Článek
Když jsem si doplňovala pedagogickou kvalifikaci, spřátelila jsem se na přednáškách s jednou paní, která řešila smutnou událost v rodině. Její švagr zemřel a jeho bývalá manželka neumožňovala kontakt svých dětí s prarodiči svého exmanžela. A tak dědeček s babičkou byli zoufalí, že nemohou vídat vnoučata a přemýšleli, že to budou řešit soudní cestou. Prarodiče se totiž v případech, kdy jim není umožněn kontakt s vnoučaty, mohou obrátit na soud a požádat, aby styk s vnoučetem nařídil soud. V takovém případě pak soud zajímá, zda nařízení styku je v nejlepším zájmu dítěte. Podle advokátky Lucie Petránkové se tím nicméně rozjede nepříjemný proces, kterému by bylo nejlepší se vyhnout nějakou domluvou. „Negativní stránkou řešení u soudu je spuštění nepříjemné mašinérie svědeckých výpovědí, odborných psychologických posudků, zapojení odboru sociální péče. Tak jako u rozvodu radím i v tomto případě, že dohoda je nejlepším řešením.“
Když jsem si vyslechla, jaké řeší problémy, povzdechla jsem si, že řešíme přesně opačný problém. Po smrti tchýně se zkomplikovaly vztahy s tchánem, který s námi zpřetrhal kontakty a nejevil zájem o svá vnoučata.
Urazilo jej, že řešíme jeho finanční situaci, zda zvládne ze svého důchodu utáhnout velký dvougenerační dům, ve kterém zůstal sám. Manžel si byl vědom své vyživovací povinnosti vůči svému otci, snažil se zjistit, zda potřebuje pomoc. A když se jej zeptal, zda nechce raději do menšího bytu, kde bude mít nižší náklady a bude v dosahu služeb, naštval se. Nerespektoval fakt, že bydlíme daleko a naše možnosti pravidelně s malými dětmi dojíždět a starat se mu o dům se zahradou jsou omezené. A tak mu jednoho dne do telefonu otec sdělil, ať už mu nevolá. Téměř 4 roky tchán nevolal, nepsal, nepřijel se na děti podívat. Na zaslané vánoční přání a fotky dětí nereagoval.
Po jeho smrti zavolal mému muži švagr, aby mu oznámil, že byl vyděděn z důvodu neprojevování dostatečného zájmu. Přitom jen vyslechl přání svého otce. Aby takový důvod byl zákonný, musí to být tak, že zesnulý zájem projevoval, ale druhá strana se nesnažila. Což nebyl tento případ, protože zesnulý sám neprojevoval aktivně zájem o udržení vzájemných vztahů. Zřejmě zaúřadovalo jeho poraněné ego. Do listiny o vydědění si vymyslel, že údajně mému muži volal a on mu to nebral a že jej manžel chtěl dostat do domova důchodců. Prý nejstarší vnučku viděl jen jednou, přitom jsme tam pravidelně jezdívali. Aby toho nebylo málo, zařídil, aby byla vyděděná rovněž jeho vnoučata i v případě, že by můj manžel zemřel.
Obecně se vydědění týká i vnoučat. Podle § 1646 odst. 3: „Přežije-li vyděděný potomek zůstavitele, nedědí ani potomci vyděděného potomka, ledaže zůstavitel projeví jinou vůli. Nedožije-li se vyděděný potomek smrti zůstavitele, pak jeho potomci dědí vyjma těch, kteří jsou samostatně vyloučeni z práva dědického.“ Tedy, pokud by můj muž během dědického řízení již nebyl na živu, jeho děti by mohly po svém dědečkovi ze zákona dědit. Jelikož jsou nezletilé, náležel by jim díl o velikosti ¾ z jejich zákonného podílu. Tchán ale do listiny o vydědění nechal zapsat, že vnoučata jsou vyloučena z dědického práva, tudíž by nedědily, i kdyby můj muž zemřel.
Pokud chtěl tchán vytrestat svého syna, mohl to učinit i tak, že je vyděděn pouze on a na vnoučata se vydědění nevztahuje. Vnoučata by pak dědila podle dědické posloupnosti, tedy pokud nedědí jejich rodič, dědí ony. A to i za života svého vyděděného rodiče. To však tchán neučinil, na vnoučatech mu nezáleželo, neprojevoval o ně zájem, přesto je vydědění platné.
Moje maminka to docela prožívá. Stejně jako my v tom cítí ohromnou nespravedlnost. Upozorňuje na fakt, že prarodiče mají přeci vyživovací povinnost vůči svým vnoučatům a tímto krokem se dědeček ze své povinnosti vykroutil.
Jak to tedy s tou vyživovací povinností vůči vnoučatům je? Dle § 910 zákona č. 89/2012 Sb., „Vyživovací povinnost k dítěti mají i další jeho předci (tj. prarodiče, praprarodiče). Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti má však přednost před vyživovací povinností prarodičů a dalších předků vůči dítěti.“
Takže i prarodičům může být uložena vyživovací povinnost. A to v případě, že povinný rodič nemůže stanovené výživné platit. To by nastalo například, kdyby můj manžel zemřel, nebo kvůli zdravotním problémům nemohl vydělávat. Prostě by z objektivních důvodů nebyl zajištěn stálý příjem rodiče. V takové situaci by výživné měli povinnost platit všichni prarodiče a to tehdy, pokud by byli schopni výživné platit. Zohledňoval by se i fakt, mezi kolik prarodičů se vyživovací povinnost dělí.
Zatímco někde se prarodiče bijí za to, aby mohli vidět svá vnoučata, danou situaci řeší s právníkem, jinde se naopak prarodiče snaží svým povinnostem vyhnout. Postarají se o to, aby jejich vlastní krev po nich nemohla nic mít. Rodinné vztahy mohou být komplikované, neměly by to ale odnášet malé děti, které se ničím neprovinily. Nejde jen o peníze, prarodiče by měly být v životě jejich vnoučat, mohou jim toho hodně předat a naučit. Funguje to i obráceně, protože vnoučata vnáší do života svých prarodičů radost a životní energii.
Zdroje:
