Článek
Landa bývá označován za zakladatele naší white power hudby. Ve své kapele Orlík zpíval otevřeně rasistické texty. Co se to stalo, že se z něj stal praotec českých skinheadů? V roce 2005 se o tomto období rozhovořil v pořadu 13. komnata. „Proč jsem se tak choval tenkrát? No to vím. Protože jsem byl přecitlivělej chlapeček, který byl prostě posera, který byl strašpytel. Tak jsem nenáviděl strach, že jsem ho začal šířit kolem sebe. Tak například když mi bylo 11 tak moje maminka chodila na noční, já jsem byl v obrovským baráku sám. Pak jsem skládal básničky. Šel jsem na závod, když mi bylo 15, já byl rachitický, měl jsem 60 kilo i s botama. Tam se vědělo, že se neperu, tak mi tam vždycky někdo rozbil držku, až to prostě došlo tak daleko, že mě to prostě přestalo bavit a začal jsem šířit hrůzu a doufat, že se mi nic nestane. A pak jsem někoho trefil poprvé a podruhý a ono to fungovalo a potřetí a počtvrtý a najednou jsi v tom ani nevíš jak.“ Dle jeho slov jeho radikalizaci hodně napomohla i doba divokých devadesátek.
Tak jako u většiny lidí, příčiny problémů mívají kořeny někde v dětství a dospívání. Landa vyrůstal jako jedináček, jeho rodiče se rozvedli, když byl ještě dítě. Táta nešel pro ránu daleko. „Určitě mezi námi všechno nefungovalo vždycky tak jak mezi synem a otcem fungovat má, ale důležitý je, že se to prostě narovnalo a spravilo. I spoustu mých životních kroků si myslím, bylo tím ovlivněný, tím vztahem, do určitý míry. To je jak Freud. Můj vztah k dětem a manželce, třeba. Já ty děti prostě neudeřím. Pakliže to bude už nezbytně nutný, že udělají, já nevím co, ale já prostě nechci své dítě udeřit, chci mu to vysvětlit. Aby to pochopilo. I proto, že s tím mám nějakou zkušenost.“
Manželka a děti v jeho životě zaujímají zásadní místo. Vytvářejí mu zázemí, které je pro něj velmi důležité. Svou osudovou lásku potkal v době, kdy byl ještě zlobivý hoch v kanadách a bomberu. Psal se rok 1990, když si po osmiměsíční známosti bral tehdejší studentku režie na FAMU Mirjam Müller.
Mirjam se narodila v Německu. V Praze se ocitla díky svému otci, který ji poslal na pražskou FAMU s tím, že by bylo dobré, aby poznala život také z druhé strany. V té době mu Praha přišla bezpečnější než Mnichov, který byl plný nástrah a drog. „Táta jako bývalý kněz vůbec nepil, nekouřil, byli jsme nudná rodina,“ popsala svou konzervativní rodinu v roce 2019.
První roky v cizí zemi byly pro ni náročné. Neuměla moc česky, neměla tu moc přátel. „Z blahobytu jsem se vlastně dobrovolně ocitla v socialismu. Šok. Žilo se mi tu opravdu těžce,“vzpomínala. Pak ale poznala charismatického 21letého muže, který jí učaroval. Byl prototypem toho, co jí bavilo. Už od raného dětství ji přitahovali zlobiví kluci. Nikdy prý nechtěla toho hodného.
Pro německé upjaté rodiče, kteří své dceři lajnovali život, byl zprvu trochu šok, když si domů jejich dcera přivedla mladého rebela.Otec byl redaktorem Spiegelu, matka se živila jako designérka interiérů. Dle slov Daniela Landy z něj oba dva padli na znak. Nedělali ale unáhlené závěry, počkali, co se z něj vyvine. Získal si je jednou o Vánocích. „Doma jsme měli klavír a Dan hned vystřihl písničku. Naši z něj byli nadšení.“
To, že si jejich dcera vybrala dobře, se potvrdilo v polovině 90. let, kdy Mirjam vážně onemocněla a on se o ni vzorně staral. V době, kdy měla nádor, zažíval Landa jeden ze svých největších strachů. Ve 13. komnatě Mirjam popsala své tehdejší zdravotní problémy: „Šlo o nádor, který vytváří inzulín, tím pádem bere cukr z mozku, ten mozek přestává fungovat, a podle toho, kolik tomu mozku chybí, tak buď blázníte, děláte takové obličeje, běháte proti zdi, děláte věci, jako který prostě do blázince a hotovo. A to jsem měla přes rok tuhle nemoc, aniž by na to někdo přišel. To bylo okolo roku 1995. A další věc byla, že jeho maminka přišla na to, že mi pomáhá nějak cukr a doktoři fakt nevěděli. Tak mi furt dával cukr. Já jsem vážila 75 kilo, já prostě byla takováhle mamina a on neodešel, on se mnou byl 24 hodin, protože mě nemohl nechat nikde samotnou.“ Něco takového by možná některé páry rozdělilo. Jejich vztah to ale naopak upevnilo. „Člověk přestává hledět úplně na sebe, začíná pomáhat tomu druhýmu. Teď ti říkaj různý lidi, že máš magora ženu a smějou se, jak je tlustá. Pro mě to bylo hrozně hezký období, že jsem dokázal činem, že jsem při ní,“ vzpomínal na krušné období Landa.
Z jejich manželství vzešly 3 dcery a kromě soukromí je pojí i práce. Landa účinkoval ve filmech své ženy Kvaska a Tacho, k oběma filmům napsal také hudbu. Ona režírovala jeho videoklipy, například Protestsong, Smrtihlav a Ztracení hoši. Společně také tvořili muzikály Krysař a Tajemství.
Daniel Landa, Břevnov, 2006
Jejich 35let trvající manželství ustálo dobu, kdy Landa zakládal novodobý duchovní řád a tvořil si mediální obraz spasitele i dobu, kdy Landa narazil při rychlostní zkoušce do stromu a zůstal několik minut v hlubokém bezvědomí. Mirjam stála při svém muži i v období, kdy se převtělil do postavy Žita 44. Když se objevil ve Státní opeře při udílení hudebních cen Slavík s kohoutem v podpaží a všem oznámil, že odteď se jmenuje Žito 44, mnozí měli obavy o jeho duševní zdraví. I když jeho žena spoustu věcí nechápala, podporovala jej. „Tenkrát si potřeboval odpočinout od zpívání a skládání a zvolil si druhou profesi mentálního a motivačního trenéra. Šel do extrému: skočil salto mortale, plaval mezi žraloky, odjel za vojáky do válečné zóny,“ uvedla. Pomohlo mu to získat nadhled. Ono období musely nějak ustát i jejich dcery. „Není příjemné, když o tatínkovi píšou, že je magor. Ale překonaly to. Mockrát jsme se o tom bavily. Říkala jsem jim, že lepší je být bláznem než opilcem nebo násilníkem, který svou rodinu mlátí.“
Daniel Landa si v životě prošel různými etapami. Období, kdy vystupoval s Orlíkem, popisuje jako takovou mladickou nerozvážnost. Toto období vystřídal čas, kdy mluvil o Bohu a o lásce. V jeden čas měl potřebu pokračovat v odkazu Karla Kryla, za což byl mnohými kritizován.
Desky Daniela Landy patřily mezi ty nejprodávanější. Ve svém životě vždy jednal tak, jak to cítil. Občas se mu dařilo lépe, jindy hůře. Někdy působí poněkud pateticky, ale to je prostě jeho styl. „On má prostě silný písničky na jedné desce a vedle toho prdne kýč jak bič, že prostě kluci Nedvědi by se vůbec nemuseli za to stydět. Ale on takovej je. On vypráví, že viděl zapadat slunce a že měl z toho nějakej transcendentální zážitek, a to si úplně říkáte: ,Ježíšmarjá, dyť to je jak nějakej večer pod lampou, to jsme kde? ´ A na druhou stranu je to prostě silný, on to tak prostě cítí,“ popsal Landu v 13. komnatě jeho přítel, bývalý člen skupiny Orlík, herec David Matásek.
Zdroje:
