Článek
Klára Pollertová - Trojanová, sestra lékaře a bývalého vodního slalomáře Lukáše Pollerta, se k herectví dostala už v útlém dětství. Sama herečkou být nechtěla. Jednoho dne však její sestra Veronika chtěla zkusit štěstí v jednom konkurzu, a tak jí osmiletá Klára šla doprovodit. Tam svýma velkýma očima zaujala natolik, že byla pozvána na konkurz filmu Hordubal. A jelikož byla typově zajímavá, šla pak z role do role. Na natáčení trávila více času než ve škole. Mnozí si jistě vybaví její postavu Ali v seriálu Návštěvníci. To, co by pro jiné holčičky byl splněný sen, pro ni ale byla muka. Dívenka s introvertní povahou se cítila být opuštěná. S odstupem času svůj začátek herecké kariéry vnímá tak, že do herectví byla vlastně svými rodiči dotlačena. Byla plachá, jako malá si nedovolila nijak oponovat. Možná právě tehdy bylo zaseto semínko jejích budoucích psychických problémů. Zvykla si na to, že se jí nikdo neptá, co chce ona, naučila se přizpůsobit přání ostatních.
Častá absence ve škole si vybrala svou daň zhoršeným prospěchem. Třikrát neuspěla u přijímacích zkoušek na konzervatoř. Tehdy ještě nebyla přesvědčená, že by práci herečky skutečně chtěla vykonávat, nebyla tedy motivovaná jít do zkoušek naplno. Až na střední škole, kdy se učila na pošťačku, si uvědomila, že jí to táhne k herectví. Ve čtvrtém ročníku si zahrála v komedii Vrať se do hrobu a udělala přijímací zkoušky na DAMU.
Během studií se seznámila se svou osudovou láskou, hercem Ivanem Trojanem. Poprvé se viděli při zkoušení hry Sen noci svatojánské. Přeskočila jiskra, která vydržela mnoho let. Začali spolu žít, což se nelíbilo Klárčiným rodičům, a tak byla svatba.
Ivan Trojan
Tehdy ještě Klára působila bezstarostným dojmem, nad problémy mávala rukou. Jenže postupně se její psychický stav začal zhoršovat. Podle Ivana Trojana první těžké období nastalo ve chvíli, když přišli o miminko. V pořadu 13. komnata Ivan prozradil, že v době, kdy Klára potratila, už začínal být velmi pracovně vytížený, měl před premiérou hry Revizor, trávil tedy s Károu málo času.
Klára dospěla k rozhodnutí, že se chce zaměřit na rodinný život, že by chtěla být zejména maminkou. Jenže po narození druhého syna Josefa se objevil stav, který doposud neznala. Ztratila náladu i zájem o cokoliv, byla unavená, sebemenší maličkosti ji rozhodily a vytáčely do nepříčetnosti. Přepadaly ji nekontrolovatelné záchvaty pláče.
V době, kdy Klára zažívala tyto stavy, míval její manžel tendenci dávat jí rady, jak z toho ven. Například aby se zaměřila i na jiné věci, než je rodina. V takových případech se lidem často doporučuje, aby sportovali. Jenže takové rady bývají obvykle k ničemu, protože člověk se často cítí vyčerpaný a je pro něj výkon vůbec vstát z postele. Je to jako byste radili někomu se zlomenou nohou, aby to rozchodil.
Když jejím synům bylo deset měsíců a dva roky, vyhledala na popud své sestry odbornou pomoc. První sezení u psychiatra proplakala. Lékař měl jasno. Klára od prvního sezení odcházela s diagnózou endogenní deprese. Začala brát antidepresiva, která u ní zvyšovala hladinu serotoninu. Obecně nízká hladina tohoto hormonu vede k depresivním náladám, úzkostem, nespavosti či podrážděnosti.
Náročné období zažívala nejen Klára, ale také její manžel. „Já jsem věděl jednu věc, že Kláru nikdy neopustím. Ale někdy bylo příšerný zjistit, že budeme žít v takový temnotě a že to bude třeba na celý život,“ sdělil v roce 2011 v pořadu 13. komnata. „Rozhodně mi pomohl dialog s psychiatrem, který mi řekl, že to jsou deprese, abych myslel na to, že to jako partner budu mít velmi obtížný, ale abych myslel na to, že ona je na tom vždycky hůř. To byla pro mě důležitá věta, kterou jsem si pamatoval.“
V době, kdy Klára řešila své psychické problémy, se manželé spolu objevili před kamerou v komedii Jedna ruka netleská. Byla to doba, kdy jejich manželství procházelo krizí. Klářin stav se sice zlepšil, nicméně pak opět spadla do depresí. Ačkoliv měla kolem sebe milující rodinu, měla pocit, že je sama, že ji nikdo nepomůže. Psychické problémy se promítly i do jejich intimního života. „Já jsem mu mockrát říkala v době, kdy mě bylo špatně, ať si někoho najde. Ale on o tom vůbec nechtěl slyšet. Vždycky řekl: ,Prosím tě, co to plácáš?´ A já si ho vážím za tohle to, že to ustál tuhle tu krizi, protože to pro něj opravdu nebylo jednoduchý, pro chlapa v nejlepších letech mít doma ženu, s kterou nic není. Když je člověk pod antidepresivy, tak ztrácí naprosto chuť k sexu. A to samozřejmě ten partnerský život hatí,“ sdělila Klára v době, kdy byla na počátku svého čtvrtého těhotenství.
Tou dobou měla Klára za sebou psychoterapie, na které chodil i její manžel. Vypadalo to, že to nejhorší už má za sebou. Pak ale přišel rok 2022, kdy dvojice oznámila konec jejich manželství. Rozvod po třiceti letech nikdo nečekal. Jejich manželství dlouho platilo za jedno nejstabilnějších v českém showbyznysu.
Rozhodnutí opustit manžela bylo pro Kláru velmi bolestivé a náročné. Díky terapiím, na které docházela kvůli svým depresím si uvědomila, že se sama sobě ztratila a že je třeba umět se za sebe postavit. „Musela jsem změnit svůj život. Musela jsem odejít od manžela, a to bylo hodně těžký. Těžko se mi o tom mluví, o tom prozření, rozhodnutí, že to musím nějakým způsobem změnit, protože bych asi dál musela chodit na terapie a jíst prášky. Ta deprese by určitě neskončila,“ popsala v podcastu Čestmíra Strakatého. To, že se jí rozpadlo manželství vnímá jako určité selhání. „Nejsem vnitřně nastavená na to, že bych odcházela, že bych věci vzdávala, obzvlášť tyhle. Tohle si asi vnitřně nevyřeším nikdy.“
Kromě terapií jí pomohl také zpěv. „Začala jsem chodit na zpěv a zpěv způsobil, že se něco ve mně přihodilo, otevřelo, něco jsem si vyřešila. A přestala jsem brát antidepresiva. Už je to pět let. Dělá mi to na psychiku moc dobře a hodně mě to naplňuje,“ prozradila před rokem. To, že zpívání pomáhá je dokonce prokázáno výzkumy. Zjistilo se, že se díky zpěvu v našem těle spustí řada biochemických procesů, které mají vliv na odbourávání stresu a posilování imunity. Zdá se, že se Klára vydala správným směrem.
Změny, které ve svém životě udělala jí svědčí. Po dvanácti letech, kdy byla doma se postupně vrací k milovanému herectví. Ačkoliv je to náročné, říká, že si na nedostatek rolí v divadle nemůže stěžovat. K tomu, aby se objevila i v nějakém filmu či seriálu jí prý chybí průbojná povaha. Nějaké pěkné filmové roli by se nebránila.
Klára se po padesátce opět našla a vypadá to, že je šťastná. Učí se sebelásce a přijímat se taková, jaká je. Učí se neřešit, zda je okolím vnímána dobře. Přiznala, že až v padesáti letech vzala samu sebe na výlet. „Jezdila jsem po Bretani sama. Byla jsem zvědavá, jak to zvládnu sama se sebou. Zjistila jsem, že jsem si sama sobě sympatická. Někdo na to nepřijde vůbec. Je pak frustrovaný a naštvaný na celý svět. To mi přijde škoda. Spoustu lidí nedokáže být sama se sebou, protože je to strašně těžké,“ sdělila minulý rok. A jelikož se naučila mít zase ráda, dokázala své srdce otevřít novému vztahu. Klára rozkvetla po boku muže, který se živí jako architekt.
Zdroje:
