Článek
Krásná brunetka, které v Menzelově slavném filmu Ostře sledované vlaky razítkoval Josef Somr pozadí, byla na vrcholu své kariéry, když žila s bohémským Waldemarem Matuškou, kterému chodily stohy dopisů od milujících fanynek. Mnohé by daly cokoliv, aby byly na jejím místě. Zdálo se, že si nemá na co stěžovat. Přesto to až taková idylka nebyla.
Osmnáctiletá Jitka a o 14 let starší zpěvák se skvěle doplňovali. Ona byla prakticky založená, on byl spontánní a člověk se s ním nenudil. Jitka mu byla hospodyní a zároveň asistentkou. Učila se vařit jeho oblíbenou svíčkovou či uklízela jeho půdní byt na Václavském náměstí, který byl vlastně neustále v rekonstrukci, protože Waldemar vymýšlel jedno vylepšení za druhým.
Jitka ale byla ochotná to překousnout. Jednak jej velmi milovala, jednak už byla na ledacos zvyklá ze své rodiny. Byla přísně vychována, všechno mělo svůj řád. Nemohli si vyskakovat, žili v pěti lidech v malém bytě. Když pak začala s herectvím, snažila se rodině finančně vypomáhat. Za svůj první honorář koupila rodičům pračku.
Obdivovala svou maminku, která byla skvělá kuchařka a zajišťovala domácí zázemí pro celou rodinu. Tatínek byl oproti ní velmi nepraktický. Na druhou stranu měl široký rozhled, uměl krásně vyprávět a byl velký sportovec.
Manželství jejích rodičů bylo pro ni vzorem. Stejně jako její maminka byla schopná ledacos zařídit a nejspíš si i myslela, že Waldu dokáže v ledasčem „správně“ nasměrovat. Nejenže se mu snažila vytvářet zázemí, snažila se i o to, aby nějak rozumně vypadal. „Walda měl hrozně moc košilí, ale takové ty dederonové. Všechny jsem vyhodila a donutila ho, aby si pořídil pěkné bavlněné. Nechal si tři ušít, dalších deset jsme koupili v Domě módy, jedna stála 110 Kč, a to bylo tenkrát hodně. Do koše šly i jeho oblíbené krepsilonové ponožky, v nichž mu hrozně smrděly nohy. Sehnala jsem bavlněné. Vždyť potřeboval mít na jeviště pořádné oblečení,“ uvedla v knize Ujel mi vlak.
Waldemar Matuška
Snažila se jej posunout také k tomu, aby na sobě pracoval. Například aby se učil jazyky, nebo aby se alespoň zlepšil v pravopisu, neboť psal bez háčků a bez čárek. V době, kdy mu chodívaly bedny dopisů, jezdívala je na poštu s vozíčkem vyzvedávat. A jelikož neměl čas na odepisování, tak se vršily v komoře. A tak se korespondence ujala Jitka. „Walda by to nestíhal, podepisoval se jen při osobních setkáních. Naučila jsem se jeho podpis dokonale a když se mi někdo dnes chlubí, že má od Waldy podepsanou fotku, okamžitě poznám, co podepsal on a co já,“ vzpomínala.
Zamilovaná Jitka byla ochotná pro Waldu udělat mnohé. Zpočátku jejich vztah vypadal jako láska z románu. Naivní dívka se nechala okouzlit o 14 let starším charismatickým umělcem, který měl tou dobou za sebou už dvě nevydařená manželství. Jejich vztahu zpočátku nedůvěřoval Jitčin otec. Ukázalo se, že jeho instinkt se nemýlil. Po pěti letech společného soužití se Matuška rozhodl ze vztahu vycouvat a dal přednost ambiciózní začínající zpěvačce Olze Blechové.
S odstupem několika let si Jitka přiznala, že na krachu jejich vztahu měla svým způsobem svůj podíl. „Walda byl rád, že se o všechno starám, ale asi mu časem některé věci začaly vadit. Například jsem ho nutila, aby se denně myl. Když jsem ho poznala, tak mu smrděly nohy, protože v té době žil jako psanec – přespával, kde se dalo, měl jednu pořádnou košili, jedny džíny a jeden červený svetr. Po představení si jen převlékl čisté prádlo,“ popsala ve svých pamětech. Po čase se začal zdržovat u jiných slečen a ona cítila, že se jejich vztah potápí. Zároveň věděla, že mu vyhovuje, že vše zařizuje. Ve všem se spoléhal na ní. Dokonce se i zasnoubili.
Trvalo to poměrně dlouho, než se Walda rozhoupal udělat za jejich vztahem tlustou čáru. A když tak koncem roku 1968 učinil, měl z toho zpěvák očividně špatné svědomí, protože Jitce zpočátku tvrdil, že se o ni postará, pomůže jí najít nový byt, nechá auto. Nakonec však z toho nebylo nic a Jitce zbyly oči pro pláč. Do bytu, který pomáhala zrekonstruovat, se nemohla dostat. Její věci byly vystěhovány a do bytu se nastěhovala Olga Blechová. Jitka pak musela řešit, kde složí hlavu. Věřila, že zůstanou přáteli, občas se uvidí, popovídají si, ale to se nestalo. „On měl vůči mně tak černé svědomí, že se mi bál podívat i do očí,“ uvedla.
Od doby, kdy začal Matuška žít s Olgou Blechovu, se začal měnit i jeho profesní život. Odešel z Rokoka, začal vystupovat s orchestrem Václava Hybše. Po 10 letech spolupráce odešel ke skupině K.T.O., kde zpíval s Olgou, se kterou se v roce 1976 oženil, ale na své velké úspěchy už nenavázal. Všechny pak 2 roky před sametovou revolucí šokoval, když emigroval do USA, kde v roce 2009 zemřel.
A Jitka? Ta se následně dvakrát vdala. Poprvé řekla své ano produkčnímu Janu Miliči, synovi kameramana Rudolfa Miliče, který jí byl však nevěrný, navíc ji prý připravil o peníze. Jejím druhým mužem se stal Peter Behrens, se kterým se odstěhovala do Berlína. V polovině 90. let se úspěšně poprala s rakovinou tlustého střeva, bohužel následně ovdověla.
V životě musela překonat nespočet krizí. Vždy se ale dokázala postavit na nohy. Byla vedená k tomu, že se musí o sebe umět postarat. Snažila se na sobě pracovat, k čemuž ji vedla i její první velká láska, zpěvák Pavel Sedláček, o kterém se uvádí, že byl průkopníkem československého rock’n’rollu.
Seznámili se na Modré plovárně, když Jitce bylo pouhých 15 let. Tehdy ji o 5 let starší mládenec upoutal svých charismatem. Pozval ji do Semaforu, kde zpíval a hrál na kytaru. „Pavel chodil do vinárny v Divadelní ulici, já jsem tam za ním šla vždycky ze školy, ale on byl na mě pěkně přísný, musela jsem nejdřív napsat úkoly a teprve pak jsme se bavili. Také jsem se v té době zlepšila ve škole, zvlášť v angličtině a matematice, která mi jinak moc nešla. On mě prostě fascinoval, studoval dvě vysoké školy, uměl fantasticky anglicky, krásně zpíval. A mě to hrozně motivovalo, já se začala učit, až jsem ve škole excelovala. Donutil mě, abych na sobě pracovala,“ vzpomínala na muže, který ji velmi ovlivnil. Tak jako on působil na ni, snažila se ona působit na Matušku. Tam to však nedopadlo na úrodnou půdu.
Ačkoliv byl Pavel Sedláček velmi cílevědomý a jistě i talentovaný, bohužel jeho kariéra nedosáhla takových rozměrů, jako u jiných, kteří začínali u Jiřího Suchého. Na počátku 60. let, kdy se stal právoplatným členem divadla Semafor, poznal zpěvačku Evu Pilarovou, s níž nazpíval píseň Hey Paula. Když její první manžel jazzový kontrabasista Milan Pilar emigroval, sblížili se. Jelikož se kvůli manželovi dostala do hledáčku StB, byl sledován i Pavel. To mu však došlo, až když bylo pozdě.
Eva Pilarová
V době, kdy se Pavlovi rozjížděla kariéra, rozhodl se pro koupi auta. Jenže tehdy pořízení vozu nebylo tak jednoduché. Bylo skoro nemožné nechat si legálně přivézt auto ze západní části Evropy do Československa. A tak v dobré vůli Pavel podal žádost o výjimku ze zákona na ministerstvo financí ke koupi vozu za ušetřené peníze z diet, jenže vše bylo zamítnuto. Proto použil trik na hraně zákona, tedy dar od nejbližšího příbuzného. Když byl se Semaforem na jednom divadelním zájezdu na Západě, naskytla se mu možnost koupit v Západním Berlíně v bazaru Fiat 1800. Koupi formálně stvrdila Němka žijící v Praze. Po osmi měsících, kdy Sedláček auto užíval, jej zatkla VB, stejně jako jeho tehdejší přítelkyni Evu Pilarovou, která mu údajně měla pomáhat. Na Sedláčka byla uvalena vazba a byl obviněn, že způsobil našemu devizovému hospodářství škodu v částce několik desítek tisíc korun. Auto mu bylo zabaveno a byl odsouzen na osmnáct měsíců nepodmíněně. Za údajné valutové machinace byla v roce 1965 podmínečně odsouzena i Pilarová.
Pavel Sedláček skončil na Borech. Z plánované svatby s Pilarovou na radu advokáta vycouval, kvůli čemuž pak s ním zpěvačka 9 let nemluvila. Po uvěznění pracoval v dole Zbůch u Plzně jako horník. Za dobré chování mu byl trest zkrácen. Domů se dostal sice dřív, nicméně během jeho pobytu za mřížemi mu kariéra vyhasla. Z divadla Semafor dostal vyhazov, tak šel alespoň hostovat k Jiřímu Štaidlovi do divadla Apollo. Později si doplnil vzdělání na střední hotelové škole v oboru kuchař-číšník a podnikal v oboru pohostinství.
Někdy talent a cílevědomost zkrátka nestačí. V životě velmi záleží na tom, koho potkáme, i na tom, do koho se zamilujeme. Velká láska může člověka posunout vpřed, ale také naopak. Kdyby se Jitka neseznámila na plovárně s Pavlem Sedláčkem, možná by se nikdy nepotkala s Waldemarem Matuškou. Toho okouzlila během natáčení Kdyby tisíc klarinetů, kam se dostala zcela náhodou, neboť ji asistentka produkce vtáhla na konkurz, když šla do Semaforu za svou první láskou. Možná by se její život ubíral jiným směrem, kdyby se nezamilovala do Matušky. A nejspíš by i Matuškův život vypadal jinak, kdyby se nezamiloval do Olgy Blechové. Jak říkávaly naše babičky: „Člověk míní, Pán Bůh mění.“
Zdroje:
ZELENOHORSKÁ, Jitka a SVITÁKOVÁ, Jindra. Jitka Zelenohorská: ujel mi vlak. [Praha]: Centrum české historie, 2016. ISBN 978-80-88162-06-3.
