Článek
Vzpomínáte, jak se ještě před pár lety Jana Maláčová drala za to, aby měli lidé důstojné důchody? Skupina důchodců byla dlouhou dobu vnímána jako ta, která je na tom ekonomicky nejhůře, že musí obracet každou korunu. Mám ještě v živé paměti, jak za covidu schválila vláda takzvané rouškovné, aby každý senior mohl ke svému důchodu dostat navíc 5 tisíc korun, či jak byla vyhrazena otevírací doba obchodů pro lidi nad 65 let, což vadilo lidem, kteří chodili do práce, a potřebovali si ráno nakoupit. Když pak šli do obchodů v pozdějších hodinách, byli rozmrzelí z toho, že zlevněné zboží už bylo vyprodané.
Už dávno neplatí, že ve slevových akcích nakupují zejména senioři. Těm se díky mimořádným valorizacím životní standard natolik zvýšil, že v porovnání s důchodci z jiných evropských zemí, si mohou pískat.
Na první pohled se zdá, že nejlépe jsou na tom rakouští důchodci, neboť jejich průměrná penze přesahuje v přepočtu 50 tisíc korun. Po odchodu do penze mívají Rakušané díky průběžnému důchodovému systému často více než 70 procent své původní mzdy. Problém je však v tom, že v Rakousku mají lidé vysoké životní náklady a průměrný důchod často tyto náklady nepokryje. Podle analýzy DataPulse bývají životní náklady až o 16 procent vyšší, než je rakouský průměrný důchod. Také v Řecku, kde byl penzijní systém po desetiletí velmi štědrý, nestačí průměrný důchod na pokrytí životních nákladů. Průměrný Řecký důchod, který je v přepočtu necelých 26 tisíc korun, nestačí na pokrytí životních nákladů asi o 13 procent.
Výše důchodu je jedna věc, druhá věc je, kolik vám zbyde, když zaplatíte nutné výdaje. Například v Polsku mají důchody nižší, avšak na pokrytí životních nákladů to bohatě stačí. Průměrný polský důchod, který se pohybuje kolem 17 až 20 tisíc korun, převyšuje náklady asi o čtyři procenta. Tamní důchodový systém kombinuje průběžné financování s prvky kapitálového spoření.
A jak jsou na tom čeští důchodci? Podle analýzy DataPulse máme jeden z nejštědřejších systémů, neboť průměrný starobní důchod, který se pohybuje okolo 21 tisíc korun měsíčně převyšuje náklady seniorů až o 17 procent. Navíc oproti řadě západních zemí jsou u nás poměrně malé rozdíly mezi vysokými a nízkými důchody. To, že se senioři u nás nemají zle, naznačuje i to, že většina lidí se odchodu do důchodu neobává. Z průzkumu agentury Response Now vyplynulo, že 43 procent současných penzistů a lidí nad 55 let vnímá svůj odchod do penze spíše jako vysvobození než problém a že do penze se těšily či těší více než tři pětiny těchto lidí. Šetření dále ukázalo, že 98 procent seniorů vnímá důchod jako pevný základ svých financí. Pokud by se lidé báli nízkých důchodů, zřejmě by měli z odchodu do penze více obav a také by se na stáří po finanční stránce více připravovali.
Současní senioři se však většinou na své stáří finančně nepřipravili, jako s hlavním zdrojem příjmů počítají s důchodem ze státního pilíře. Mají často pocit, že si důchod za svou dlouholetou práci zasloužili a také očekávají, že bude ve výši, která jim nejen zaplatí nutné náklady na život, ale také jim umožní například cestovat a věnovat se různým zálibám. Těší se, jak si budou užívat podzim života. Tak jako jedna seniorka, která celý život pracovala jako vedoucí účetní a pro Nespechej. cz se podělila o svůj příběh. „Celý život jsem si říkala, že až odejdu do důchodu, budu konečně cestovat. Jenže když mi přišel první výpis, zjistila jsem, že mých 60 000 korun měsíčně na ty vysněné cesty prostě nestačí. Aspoň ne tak, jak jsem si je představovala,“ píše hned v úvodu. Pak začala jmenovat své životní náklady, z nichž nejvyšší část představují náklady na nájem a energie.
Dopočítala se, že ji z šedesáti tisíc zbývá zhruba 15 000, což na ty její vysněné cesty nestačí. Nakonec zjistila, že nemusí létat s cestovkou do exotických destinací, že prodloužené víkendy mají také své kouzlo. Že když bude jezdit mimo hlavní sezónu a bude využívat seniorských slev, že to také představuje pěknou úsporu. „Budu upřímná. Pořád to není to, co jsem si představovala. Když vidím na Instagramu fotky bývalých kolegyň z Thajska nebo Bali, cítím štípnutí. Jejich manželé mají vyšší důchody, nebo mají našetřeno víc. Já ne,“ přiznává. „Ale zároveň jsem zjistila, že cestování není jen o tom, kam jedu a kde spím. Je o tom, že se dostanu pryč z každodenního stereotypu. Že vidím nová místa, potkávám nové lidi, zažívám něco jiného než nákupy v Albertu a odpolední seriál,“ dodala.
Možná kamarádky dotyčné seniorky mají nižší náklady na život, protože nemusí platit nájem, jelikož bydlí ve vlastním. Senioři totiž tvoří poměrně početnou skupinu vlastníků nemovitostí. To jim pak ve stáří šetří náklady na bydlení.
Trošku mě udivilo, že paní, která se živila jako hlavní účetní až ve zralém věku řešila, jak ušetřit na cestách. Většina mladých lidí se úsporami zabývá již nyní. Zároveň většina mladých řeší to, jak investovat, neboť se na průběžný důchodový systém nedá spoléhat. Doufají, že až budou ve zralém věku, bude alespoň nějaký důchod. Vnímají totiž, že se roky diskutuje o reformách, které mají zpomalit růst výdajů a podpořit delší pracovní aktivitu. Generace současných českých seniorů je možná poslední generací důchodců, která si možná tu a tam povzdychne, že by místo do Bulharska raději letěli na Bali.
Příští generace seniorů, řekla bych, budou trápit poněkud jiné starosti.
Zdroje:
