Článek
Svého času bylo Karla Štědrého všude plno. Lidé ho mohli slyšet v rozhlase, v televizi, na deskách, na koncertech. Díky svému vystupování v Semaforu, posléze v Rokoku, si zajistil své místo mezi interprety populární hudby.
K jeho nejznámějším hitům patří píseň Mám malý stan, kterou nazpíval spolu a Waldemarem Matuškou. Karlův hlas velmi dobře ladil s Waldovým a jako dvojice se stali populárními po celé republice.
Tyto zpěváky pojily jak osobní, tak přátelské vztahy. Karel dokonce podle Matuškových písní pojmenoval své dvě dcery. První dcera Zuzana se narodila těsně před premiérou hry Zuzana je sama doma. Druhá dcera Tereza se narodila v době, kdy točili film Kdyby tisíc klarinetů.
Waldemar Matuška
Nelze opomenout i další Karlovy populární duety jako například To všechno odnes čas, Potkal potkan potkana, či Bílá myška v deliriu. Ve výčtu Karlových písní nesmí chybět Milenci v texaskách, které nazpíval s Josefem Zímou.
Ctižádostivý Karel Štědrý se narodil 10. dubna 1937 v Praze do učitelské rodiny jako druhý syn. Jeho o dva roky starší bratr Ivan byl velmi muzikální. Už od 5 let hrál na klavír. Karla však hudba tehdy nelákala. Raději se věnoval sportu. V šestnácti se stal mistrem republiky staršího dorostu v plavání. Jeho mateřským oddílem byla Slavie Vysoké školy. Rok 1953 se tedy pro Karla nesl v duchu velkého úspěchu.
Jenže pak k překvapení všech plavání zanechal a pod vlivem neustálého rozptylovače Ivana zběhl k muzice. Karlův starší bratr totiž na gymnáziu, kde oba studovali, založil kapelu, do které vzal i svého mladšího bratra. A tak začal Karel zpívat pro kamarády z gymnázia Ve Vančurově ulici Ježkův Klobouk ve křoví.
Po maturitě jeho kroky směřovaly na železniční fakultu. Snažil se tak vyhovět přání své maminky, která mu vtloukala do hlavy, jak je pro něj výhodné, aby absolvoval studium na Vysoké škole železniční. Malovala si, že její syn bude mít inženýrský titul a k tomu zdarma jízdenky pro celou rodinu. Jenže vše dopadlo jinak.
Škola jej nebavila. Býval by ji opustil, kdyby totéž už před tím neudělal jeho bratr Ivan. Karlovi se zdálo, že by to už pro rodiče bylo trochu moc. Dostudoval, nicméně na promoci si slíbil, že tuto profesi v životě dělat nebude. To také splnil.
Vlak jeho života zamířil na úplně jinou kolej. Karel propadl múzám. Ještě během svých studií na vysoké škole se koncem 50. let seznámil s Jiřím Suchým, se kterým vystupoval v Redutě. Divákům byl mladý student sympatický. „Červenými tvářemi, brýlemi, skromným úsměvem a sporými gesty ztělesňoval typ študáckého recesisty, zpívajícího amatéra bez předpokladů být někdy Sinatrou,“ popsal Karlovy začátky hudební kritik Jiří Černý.
Z Reduty, kde začala jeho spolupráce se Suchým, nemohl nikam jinam než do Semaforu, kde se několikrát blýskl s Matuškou. Začátky na této legendární scéně nebyly jednoduché, neboť čerstvý absolvent musel na vojnu až do Žiliny, odkud jezdíval hrát do Semaforu. „Byl v tom kus romantiky, někdy až příliš velký kus. Jednou ho pustili z kasáren v jednu po obědě a v pět měl být v Praze. Divadlo mu zaplatilo aerotaxi. Proletěli dvěma bouřkami a při přistávání se zjistilo, že není v pořádku podvozek. Za čtrnáct dní se totéž sobotní letadlo zřítilo a pilot, s nímž Štědrý letěl, se zabil,“ uvedl Jiří Černý ve své knize Zpěváci bez konzervatoře.
Jiří Suchý
Po vojně přijal Karel místo metodika pro technickou tvořivost, a přitom účinkoval v Semaforu, jehož členem byl 3 sezony. Vše se zdálo v nejlepším pořádku, dokud nenastal rozkol mezi Suchým a Matuškou, který skončil tím, že vousatému zpěvákovi bylo sděleno, že se s ním už pro další sezónu nepočítá. Slavíkovi z Madridu se otevřely dveře do divadla Rokoko, kam jej následovala Eva Pilarová a také Karel Štědrý.
Chvíle, kdy Karel, který stál u zrodu Semaforu, oznámil svůj odchod, byla pro všechny překvapením. „To jsem v životě neviděla, aby dal někdo výpověď na jevišti,“ prohlásila prý tehdy Eva Pilarová. Karlovo rozhodnutí opustit legendární scénu přišlo z čista jasna během pořadu Ber-Dej, který sloužil jako beseda s diváky. Jak Karel popsal v pořadu 13. komnata, jeden divák položil dotaz: „Já bych se chtěl zeptat pana Štědrého, když odchází Walda s Evou, tak když jsou taková trojice, tak jestli on v divadle zůstává, nebo odchází?“ Tehdy jej náhle napadlo, že v Semaforu bez svých kolegů, se kterými vystupuje a pojí je přátelství nemůže zůstat a divákovi odpověděl: „Ne, já odcházím taky.“ V tom se na něj Jiří Suchý nechápavě podíval a následně mu napsal dopis, ve kterém mu sdělil, že si myslí, že mu o svém rozhodnutí opustit Semafor měl říci dříve, než to oznámil na jevišti. Karel principálovi divadla odepsal až po čtyřiceti letech. Suchému poslal dopis, ve kterém stálo: „Promiň, že se ozývám tak pozdě. Teď už s rozvahou dospělého člověka vím, že nebylo korektní, co jsem udělal, a velice se ti za to omlouvám.“
A tak opustil Semafor, který navždy zůstal v jeho srdci a roku 1962 přešel do konkurenčního Divadla Rokoko, na jehož jevišti strávil dalších deset let. Vedle Václava Neckáře, Marty Kubišové, Heleny Vondráčkové a kamaráda Waldemara Matušky však působil spíše jako zpívající herec. I tak byl mimořádně vytížený a žádaný umělec. Začal se objevovat v menších rolích před kamerou. Vidět jsme jej mohli např. ve filmech Kdyby tisíc klarinetů, či v hudební romantické komedii Zdeňka Podskalského staršího Ta naše písnička česká. Mnohem lépe, než zpěvák se uplatnil jako moderátor úspěšného hudebního pořadu Vysílá studio A.
Po odchodu z Rokoka vystřídal několik tanečních orchestrů. Vystupoval se slavným orchestrem Karla Vlacha, posléze absolvoval stovky koncertních zájezdových programů s Karlem Hálou a Yvettou Simonovou. Popularitu mu zajišťovaly hudební projekty Československé televize.
Během jeho vysokého pracovního nasazení jej však zastihla zpráva, která změnila jeho život. Jeho ženě Janě, se kterou se seznámil ve svých 18 letech a se kterou měl dvě dcery, diagnostikovali rakovinu. Tehdy zažil snad nejtěžší rok svého života. Jezdil po zájezdech, vystoupeních, do toho jezdil každý den do nemocnice a staral se o dospívající dcery.
Jeho žena bohužel roku 1979 svůj boj s rakovinou prohrála a Karel po dvacetiletém šťastném manželství ovdověl. Tereze bylo 13, Zuzaně 18 let. „Jana pro mě byla žena na celý život. Počítal jsem s ní. Nikdy bych se s ní nerozvedl,“ uvedl se slzami v očích v 13. komnatě.
Ve 42 letech na jeho bedrech ležela starost o dvě dcery a domácnost. Pro všechny to byla tvrdá škola života. Není divu, že nabyl dojmu, že tento nelehký úkol by se mu lépe zvládal po boku nové manželky. To jeho dcery nesly s nelibostí.
Najednou vzplál k ženě, která se zpočátku Karlovi zdála bezvadná. Jeho dcery ale měly jiný názor. Dle slov jeho dcery Terezy to byla opravdu nepříjemná macecha se vším všudy. Bouřlivé manželství s Evou Vondruškovou, matkou bývalé moderátorky televize Nova Nicol Lenertové, mělo krátké trvání.
Vytoužený klid našel až po boku o jednadvacet let mladší Evy, se kterou se seznámil na Zahradnickém plese. Energická dívka, která přišla na ples s jeho kolegou, jej zaujala na první pohled. Začali si tajně telefonovat. Vzplála mezi nimi láska, která trvala až do konce Karlova života.
Karel svou lásku požádal na lyžích o ruku a ona k jeho radosti souhlasila. Den před jejich svatbou se dozvěděli radostnou novinku, že k nim přiletí čáp. Narodil se jim syn Karel, z kterého vyrostl výtvarník.
Další zlom v Karlově životě nastal po sametové revoluci. Tehdy neměl žádné vystoupení, najednou o něj nebyl zájem. A tak se chytil podnikání s nápojovými automaty. „Rozjel jsem se do Rakouska a Itálie, abych zjistil, jak to funguje. Pak jsem si půjčil 1,5 milionu korun, za které jsem automaty nakoupil. Za půjčené peníze jsem ručil dovezenými automaty. V začátcích jsme automaty spravovali sami,“ popsal své nelehké začátky. „My jsme opravdu začínali úplně první. A teď jsme neměli ještě ty kontakty, neřkuli konexe na ingredience, na kávu, vymýšleli jsme to. Cappuccino jsme sami míchali…,“ dodal.
Karlova podnikavost a velká dřina začaly nést své ovoce. K nápojovým automatům přibyly také potravinové automaty s bagetami. Jeho společnost zaměstnávala okolo 90 lidí. Na zisky si rozhodně stěžovat nemohl. Firmu nakonec prodal. Za tímto rozhodnutím nejspíše stály jeho zdravotní problémy.
V roce 2008 mu lékaři diagnostikovali rakovinu střev. Rozhodl se bojovat, podstoupil 60 chemoterapií. Tehdy mu byla velkou oporou jeho žena, která mu dodávala sílu a víru, že vše dobře dopadne. A povedlo se. Jenže pak jej začalo pro změnu zlobit srdce. Podstoupil operaci, při které mu voperovali prasečí chlopeň a čtyřnásobný bypass. Do třetice jej postihla Alzheimerova choroba. Naposledy vydechl 7. listopadu 2017 ve věku 80 let.
Zdroje:
ČERNÝ, Jiří. Zpěváci bez konzervatoře. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1966. bez ISBN
