala role například ve filmech Petrolejové lampy, Zlatovláska, Holky z porcelánu, Léto s kovbojem nebo Zítra vstanu a opařím se čajem.
Divadlo bylo pro Marii osudem. Však se také její rodiče seznámili přímo v divadle během hry Prodaná nevěsta, kde její tatínek zpíval ve sboru. Z lásky plzeňského obuvníka Jana a Rosalie vzešel nejprve syn Jan, o rok později, roku 1901 spatřila světlo světa Marie.
Ačkoliv to dívenku táhlo k herectví, musela nakonec studovat plzeňskou dvouletou obchodní akademii. Jelikož její rodina měla hluboko do kapsy, nemohla si dovolit platit studia oběma sourozencům. Jelikož už v Praze studoval architekturu bratr Jan, nezbývaly už finanční prostředky na studium Marie.
Marie nicméně necítila vůči bratrovi zášť. Vystudovala obchodní akademii, stala se bankovní úřednicí a ze svého platu podporovala svou rodinu. Sen být herečkou nevzdávala, začala jednou týdně navštěvovat soukromou dramatickou školu Marie Laudové v Praze. Po dvou letech, když dostala výpověď z banky, dostala angažmá v plzeňském divadle. Sice dostávala zhruba třetinový plat oproti tomu, který měla v bance, jí to však nevadilo. Konečně dělala to, co ji bavilo. Na prknech, která znamenají svět, také potkala svou první velkou lásku. Zamilovala se do kolegy Jarmila Škrdlanta.
Marie byla v sedmém nebi. Přes své růžové brýle ledacos přehlédla. Když jednoho dne dostala roli v operetě, místo podpory ze strany partnera se dočkala kritiky. Poté, co se Jarmil ohradil, že v něčem takovém nemůže hrát, šla pokorně roli vrátit. Další rok už jí v divadle smlouvu neprodloužili.
Marie Rosůlková
Jak se říká, jedny dveře se zavřou, druhé se otevřou. Marii bylo hozeno záchranné lano z Rokoka, jenže Jarmil si kladl podmínku. Chtěl, aby do divadla přijali i jeho. Když se tak nestalo, nabídku odmítla. Nakonec přešli oba do angažmá v Českých Budějovicích, kde se i vzali. Na krátký čas v jejím životě zavládla pohoda.
Když se soubor jihočeského divadla kvůli financím rozpadl, bylo nutné vymyslet, co dál. Manžele angažoval Vlasta Burian, přesídlili tedy načas do Prahy. V tom Marie dostala nabídku, která se neodmítá. I tak ale nabídku hrát v Národním divadle odmítla, opět kvůli manželovi. Hrát dramatické role bylo jejím snem, jistě toho litovala. Když pak dostala nabídku hrát v Plzni, už se nenechala odradit. A to i přes to, že pro jejího muže v plzeňském divadle nebylo místo. „Nebudu tu předstírat mučivé pochybnosti. Chtěla jsem k tomu typu divadla, který mi právě v Plzni nabízeli, ale zároveň jsem měla ráda svého manžela. Musela jsem se rozhodnout. Tušila jsem, že když se rozejdeme herecky, já budu v Plzni a on v Praze, rozchod manželský bude následovat,“ uvedla. A měla pravdu. Její rozhodnutí jít si za snem jejich manželství neustálo. „Myslím, že ten, kdo se rozhodne být hercem a myslí to vážně, by neměl vstupovat do manželství. Nikdy nemůžete dva lidi nebo dvě životní témata milovat stejně. Ani tatínka a maminku. Vždycky je ve vás někdo první, i kdybyste se za to třeba trochu styděli.“
Ještě jednou v životě zkusila dát lásce šanci, ale nevyšlo to. Těsně před válkou se zamilovala do jednoho pilota, který její city opětoval. Mělo to ale háček, byl ženatý. Marie přesto doufala, že se kvůli ní rozvede. „Před vypuknutím války odletěl do Anglie, byl tam po celou válku a bojoval za tuto zemi. Když válka skončila, jeho žena, jak mi to líčila Mařenka, udělala nejgeniálnější tah. Sedla na autobus, co tam jezdil, a jela si pro svého muže do Anglie a bylo vymalováno,“ prozradila po letech její kamarádka, herečka Jaroslava Adamová.
Od té doby už žádný vážný vztah neměla, na prvním místě u ní bylo divadlo. „Já jsem nezaložila rodinu, protože jsem zvolila divadlo. Byla to moje dobrovolná volba. Byla jsem sobec, kupodivu mi to osud neoplatil ve zlém. Prožila jsem hezký život,“ sdělila s upřímností sobě vlastní.
Děti sice neměla, sama ale nebyla. Od 30. let žila v Praze v kubistickém domě na Rašínově nábřeží se svou maminkou, později s o rok starším bratrem Janem. Ten se do války živil jako architekt, nicméně poté, co se jeho manželství rozpadlo, se rozhodl stát se knězem a nastěhoval se ke své sestře. Jako rozvedený muž musel žádat o výjimku ve Vatikánu, povolení k vysvěcení nakonec dostal. Život dvou sourozenců pod jednou střechou působil idylicky. Do kostela, kde její bratr sloužil, chodívala pravidelně každou neděli na jeho mše. Podle jejich souseda, sociologa a profesora VŠE Jaroslava Kohouta, bratr Jan zase své sestře pomáhal, když nacvičovala své role: „Zpočátku jsme nevěděli, že pod námi bydlí slavná herečka. V noci nás jednou probudil hlasitý křik, spíš hádka mezi mužským a ženským hlasem. Proboha, kde jsme se to ocitli, říkali jsme si. Dodatečně jsme pochopili, že se paní Rosůlková v noci po návratu z představení ještě učí role a její bratr jí přitom nahazuje repliky.“
Tou dobou byla oporou hereckého souboru Městských divadel pražských, kde vynikala v rolích laskavých starých dam, kořeněných jemným humorem. Srdce divadelních diváků si získala zejména svým ztvárněním laskavé a moudré tulačky Maude, hlavní postavy komedie Harold a Maude.
I v soukromém životě sršela humorem, i v pokročilém věku tvrdila, že je jí 39 let. Osobitá herečka byla dámou každým coulem. Vždy byla elegantní, ani na zahradu vily, kde bydlela, nikdy nešla v teplákách. Nosila ráda klobouky a boty na podpatku. Vychutnávala život, nikam nespěchala. Když chodívala pozdě, vždy přišla s nějakou originální výmluvou. Pověstná byla i její vitalita. Podle jejího kolegy Viktora Preisse dokázala i ve svých osmdesáti letech udělat svíčku.
Divadelní kariéru sice ukončila v roce 1982, nicméně prakticky hrála až do smrti. Ze zdravotních důvodů už ale hraní omezovala. Ve stáří už špatně chodila, měla problém dojít do kostela. „U stolu měla takové tajné přihrádky – na sůl, na pepř a na frťánka. Ke konci života měla totiž naordinovanou přísnou dietu, ale vždycky, když to nikdo neviděl, jídlo si stejně ochutila. A dala si i toho panáčka,“ prozradila na ni její kolegyně a přítelkyně Michaela Doležalová, která o ni ve stáří pečovala.
Velkou ranou pro ni byla smrt jejího bratra Jana, kterého přežila o 3 roky. Když skončila na nemocničním lůžku v pražském Motole, na nic si nestěžovala. Na otázku, jak se jí daří, odpovídala: „Špatně, ale dobře to snáším.“ Dožila se 91 let, odpočívá po bratrově boku na Vyšehradském hřbitově.
Hrob sourozenců Rosůlkových
Zdroje:
