Článek
Marie Terezie počala se svým chotěm Františkem Štěpánem Lotrinskými celkem 16 dětí. Vytouženého syna se dočkala, až když rodila počtvrté. Vymodlený mužský následník trůnu, Josef II., to ale neměl rozhodně jednoduché. „Vzděláván byl velmi důkladně a přísně, už od mala se projevovala jeho inteligence,“ uvádí se v encyklopedii Britannica. Už v šesti letech uměl číst a psát v několika jazycích. Velmi se zajímal o politiku a byl nejspíš smířený s tím, že stejně jako jeho další sourozenci ani on neuteče sňatkové politice své matky. Překvapivě byl s výběrem nevěsty nadmíru spokojen. Ačkoliv šlo o politický svazek, jeho stejně stará devatenáctiletá manželka Isabela Parmská jej přímo okouzlila. „Nejenže oplývala intelektem, navíc měla velmi dobré vzdělání, což pro ženy v dané době nebylo typické,“ popisuje web Habsburger. Pro intelektuálně založeného Josefa byla ideální ženou. Milovala filozofii, matematiku a hudbu. Nebylo těžké se do bystré, a navíc krásné Isabely zamilovat. Jeho city lze vyčíst z jeho deníku: „Neuplyne den, kdy bych ji neobdivoval.“
Isabela Parmská (1741-1763), první manželka Josefa II.
Nebyl jediný, kdo byl Isabelou okouzlen. „Má tak krásné vlasy a oči. Hezké rty a nádherně tvarovaná ňadra. Nikdy předtím jsem neviděla tak atraktivní bytost,“ zapsala si Marie Kristina přezdívána Mimi, sestra Josefa II. Isabelina švagrová měla tu zvláštní schopnost, že si na rozdíl od svých sourozenců, dokázala omotat svou matku kolem prstu. Mimi byla od oblíbenkyní Marie Terezie a z toho pramenily i určité výhody. Například to, že se nestala účastnicí matčiny sňatkové politiky a mohla se provdat z lásky. Dostalo se jí dobrého vzdělání, uměla několik jazyků a byla také velmi talentovanou malířkou. Na dvoře měla velký vliv a ke svým sourozencům se údajně chovala povýšenecky. Hýřila sebevědomím, což bylo to, co možná zaujalo její švagrovou Isabelu, která se do ní dle dochované korespondence bláznivě zamilovala.
Marie Kristina (1742-1798), sestra Josefa II.
Isabela a Mimi si okamžitě padly do oka. Jejich blízký vztah je ve většině pramenů popisován jako lesbický. Mladé, inteligentní ženy spolu trávily téměř všechen čas. A když spolu nebyly, psaly si milostné dopisy. „Píši ti znovu, krutá sestro, ačkoliv jsme se zrovna rozloučily. Nemohu snést to doufání, zda mě uznáš jako osobu hodnou tvé lásky, nebo zda mě raději srazíš do řeky… Nedokáži myslet na nic jiného, než že jsem hluboce zamilovaná,“ stojí v jednom z dopisů adresovaných Mimi. Isabela v tom byla až po uši. „Úplně jsem se zbláznila a nevím, co dělám. Největší radost mám, když mohu být s tebou.“
Isabela měla komplikovanou povahu. Byla melancholická a po smrti své matky prý trpěla depresemi. Když byla v manželském svazku, byly i chvíle, kdy myslela na sebevraždu. „Nepřetržitě svůj život urážím. Nejsem k ničemu. Kdyby nám bylo dovoleno se zabít, asi bych se o to pokusila,“ svěřila se Mimi. Ta pro její černé myšlenky neměla dostatek pochopení. „Tvá náklonnost k smrti buď pramení ze sebelásky, nebo z touhy po hrdinských činech,“ reagovala na její depresivní stavy Mimi v jednom z mála dopisů, které se zachovaly.
Zdá se to těžko uvěřitelné, ale Josef II. zřejmě o jejich intimním vztahu nevěděl. Během tří let Isabela pětkrát otěhotněla. Třikrát potratila, takže porodila jen dvě dcery. První dceru pojmenovali Marie Terezie. Druhá dcera Marie Kristýna dostala jméno po Mimi. Bohužel žila jen dvě hodiny. Isabela onemocněla neštovicemi a zemřela pět dní po porodu své druhé dcery.
Jejich manželství trvalo pouhé tři roky. Josefa odchod jeho milované ženy velmi zasáhl. „Dělili jsme se spravedlivě o strasti i radosti, a tak jsme spolu prožili nejšťastnější dny. O to všechno jsem byl oloupen. Žádná princezna, žádná žena nebyla jako ona. Byl jsem to já, kdo vlastnil ten poklad, o který jsem ve dvaadvaceti letech přišel,“ napsal Josef II. po její smrti.
Po Isabelině smrti se otěží opět chopila Marie Terezie a navzdory protestům svého syna jej donutila k dalšímu politickému sňatku. Tentokrát s Marií Josefou Bavorskou. Josef II. po Isabelině smrti nebyl schopen milovat žádnou jinou ženu. Navíc podle serveru Habsburg byla jeho druhá žena popisována jako fyzicky neatraktivní a poněkud zpomalená. O jeho přízeň se sice snažila, ale marně. Absolutně ji ignoroval, dle některých zdrojů se jí přímo vyhýbal. Jejich manželství nejspíš nikdy nebylo naplněno. Historie se opakovala, i jeho druhé manželství trvalo pouhé tři roky. Josefova druhá žena rovněž jako Isabela zemřela na neštovice. Ovšem nejspíš bez výrazného povšimnutí svého manžela.
Marie Josefa Bavorská (1739-1767), druhá manželka Josefa II.
Josef II. se o to více zaměřil na svého jediného potomka, na dceru Marii Terezii. Byla pro něj útěchou po ztrátě Isabely. Před svými osmými narozeninami onemocněla na zápal plic. Dnem i nocí u ní Josef seděl, podával léky a jídlo, ale i přes jeho veškerou snahu jí nebylo pomoci. Zemřela ve vysokých horečkách v roce 1770. Její smrt jím hluboce otřásla.
Josef II. se naplno ponořil do svých vladařských povinností, údajně pracoval i dvanáct hodin denně. Znovu se již neoženil a žádné další potomky už nikdy neměl. Po Josefově smrti, ke které přispělo i přepracování, se vlády chopil jeho mladší bratr Leopold II., který měl 16 dětí.
Zdroje:
