Článek
S tím, jak se mění společnost, mění se i naše postoje a nároky. Rozdíly mezi postavením mužů a žen se postupně stírají, ženy mají více možností, než měly jejich předchůdkyně. Stále více pronikají do „mužského světa“ a leckdy obsazují poměrně dobře placené pracovní pozice. Stávají se tak více finančně nezávislé, nemusí se k nikomu vázat, aby si zajistily určitý životní standard. S jejich možnostmi rostou i jejich nároky, ze kterých často nechtějí slevit. Promítá se to i do jejich vztahů s muži. „Ano, ženy odmítají slevit z požadavků, protože se jim více vyplatí pro šťastný život být single. Ženy muže nutně nepotřebují,“ vyjádřila svůj postoj jedna žena na Facebooku u článku, který se týkal heteropesimismu.
Pojem heteropesimismus zavedl v roce 2019 spisovatel Asa Seresin a od té doby se tento termín stal hojně užívaným, často mezi ženami. Jde o postoj zklamání a zoufalství nad stavem heterosexuálních vztahů. To, co začíná skutečnou touhou po romantickém, sexuálním a intimním spojení většinou končívá nešťastným koncem, nebo životem s kompromisy, které bývají neuspokojivé. Stále více žen vědomě volí dobrovolný singl život a touhu po rodině škrtají ze svých plánů, protože mají dojem, že dlouhodobý vztah pro ně není přínosem, spíše naopak.
A tak se na sociálních sítích můžete přečíst mnoho názorů, kdy si ženy notují v tom, že muže vlastně ke svému životu nepotřebují. „Tak co si budeme povídat, single život je taková finální fáze života ženy. Vzhledem k tomu, že žijí v průměru déle než muži, většina žen po tom, co založí rodinu a vychová děti, skončí jako single vdova a je v téhle fázi života naprosto spokojená. A některé ženy zjistily, že to jde i bez těch mezistupňů předtím,“ uvedla jedna z diskutujících. „“Moderní fenomén“ je to možná pro mladé a bezdětné, nicméně nemám v okolí jedinou vdovu, která by si po smrti partnera (i když třeba zemřel již ve 40) nasáčkovala domů dalšího muže - a to mluvím o generacích ročníků cca 1930-1970, tj. ty, které byly vychované v tom posluhovat a držet ústa. Děti už měly, tak proč by proboha měly dobrovolně někomu prát trenýrky, vařit atd. a zajišťovat k tomu i jeho mentální pohodu? Když dnes žena nechce děti, proč by doma měla chtít někoho, kdo jí spíš život komplikuje, než usnadňuje a zlepšuje?,“ komentovala další.
Pryč jsou ty doby, kdy bylo ženám podsouváno, že šťastné budou jen tehdy, když si je najde princ na bílém koni. V době, kdy je více způsobů, jak se realizovat, jdou trvalé vztahy, kde se člověk musí někomu přizpůsobovat, stranou. V době hyperindividualizace jsou dlouhodobé fungující vztahy spíše raritou. Rozpad tradičních rodinných struktur však vede k demografické katastrofě.
Čím to, že se dnes tak obtížně vytvářejí dlouhodobé heterosexuální vztahy, ve kterých by se oba partneři cítili spokojeně? „Je to do určité míry obrovská lenost. Na obou stranách. Vztah je pro oba svým způsobem práce. Dneska děti neučíme pracovat, dnes je učíme se stále jen bavit, umetáme jim cestu a říkáme jim, jak jsou úžasní. Neumí a nechtějí se nikomu přizpůsobovat. A tak raději jsou sami,“ poznamenala trefně jedna z diskutujících na sociální síti.
Zdá se, že jde o komplex různých vlivů a změn. Jednak se změnilo postavení ženy, jednak se posunuly i projevy mužů. Zatímco dříve bylo běžné, že muži doma něco kutili, dnešní muži chtějí jezdit na kole, chodit do posilovny, šplhat po horách. „My makáme, děláme práce, co by ženy nikdy nedělaly, snažíme se zlepšovat kvalitu svého života, zabýváme se osobním rozvojem, staráme se o zdraví, dáváme úsilí do toho, abychom byli lepšími lidmi a když nějakou ženu pozveme ven, za všechno platíme… A ti z nás, co jsou ženatí, tak jsou zticha a dělají co je potřeba. A přesto za nic nestojíme,“ povzdychl si jeden z mužů na Facebooku, kde se hojně vyjadřovaly zejména ženy na adresu současných mužů.
Možná si někteří drbete hlavu a říkáte si, co těm ženám vadí? Je přece lepší, když muž po práci sportuje, než když vysedává někde nad pivem. Problém je v tom, že mnozí muži řeší více sami sebe než to, jak by třeba odlehčili svým drahým polovičkám. „Vidím kolem sebe spousty mužů, kterým chybí odpovědnost. Jsou často nezodpovědní v práci, na silnici i ve vztahu. Nekonají vědomě, ale jistou formou volí cestu „pokus omyl“ a doufají, že to vyjde. Často nejsou těmi, kteří dokáže zabezpečit svoji rodinu a okolí, vytvořit rezervu,“ uvedl před 4 lety lektor etikety a moderního oblékání Daniel Šmíd. „Muži často nejsou těmi, kteří převezmou odpovědnost za skupinu, tým nebo pár. Nemají schopnost vést. Tím nemám na mysli dogmatického vůdce, ale muže, který vede svoji ženu při tanci. Aby jí poskytl pocit bezpečí a pohodlí. Muži musí z podstaty své tělesné konstituce a odolnosti umět chránit blízké a rodinu,“ dodal.
Arnold Schwarzenegger, 1974
Muži by se měli naučit nemyslet jen na sebe, měli by se naučit konat a jednat s ohledem na druhé. To, zdá se, mnoho žen u mužů postrádá. A tak často na vztahy rezignují. Zdá se, že pro současné ženy platí to, co před lety prohlásil Vlasta Burian akorát v opačném vyznění: „Snažit se dosáhnout zlepšení situace výměnou jedné manželky za druhou má asi stejné vyhlídky na úspěch jako výměna jedné kajuty za druhou - na Titaniku.“
Vlasta Burian ve filmu Anton Špelec ostrostřelec
Ale neházejme všechny muže do jednoho pytle. Líbí se mi, jak se na adresu žen vyjádřil herec Petr Čepek, známý jako Turek z komedie Vesničko má středisková: „Měl jsem a mám pro krásnější polovinu lidstva odjakživa slabost a fandím jí už z toho důvodu, že má život oproti mužům mnohem složitější. Minulý systém přinesl našim ženám velké problémy, musely vydělávat, jinak by muž rodinu neuživil. Navíc se razilo heslo, že žena v domácnosti je příživník, takže vesměs musely tvrdě pracovat, po návratu ze zaměstnání pokračovaly v dalších povinnostech, neboť vést domácnost a obstarávat děti není žádná legrace. Myslím, že jsme jim zůstali hodně dlužni. Netrvalo by dlouho a málem se nám je podařilo udřít podobně jako v Rusku a na Východě vůbec. Taky mne mrzí hulvátské manýry, které prosákly z východních a balkánských krajin, kde se hrubé chování k ženám považuje za projev chlapství.“
Snad muži neztratí své mužství a ženy své ženství. To, že jsou muži a ženy odlišní, je v pořádku. Vzájemně se mohou krásně vyvažovat. Neměli by spolu soupeřit. Jak prohlásil Miroslav Horníček, právě v odlišnosti, v jejím respektování a využívání je základ vztahu mezi mužem a ženou.
Zdroje:
VOSTRÝ, Jaroslav. Petr Čepek: talent a osud. Praha: Achát, 1996. ISBN 8090222102.
HORNÍČEK, Miroslav a ROHÁL, Robert. O životě. Praha: Petrklíč, 2002. ISBN 807229069×.
