Článek
Modrooká kráska s havraními vlasy uměla zpívat, hrát i tančit. Měla všechny dispozice proto, aby byla slavnou hvězdou. Přeci jen její život nebyl procházkou růžovým sadem, zejména po skončení druhé světové války.
Půvabná dívka poprvé zazářila v roce 1931 jako Sirael ve hře Voskovce a Wericha o Golemovi. To už vystupovala pod pseudonymem, který byl vymyšlen podle inspirace básníkem Vítězslavem Nezvalem. „Řekl bych, že typem a vnějším, poněkud studeným půvabem projevu neodpovídala poetice Osvobozeného divadla. Drobná postava a chladný výraz téhle štíhlé tmavovlásky napovídal spíše o dramatických až tragických dispozicích jejího talentu, takže mnozí kolem pochybovali o jejím trvalejším uplatnění v divadle jednoznačně zaměřeném na humor a satiru. Komika se k ní na první pohled skutečně nehodila. Brzy se však ukázalo, že civilností svého projevu stylu divadla vůbec nevadila, naopak, výborně do něj zapadla a stala se potřebnou protiváhou Voskovcovu a Werichovu humoru,“ vzpomínal na herečku František Filipovský, který do Osvobozeného divadla nastupoval ve stejné době jako ona.
Jan Werich a Jiří Voskovec, hra Golem, 1932
Hana Vítová, původním jménem Jana Lašková se narodila do umělecké rodiny. Její otec Hanuš Lašek byl operním pěvcem a uznávaným učitelem, maminka byla rovněž operní pěvkyní. Jablko nepadlo daleko od stromu. Také Jana/Hana disponovala pěveckým talentem. Její kroky proto logicky vedly na konzervatoř, kde si ji ve třetím ročníku vyhlédl Jaroslav Ježek. Tehdy hledali do Osvobozeného divadla dobře zpívající herečku, což půvabná dívka skvěle splňovala. To, že neměla herecké zkušenosti nevadilo. Vždyť měla hrát jako umělá žena. Konzervatoř nakonec nedokončila, neboť školu považovala za ztrátu času a především peněz.
Krátce po nástupu do Osvobozeného divadla si Vítové všimli i filmoví tvůrci. Už v roce 1932 hrála ve čtyřech filmech a postupně se stala jednou z nejobsazovanějších hereček. Byla velmi pracovitá, což se projevilo na její váze. Údajně vážila jen 47 kilo. Kdo by si však myslel, že jí sláva stoupla do hlavy, pletl by se. Podle vzpomínek Františka Filipovského byla herečka pro svou kamarádskou povahu, pracovitost a přirozené chování velice oblíbená.
V době, kdy o ni začali projevovat zájem filmoví režiséři, se zamilovala do populárního zpěváka Járy Pospíšila, za kterého se provdala. Dokonce kvůli němu na nějaký čas odešla do Olomouce. Nějakou dobu oba působili v Olomouci, kde byl Pospíšil velkou hvězdou a po čase kývli na pracovní nabídku v Praze, kam se přestěhovali. „Žil jsem tenkrát s hlavou v oblacích. Hanku čekalo angažmá v Osvobozeném divadle, kde už hrála a kde ji čekala nová role v protifašistickém Oslu a stínu, já se chystal dobýt Prahu z prken renomované operetní scény. V soukromém životě jsem měl pocit štěstí, naplnění životního ideálu. Tenkrát jsem samozřejmě nemohl tušit, že tahle soukromá idyla potrvá tak krátce, že za patnáct měsíců po svatbě dojde k rozvodu, který jsem tenkrát tak těžce nesl…,“ vzpomínal po letech Pospíšil na svou velkou lásku, která neunesla tíhu velkého pracovního vytížení. I po rozvodu však zůstali přáteli.
Rozpad manželství s tenoristou, elegánem s černou kšticí prý nesla herečka těžce. „Rozvod ji dost sebral a jsem přesvědčený, že značnou měrou ovlivnil její pozoruhodný dramatický výkon v Čápově filmu Noční motýl, v němž vytvořila hlavní roli venkovské dívky Marty, která po zklamání v lásce končí jako barová zpěvačka. Tenkrát o tuto roli moc usilovala Adina Mandlová, která pak dostala neméně krásnou postavu prostitutky Kiki,“ uvedl Filipovský ve své knize.
Adina Mandlová
Poté, co bylo Osvobozené divadlo úředně zavřeno, přešla herečka do divadla k Vlastovi Burianovi, pak do Švandova divadla a potom na jeviště k Oldřichovi Novému. Po válce se v žádném divadle trvaleji neobjevila, film ji také víceméně opomíjel. Vystupovala převážně na estrádách s R. A. Dvorským a později s Janem Pixou.
To už doznívalo její druhé manželství s renomovaným filmovým kritikem a šéfredaktorem tehdy nejčtenějšího filmového časopisu Kinorevue Bedřichem Rádlem, kterého si vzala v roce 1941, kdy byla díky Nočnímu motýlovi na vrcholu své filmové popularity.
Z původní velké lásky, kdy Rádl psal oslavné ódy na svou vyvolenou, se posléze, zejména po válce, vyvinulo nešťastné manželství. Zpočátku měla Hana nasazené růžové brýle a nepřipouštěla si, jakého si bere proutníka. Když se do něj zamilovala, byl ženatý, nicméně se kvůli ní rozvedl a žil s ní potom ve stejném domě, co jeho bývalá žena. Hana se tak stala sousedkou herečky Adiny Mandlové, které se v onom secesním činžovním domě na Masarykově nábřeží zabil první manžel, když si pustil plyn.
Jako by ten dům byl prokletý. Ani Hana v něm nenašla štěstí. Jediné, co bylo na jejím manželství snad pozitivní, bylo narození dcery Bedřišky v roce 1946. V době, kdy pro Vítovou nebyly role, zaměřila se na rodinný život. Co jí taky zbývalo? Filmařům se do repertoáru nehodila, nebyla typem hrdinky budovatelských filmů.
Herectví jí začalo chybět. Také její muž měl problém zavadit o práci. Domácí atmosféra začala postupně houstnout. Hádky byly na denním pořádku, což se negativně propisovalo do jejich citlivé a uzavřené dcery. Manželská krize vyvrcholila v roce 1955 rozvodem. Avšak ani tak se jejich dcera, ani Hana nedočkala vytouženého klidu. Vítové se totiž nepodařilo sehnat náhradní byt, a tak byla nucena i nadále žít se svým exmanželem a jeho novou ženou v jednom bytě.
Rádlovou novou láskou se stala herečka Nataša Tanská, představitelka Barunky z Čápovy Babičky. Mladičká herečka padla Rádlovi do oka už v době, kdy se natáčela Babička a on si bral Hanu Vítovou. Tehdy prý řekl, že se určitě nežení naposledy, a že si rád počká na to, až jedenáctiletá představitelka Barunky vyroste. Pronesl to v žertu? Možná. Každopádně se dočkal a s Natašou se oženil, když jí bylo 24 let. Mladá nevěsta prý neuměla vařit, a tak Vítová fungovala jako hospodyně a všem vyvařovala.
Terezie Brzková, Babička 1940
Do idylky měla jejich domácnost daleko. Nejvíce celou situací trpěla dcera Bedřiška, která šla po maturitě studovat filosofii. Dívka, která byla vyšší a silnější postavy, tehdy prožívala také svou velkou platonickou lásku. Podle Ondřeje Suchého si měla Bedřiška myslet na Jiřího Suchého, který byl tou dobou ženatý s výtvarnicí Bělou. Podle Ondřeje Suchého měla být tato nenaplněná láska důvodem, proč se dívka roku 1966 rozhodla spáchat sebevraždu. „Byl to můj bratr Jiří, kdysi nic netušící idol téhle dospívající dívky, kvůli kterému se nakonec v podivném hnutí mysli odhodlala k tomu nejhoršímu,“ uvedl Ondřej Suchý ve své knize o životě Hany Vítové.
Jiří Suchý
V onen osudný den se Hana Vítová vracela časně z rána z večírku, když doma našla svou dceru snažící se probodnout si srdce jehlicí. Následovala hádka. Nikdo se už nedozví, co si s Bedřiškou řekly. To, co se pak stalo, měla následně herečka po zbytek života před očima. Bedřiška se rozeběhla a vyskočila z okna. Po pádu na prosklenou střechu ve vnitrobloku domu ještě žila. Zemřela až po několika hodinách v nemocnici.
Hanu Vítovou rodinná tragédie zdrtila. Uzavřela se, přestala komunikovat s okolím. Roku 1970 navíc ochrnula na jednu nohu po těžké autonehodě. Ztratila radost ze života, tvrdila, že už jen čeká na smrt. Zemřela roku 1987 na rakovinu plic ve věku sedmdesáti tří let.
Zdroje:
ROHÁL, Robert. Vzlety a pády slavných českých žen. Osobnosti (Petrklíč). [Praha]: Petrklíč, 2015. ISBN 978-80-7229-567-8.
TVRZNÍK, Jiří. Komik se vrací: ze vzpomínek Františka Filipovského. V Praze: XYZ, 2007. ISBN 9788073880286.
KOVAŘÍKOVÁ, Blanka. Herecké balady. Praha: Brána, 2005. ISBN 8072432613.
