Článek
Karel Augusta byl představitelem prostých lidových typů, v žádné ze svých rolí nepůsobil falešně či křečovitě. Jeho civilní herectví se objevilo ve více než stovce celovečerních filmů. K jeho nejvýraznějším rolím patřil například kuchař Muraško v Holce na zabití, nebo role mistra Mádra zvaného Bondžorno ve filmu Vítr v kapse. Po boku Lukáše Vaculíka a Sagvana Tofiho se objevil také ve filmu Kamarád do deště a Kamarád do deště 2: Příběh z Brooklynu, kde s chutí vystřihl postavu gaunera Kadlece.
Člověk, který se zvládl před kamerou proměňovat jako chameleon, dokázal ztvárnit komické postavy ale i ty tragické, jako třeba ve filmu Causa Králík, se přitom stal hercem spíše omylem. Podle vzpomínek jeho ženy Aleny nastoupil na DAMU spíše nedopatřením. Jeho cesta se málem ubírala zcela jiným směrem. Když studoval na obchodní akademii, vyhrál soutěž v psaní na stroji. Následně dostal nabídku pracovat v Kanceláři prezidenta republiky jako stenograf. Úřednická kariéra ho však nelákala. Tehdy o jeho směřování rozhodla přátelská výpomoc. Jeden z jeho spolužáků, který dělal zkoušky na DAMU jej požádal, aby mu u zkoušek dělal přihrávače. Dopadlo to tak, že chlapce, který hrával amatérské divadlo, nevzali a Karla ano.
Jako malý kluk přitom toužil po zcela jiném povolání. Ze všeho nejvíce si přál být jako táta, který ke konci války jezdil jako strojvedoucí na trase Praha – Plzeň. Poté, co ale zažil nálety, musel jeho otec jít kvůli psychickým problémům do předčasně do důchodu. Nerad pak viděl, že chce jít jeho syn v jeho šlépějích, a raději jej poslal do obchodní akademie v Resslově ulici. Muzikálního kluka, který uměl hrát na několik hudebních nástrojů, pak osud nasměroval na prkna, která znamenají svět.
Po studiu herectví na DAMU dostal umístěnku do oblastního divadla a odešel z Prahy do Slováckého divadla v Uherském Hradišti. Tak jako jiní herci i on koštoval víno a slivovici, což tak nějak k této profesi patřilo. V Hradišti však dlouho nezůstal, přes Horácké divadlo v Jihlavě se dostal do Brna, kde se zdržel až do roku 1970. V moravské metropoli působil na několika scénách, hrával v kabaretu a operetách. Dokonce pracoval také jako klaun a konferenciér v Cirkusu Aeros. Naučil se žonglovat, chodit po provaze, rád vystupoval se zvířaty.
Do rodné Prahy se vracel už jako otec od rodiny. V divadle Rokoko byl ve svém živlu, neboť dostával zpívané role. Jeho partnery na jevišti byli takové hvězdy, jako například Waldemar Matuška nebo Karel Hála. Po představeních zažil moře nekonečných flámů. Byl prý velmi společenský, potřeboval mít kolem sebe lidi. V hospodě se dokázal bavit s každým, od zedníků po doktory. S každým si měl co říci.
Po rozpuštění souboru v Rokoku se Karlovi otevřely dveře do světa filmu. Na počátku 70. let šel z role do role, byť nešlo o role zásadní. Stal se vyhledávaným hercem, který se objevil například ve filmech: Čtyři vraždy stačí, drahoušku; Dívka na koštěti; Slaměný klobouk či Petrolejové lampy. Vedle filmové práce točil také hodně pro televizi, kde se objevil v řadě seriálů.
K návratu na jeviště mu pomohl jeho kamarád z Rokoka herec Vlastimil Bedrna, který ho dostal do Divadla Na zábradlí. Režisér Evald Schorm objevil jeho velký herecký rozsah a začal jej více obsazovat také do dramatických rolí.
Karel byl opravdový kumštýř, jeho herecký rejstřík byl opravdu široký. Inspiraci pro své herectví hledal právě v hospodách, kde se setkával s nejrůznějšími typy lidí. Jeho společenská nátura vedla k jeho stupňující se zálibě v alkoholu. Prohlašoval, že jeho snem je umřít v nádražní restauraci. Jednou si prý pustil v hospodě pusu na špacír a prohlásil o prezidentu Husákovi, že je vůl. Díky tomu pak rok nesměl hrát. On se však z toho nehroutil, práce se nebál. Vystřídal řadu zaměstnání. Pomáhal kamarádovi v hospodě s nádobím, udělal si i kuchařské zkoušky. Griloval kuřata, dělal skladníka. Jednu dobu dělal na smíchovském zdymadle, kde se naučil pouštět lodě do komor.
Gustav Husák
Do všeho se vrhal po hlavě, jen ty ruce moc prý šikovné neměl. Když se vrhl na rekonstrukci chalupy, bylo z toho velké představení pro sousedy. Za své koníčky uměl utratit velkou sumu peněz, proto (dle jeho ženy) toho vlastně moc neměli. Jednou prý místo kuchyňské linky koupil výhodně lodní motor, který pak zaparkoval do vany. Když se s ním pak chlubil jednomu kamarádovi, manželka bouchala na dveře koupelny, aby ten motor vypnul, neboť všude byla voda.
O svém soukromém životě moc nemluvil. Měl dva syny – Karla a Jiřího a manželku Alenu, která s ním musela mít velkou trpělivost. Bohužel se jejich manželství po čase rozpadlo. Když totiž přešel do Divadla ABC, očarovala jej mladá tanečnice Dagmara, kvůli které změnil svůj život. Rozhodl se prý, že zhubne, a tak jeden čas téměř nejedl. Nosil s sebou láhev bílého vína a když měl velký hlad, tak se napil. Tou dobou extrémně zhubnul, možná 20 kilo, což se ale na něm negativně promítlo. Dle jeho přátel s kilogramy zmizel i kus jeho osobnosti. Poté to s ním už šlo z kopce a alkoholu se nedokázal vzdát.
O vztahu s Dagmar zásadně nemluvil: „Ta paní, se kterou žiju nadivoko, by mě prostě zabila. To bych se musel vystěhovat. Mám zákaz a hotovo!“ I když od své rodiny odešel, mohl se k nim vracet, jak potřeboval. Na Vinohradech, kde bydleli, měl prý svůj pokoj, kam občas chodíval.
Když Karel přestal hrát v divadle, jen zasvěcení věděli, že vlastně bojuje o život. Když se objevil před kamerou, byl na něj prý smutný pohled. „Bez dostatečné výživy nepodával stoprocentní výkon. Když už to vypadalo, že ten den nic nenatočí, poslal jsem ho do šatny, aby se napil,“ vzpomínal režisér Jaroslav Soukup.
Karel věřil, že svůj boj s alkoholem zvládne. Jenže jeho snaha abstinovat prý vzala za své, když se dozvěděl, že se jeho příteli zabil vnuk. Tehdy se prý ze žalu sťali do němoty, což byl jeden z posledních hřebíčků do jeho rakve. „Stačil jeden jediný den a byl jsem tam, kde jsem byl předtím. Doktor povídal: Pane Augusto, byl u mě člověk, který nepil dva roky, pak si dal jedno pivo a umřel mi tady v ordinaci,“ vyprávěl herec.
Když tušil, že svou životní bitvu prohrává, šel se rozloučit s nic netušící manželkou Alenou. „Přišel odpoledne a lehnul si. Druhý den ráno nevstával, tak jsem se ho ptala, jestli je mu špatně a jestli mám zavolat doktora. On řek, že u doktora byl. V podstatě se přišel rozloučit, protože on tu smrt zřejmě cítil. No tak jsem ho nechala ležet a večer jsem seděla u stolu. Večer za mnou přišel a řekl, že mě má moc rád. Tak jsem na něj zůstala koukat. A on že jen chce, abych to věděla. Odešel, šel si lehnout a druhý den dopoledne jsem ho našla mrtvého.“ Vzpomínala jeho žena v dokumentu České televize Příběhy slavných.
Karel Augusta zemřel na konci května 1998, příčinou smrti bylo selhání ledvin. Bylo mu 62 let.
Zdroje:
ROHÁL, Robert. Mistři malých rolí. 2005. ISBN 8086864359.
