Článek
„Ten příběh, který uvidíte a co tak divně začíná, ten mohlo prožít vaše dítě, ať chce či nechce rodina. Ten může prožít vaše dítě a nikoli jen na chmelu a když se nad ním zamyslíte, dosáhl svého účelu.“ Těmito slovy začíná muzikál vyprávějící o studentské lásce, která vznikla na chmelové brigádě.
Letní romance mezi noblesní Hankou a intelektuálně zaměřeným Filipem je protkaná nestárnoucími hity, jako např. Milenci v texaskách (Josef Zíma a Karel Štědrý) či Den je krásný (Karel Gott a Jana Petrů). Oblíbenost tohoto snímku zajistila také choreografie a herecké obsazení.
Karel Gott dává autogramy
Josef Kemr v roli předsedy JZD či Irena Kačírková coby učitelka byli zárukou kvality. Jejich výběr byl sázkou na jistotu. Avšak nalezení vhodných adeptů do hlavních rolí byl pro režiséra Ladislava Rychmana docela oříšek. Na počátku 60. let nebylo snadné najít mladé herce, kteří by uměli nejen hrát, ale i zpívat, a dokonce i tancovat. Během konkurzu se nakonec rozhodovalo mezi 4 adepty. Do nejužšího výběru byla vybrána studentka konzervatoře Ivana Pavlová, která skvěle tancovala a herečka Jitka Zelenohorská, někdejší přítelkyně Waldemara Matušky, kterou později proslavila role Zdeničky Svaté z oscarových Ostře sledovaných vlaků. U role Filipa se rozhodovalo mezi tanečníkem Ctiborem Turbou a hercem Vladimírem Pucholtem. Volba nakonec padla na Pavlovou a Pucholta. „Otec Ivanky, která tu hlavní roli dostala, prý byl v té době nějakým šéfem v zemědělství a oni pro nás na Roudnicku drželi jednu neočesanou chmelnici až do října,“ podotkla Jitka Zelenohorská v knize Ujel mi vlak.
Ivana Pavlová
Ať tak či tak, role Hanky tehdy sedmnáctileté Ivaně velmi sedla. Z neznámé dívky se během jedné noci stala doslova filmová hvězda. Muzikál si tehdy nenechaly ujít tři miliony diváků. ,,Nevěděla jsem co je muzikál, neznala jsem West Side Story a v životě jsem nehrála před kamerou,“ prohlásila Ivana. Pro mladičkou studentku tato role představovala důležitý mezník v jejím životě. S režisérem Rychmanem posléze spolupracovala na prvních televizních klipech v písničkách Dominiku a Moje střevíčky.
Hned po konzervatoři nastoupila do Baletu Praha, kde poznala svého životního partnera, režiséra Pavla Hobla. Jejich láska byla tak silná, že se kvůli ní rozvedl a opustil malou dceru. Také Ivana kvůli němu učinila životní změnu. Odešla z Baletu Praha, se kterým hodně cestovala po světě, aby se svou láskou mohla trávit více času. Nastoupila do Divadla E. F. Buriana v Praze, kde tančila a věnovala se choreografii. Učit herce, jak se mají pohybovat, jí činilo šťastnou. Mohla využít to, co se naučila v cizině. Věděla, že k baletu se již vrátit nechce.
Pak přišel den, který jí obrátil život naruby. V roce 1967 při jedné zkoušce před premiérou na ni spadla divadelní kulisa. Obrovský železný žebřík ji udeřil do krku a hlavy, vypadalo to s ní velmi vážně. Při cestě sanitkou do nemocnice mohla hýbat jen očima. Poúrazové ochrnutí naštěstí pominulo. I tak s ní doktoři měli hodně práce. Šest týdnů prožila v sádrovém korzetu. Bohužel se tehdy lékaři zaměřili hlavně na její páteř, kterou zrentgenovali, a opomenuli úder do hlavy.
Poté, co ji v nemocnici dali dohromady, se po určité době vrátila k tanci. Myslela si, že to nejhorší má za sebou. Vůbec nepředpokládala, že by po zotavení mohla mít nějaké následky. Jenže po několika letech začala mít zdravotní obtíže. Měla stavy, kdy se jí začala motat hlava a trpěla třasem. Jednoho dne upadla na zem a nevěděla o sobě. Záchvaty, při kterých docházelo k poruchám vědomí a křečím, se opakovaly.
Po téměř patnácti letech od zranění u ní lékaři diagnostikovali poúrazovou epilepsii. Její zdravotní stav se neslučoval s její profesí, neboť se svými záchvaty vystavovala riziku úrazu. Ve svých 37 letech se rozhodla odejít z divadla a stala se ženou v domácnosti. Byl jí dokonce uznán invalidní důchod ve výši 550 korun. To, že se najednou stáhla do ústraní mnohé překvapilo. ,,Byla jako Greta Garbo. Z ničeho nic zmizela, nedala nikomu vědět a nikdo, kromě jejího muže o ní nic nevěděl. Jakoby zmizela z povrchu zemského,“ popsal její bývalý spolužák Vlastimil Harapes.
Vlastimil Harapes
Život plný zkoušek, představení, zájezdů a přátel najednou zaplnila prázdnota. Ivana se bála vycházet ven, neboť jí pronásledoval strach z toho, že někde dostane záchvat. Dostala se do sociální izolace, což vedlo ke stavům úzkosti. To, co se uvnitř ní odehrávalo nevěděli ani její nejbližší. Nakonec se s nastalou situací smířila. ,,Toho, že jsem se vzdala divadla a tance nelituji. Udělala jsem to dobrovolně a z vlastní vůle. Naučila jsem se mít ráda jiné věci, které se staly náplní mého života. Prožila jsem pěkný život a znovu opakuji, že ničeho nelituji,“ prohlásila v roce 2007, kdy jí zemřel manžel. Toho přežila o 16 let. Naposledy vydechla před třemi lety ve věku 77 let.
Jana Petrů
Také zpěvačka Jana Petrů, která v muzikálu Starci na chmelu zpívala za představitelku Hanky slavný duet Den je krásný najednou zmizela z veřejného života. Drobná zpěvačka patřila počátkem 60. let mezi naše největší pěvecké hvězdy. V roce 1964, kdy nazpívala s Gottem šlágr ze slavného muzikálu, její popularita raketově vystřelila nahoru. V anketě Zlatý slavík obsadila třetí místo. Nechala za sebou čtvrtou Helenu Vondráčkovou a pátou Hanu Hegerovou. Zlatou příčku tehdy obsadila Eva Pilarová.
Kolem této sympatické dívky, která se zapsala jako zpěvačka svižných tanečních písniček, je řada otazníků. Neexistuje dokonce ani shoda v tom, kdy se narodila. Budu vycházet z knihy hudebního publicisty Jiřího Černého Zpěváci bez konzervatoře, ve které se píše, že se Jana narodila 18. ledna 1941.
Start její hudební kariéry je jako vystřižený z čítanky. Mladičká mechanička si pořád prozpěvovala při práci v optické dílně, kde náhodou pracoval také jeden kontrabasista z orchestru Premier. Ten se snažil dívku přemluvit, aby zpívala s nimi na pódiu, leč její maminka nechtěla svou dceru pustit. Až se nakonec roku 1960 nechala přemluvit a Jana si tak mohla vyzkoušet vystupování na vesnických zábavách. Odtud byl už jen krůček k prvnímu angažmá v orchestru Kamila Lochmana. Její repertoár byl velmi rozsáhlý, proto pohostinsky zpívala i s celou řadou dalších tehdejších známých orchestrů (orchestr Karla Vlacha, taneční orchestr Čs. rozhlasu).
Dokázala zazpívat téměř vše, od lidových písniček až po jazz, přesto byla zejména zpěvačkou jednodušších (tanečních) písniček. Na vrchol popularity ji katapultoval právě již zmíněný hit Den je krásný, který udělal dobrý dojem i na hudebního kritika Jiřího Černého: „Jsou hlasy, které vzbuzují obdiv, závist, úctu, smutek, soucit, rytmické vzrušení apod. Když slyším s Janou Petrů písničku Den je krásný z filmového muzikálu Starci na chmelu, mám docela obyčejnou radost z mládí a nadšení, které se zvukově klene do pěkné melodie. Ten hlas je plný, barevný, a má to, čemu se ve zpěvácké hantýrce říká špička a v učebnicích alikvotní tóny.“
V době, kdy Janě tento duet dopomohl k bronzovému slavíkovi, byla už vdanou paní. Její hlavní starostí tehdy bylo, aby se její manžel vrátil z vojny a dostali vlastní byt. Okatá zpěvačka měla plnou hlavu svého muže, bubeníka Pavla Staňka, kvůli kterému si dokonce oblíbila i jazz. Ten jí zprvu lezl na nervy. Nicméně její muž Pavel se svou ženou nenechal zastrašit a postupně ze své manželky udělal obdivovatelku Elly Fitzgeraldové.
Ella Fitzgerald
Pracovní diář se talentované Janě čím dál tím více plnil. Jenže pak přišel den, který ji srazil na dno. V lednu 1969 bylo nalezeno tělo jejího jednatřicetiletého muže ve Vltavě. Okolnosti jeho utonutí se dodnes nepodařilo objasnit.
Po smrti manžela se Jana stáhla do ústraní. Vedle osobních důvodů mohly za tím být prý i politické důvody. Podle Josefa Zímy měla mít Jana i problémy s alkoholem. „Bylo mi moc líto, že nakonec musela zanechat účinkování i celé kariéry. Byla dokonce i v nějakém ústavu, jak jsem se doslechl,“ prohlásil. Po letech se sice pokusila o návrat, nicméně to prý nevyšlo: „Kapelník Jirka Slavík, strašně hodný člověk, ji zase vzal k sobě do orchestru, zase jí dal šanci – a ona hned na první zájezd nedorazila. A nemohli jsme ji vůbec sehnat.“
Počátkem devadesátých let proletěla na veřejnosti zpráva, že Jana zemřela, ale pak bylo zase dlouho ticho. Jednu dobu se i říkalo, že zemřela v důsledku autonehody. Až Ondřeji Suchému se podařilo díky zpěvaččině neteři vypátrat, že Jana Petrů zemřela dne 6. 5. 1990. Údajně uhořela při požáru svého bytu.
Zdroje:
ČERNÝ, Jiří. Zpěváci bez konzervatoře. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1966. bez ISBN
ZELENOHORSKÁ, Jitka a SVITÁKOVÁ, Jindra. Jitka Zelenohorská: ujel mi vlak. [Praha]: Centrum české historie, 2016. ISBN 978-80-88162-06-3.
