Článek
V 70. a 80. letech patřil mezi nejpřitažlivější herce své generace. Charismatický herec se zastřeným hlasem se hojně uplatnil v dabingu. Svůj hlas propůjčil mnoha světovým hercům, například Georgi Clooneymu. Ve filmech dokázal ztvárnit jak padoucha, tak muže spravedlnosti. Vedle dabingu hrál také v seriálech, nejvíce se vzpomínalo na kontroverzní 30 případů majora Zemana, kde si zahrál v epizodách Vyznavači ohně a Rukojmí z Bella Vista. Po změně režimu se objevil například v seriálech Území bílých králů, Hospoda, Ordinace v růžové zahradě či Kapitán Exner.
George Clooney
Na svět přišel Jan Kanyza 25. října 1947 v Lipníku nad Bečvou. Narodil se jako vymodlené dítě. Starší sestra zemřela před jeho narozením, prvorozený bratr byl o 6 let starší. Maminka pracovala v knihovně, tatínek byl profesorem. Rodiče, kterým v době jeho narození bylo už přes 40 let, se snažili svého syna co nejvíce rozvíjet. Jako malý proto musel navštěvovat hudební školu, kde se učil hrát na klavír, saxofon a klarinet. Během studia na střední škole začal ochotničit, účinkoval také ve studentském kabaretu. Tehdy nejspíše zahořel láskou k herectví.
Když končil střední školu, nemohl se rozhodnout, zda studovat výtvarné umění nebo herectví. Jelikož zkoušky na DAMU byly dříve a on uspěl, bylo rozhodnuto. Jen tatínek z toho moc nadšený nebyl. Intelektuálně zaměřený otec měl nejspíše o budoucnosti svého syna jinou představu. Naopak maminka byla Janovi velkou oporou.
Po dokončení DAMU nastoupil Jan do Divadla Na zábradlí, kde strávil pár let. Následně vystupoval na různých divadelních scénách, vyhýbal se stálému angažmá. Na filmovém plátně se objevil již v době svých studií na DAMU. V 60. letech debutoval ve snímku Malé letní blues. O něco větší roli pak dostal ve filmu Utrpení mladého Boháčka. Jeho dalším filmem byl Zatykač na královnu. Větší příležitosti se mu dostalo ve snímku Útěky domů, kde hrál po boku Jany Brejchové a Tomáše Holého.
Tomáš Holý
Jednu z hlavních rolí v psychologickém dramatu, ve kterém se desetiletý Honzík náhodou dozví, že je adoptovaný, ztvárnil Kanyza 5 let poté, co se dostal do maléru během natáčení Vávrovy druhé části válečné trilogie Sokolovo.
Natáčení dramatu, které líčí historii vzniku vojenské jednotky v Sovětském svazu a účast československých vojáků v bojích na východní frontě, provázelo mnoho problémů. Dle vzpomínek režiséra Otakara Vávry se o jeden postaral právě Kanyza.
Ačkoliv Vávra po příjezdu do motelu v Charkově celý štáb varoval, aby si dávali pozor na to, co kde říkají, neboť jsou všichni pod přísným dohledem zdejších orgánů vnitra, stejně došlo k nepříjemné situaci a hrozilo zastavení natáčení. „Večer si všichni sedli do restaurace a promrzlí si objednávali večeři. To také udělal Kanyza, jenže za hodinu zjistil, že číšnice nic neobjednala, protože šla vedle tancovat. Jak už byl trochu napitý, skočil po ní, vzal ji při krku řekl jí cosi, jako že je ruská svině. To ovšem uslyšel jeden z mikrofonů v lustrech a magnetofonový pásek pečlivě zaznamenal. Ředitel motelu ještě v noci dal ten pásek telefonicky přehrát na moskevském vnitru, které celý incident oznámilo sovětskému NKVD, a ti to zase oznámili aparátu ÚV KSČ v Praze. Jedině tohle fungovalo ve Svazu naprosto přesně a bezpečně. Müller tedy s radostí rozhodl, že se musí okamžitě přeobsadit Kanyzova role. A tak tedy druhý den odpoledne byl náš kulturní atašé v Sokolovu,“ vzpomínal Vávra ve svých pamětech.
Jakmile bylo Vávrovi sděleno, že musí přeobsadit mladého herce, podotkl, že to bude znamenat týden zdržení, a když sejde sníh, mohlo by to také znamenat odklad natáčení na příští zimu. „Atašé vůbec nebyl zaražen, poznamenal, že kvůli takovým incidentům už zastavil celé zájezdy našich orchestrů, a tak jsem dodal, že samozřejmě, než přeruším natáčení, musím mít souhlas ředitele Mosfilmu, který toto natáčení platí. Vystřídaly se ještě večer telefonické rozhovory, ředitel Mosfilmu prohlásil, že není takový blbec, aby pro jednoho opilého herce ztratil milion rublů, a v natáčení se tedy pokračovalo. Jen po návratu do Prahy Kanyza nesměl filmovat pět let,“ dodal.
Posléze se herec dostal do hledáčku StB. Když byl po sametové revoluci nařčen Vítězslavem Jandákem, že na něj v době komunismu donášel, rozjel se mediální kolotoč. Ukázalo se, že si StB vedla na herce obsáhlý spis, který obsahoval více než 200 stránek. Kanyza byl veden pod krycím jménem Honza, s StB se sešel celkem osmdesátkrát. V roce 1984 jej StB označila za neseriózní zdroj a spolupráci s ním přerušila.
Vítězslav Jandák
Kanyza se rozhodl očistit své jméno soudní cestou, což trvalo několik let. Bránil se tím, že při výslechu nikdy neřekl nic, co by nebylo obecně známé. Pro Mladou frontu prohlásil, že byl mladý, hloupý a že měl kariéru před sebou. Že je možná srab, ale že není hajzl.
Tato kauza se na něm podepsala po psychické stránce. Navíc mu přestaly chodit herecké nabídky. Stále více se uzavíral do svého malířského ateliéru, až nakonec dospěl k závěru, že chce skoncovat s hereckou profesí. Raději se zaměřil na malování a svůj soukromý život.
Jan Kanyza je autorem a ilustrátorem několika knih pro děti, vystavuje také své obrazy v zahraničí. Roky jezdíval do Francie, kde měl pronajatý menší byt, který používal jako ateliér. Svůj styl definuje jako nefigurativní malbu.
Radost mu dělá také rodina. Stal se dvojnásobným dědečkem vnuků Jacka a Jamese, jeho dcera Barbora se provdala za příslušníka americké námořní pěchoty a usadila se v Severní Karolíně v USA. S manželkou Žofií je pravidelně navštěvuje a užívá si podzimu života.
Zdroje:
VÁVRA, Otakar. Podivný život režiséra: obrazy vzpomínek. Portréty. Praha: Prostor, 1996. ISBN 8085190427.
