Článek
Už čtvrtým rokem sociologové varují před negativním demografickým trendem. Počet narozených dětí se rok od roku snižuje, což není dobrá zpráva. Bude to mít dopady do mnoha oblastí. Klesající porodnost se promítne do pracovního trhu a také do průběžného důchodového systému, který stojí na kladném demografickém vývoji. „S klesající porodností se totiž dlouhodobě snižuje počet pracujících, kteří připadají na počet důchodců,“ upozornila Gabriela Strašilová z Českého statistického úřadu. Odborníci se obávají momentu, kdy odejdou do důchodu tzv. Husákovy děti. Důchodový systém by se totiž pod náporem této generace lidí narozených v 70. letech mohl zhroutit.
Už nějaký ten pátek leží na stole politikům důchodová reforma, jenže činit nějaké razantnější změny se jeví jako politická sebevražda. Nikdo nechce dělat něco, co by mu sebralo hlasy voličů. Protože tou nejpočetnější voličskou skupinou zdá se, je právě skupina důchodců.
Z pohledu rodiče malých dětí mám dojem, že pro politiky nejsme prioritou. Zrušilo se školkovné, osekala se daňová sleva na manželku, a pokud jde o rodičovské příspěvky, ty se sice navýšily, nicméně jen některým rodičům. To, že se nezvedl rodičovský příspěvek o 50 tisíc všem rodičům malých dětí se zdůvodňovalo tím, že prostě nejsou peníze. Přitom paradoxně díky úbytku nově narozených dětí vlastně stát ještě ušetřil. V roce 2024, kdy se zvýšil rodičovský příspěvek z 300 na 350 tisíc pro skupinu rodičů, kterým se narodilo dítě od 1.1. 2024 se náklady na rodičovské příspěvky snížily z 31,2 miliardy korun na 29,2 miliardy.
Takže to vláda Petra Fialy vyřešila šalamounsky. Chlubila se tím, jak přidala rodinám malých dětí (to, že ne všem, přeci není důležité) a vlastně ještě na těchto rodinách ušetřila. Co na tom, že navýšení rodičovského příspěvku nekopíruje inflační vývoj. Ideální by bylo, kdyby se rodičovské příspěvky valorizovaly stejně jako důchody. Toho se však politici nejspíš štítí. Přeci jen nechtějí další výdaje. Ona totiž valorizace důchodů tak, aby penzisté neztráceli kupní sílu a měli zajištěnu jistotu důstojného života i v době inflace, něco stojí. Podle dat ČSÚ stát v roce 2024 vyplatil na důchodech celkem 695 mld. Kč, z toho většina prostředků směřovala do výplat starobních důchodů.
Bohužel, rodičovské příspěvky dlouhodobě zaostávají za částkou, která by kopírovala kupní sílu. Přitom původně byl rodičovský příspěvek zaváděn jako náhrada za ušlý výdělek pečujícího rodiče. „V roce 2007 za ministra Nečase to bylo formulované jako náhrada ušlé výplaty a mělo to být dokonce 40 procent průměrného platu ve státní správě,“ uvedla dlouholetá ředitelka Národního centra pro rodinu Marie Oujezdská. To už dnes samozřejmě neplatí.
Rodičům malých dětí je v současnosti stanovena částka 350 000 korun, a je na nich, do kolika měsíců si rozloží výplatu. Ti si obvykle rozloží pobírání příspěvku v rozmezí 2 až 3 let, průměrně tak pobírají necelých 10 700 korun. Což je oproti průměrným starobním důchodům, které se pohybují okolo 21 tisíc korun měsíčně, almužna. Problémem je i to, že se pečujícím rodičům složitě daří vracet na pracovní trh, proto si částku rozkládají do delšího období, a reálně tak pobírají malé částky.
Málokdo má to štěstí, že má rozumného šéfa a může pracovat i z domova, či na částečný úvazek. Nicméně to je jen část toho, co rodiče trápí. Pokud by politici chtěli řešit téma rodina, museli by k tomu přistoupit komplexněji než jen řečmi o navýšení rodičovského příspěvku. Pomohlo by například společné zdanění manželů, zajištění kvalitní předškolní péče tak, aby rodič mohl nastoupit do práce dle svých možností či zvýšení daňové slevy na dítě, a to pro oba pracující rodiče. Pak je tu samozřejmě otázka dostupnosti bydlení, která s tím souvisí. Jenže zamyslet se nad nějakou komplexnější politikou podporující rodiny žádné politiky neláká, protože výsledky takové politiky, které by vedly ke zvýšení porodnosti by se projevily až za několik let, kdežto politici potřebují plusové body hned, aby se měli čím chlubit v dalších volbách.
A tak, pokud se někde šetří, jsou to mladé rodiny s dětmi. Podle demografky Jiřiny Kocourkové, když se zruší nějaké prorodinné opatření, nejde ani tolik o přímé ekonomické důsledky jako o to, že lidé dostávají signál, který má dopad na plánování rodiny. Je jasně dáno najevo, že mladí lidé nejsou prioritou. A tak se samozřejmě do budování rodin nehrnou, porodnost klesá. Loni se narodilo 77 600 dětí, což je takřka o sedm tisíc dětí méně než v roce 2024. A to není dobrý.
Ale co s tím? Je možné vůbec zvrátit strukturální stárnutí populace? Je možné učinit změny, aby rodina jako téma mělo v politice takovou sílu jako třeba otázka důchodů? „Skupina, která slyší na předvolební sliby kolem důchodů, je stále větší a i politici si moc dobře uvědomují, že se jim více vyplatí cílit na ně než na mladé lidi a rodiny. Možná, že jsme tak dospěli do bodu, kdy bude potřeba uvažovat i nad většími změnami. Třeba vyrovnání demografického stárnutí společnosti tím, že by rodiče měli volební právo i za své děti. Měli by tak ve volbách více hlasů,“ komentovala stárnutí populace demografka Jiřina Kocourková pro Seznam Zprávy začátkem tohoto roku.
Tento nápad mě velmi zaujal. Už delší dobu si říkám, že je škoda, že nemohu hlasovat za své děti. Vždyť jde o jejich budoucnost. Pokud mohou hlasovat senioři, kterým se s věkem zhoršují kognitivní schopnosti a někteří jsou v úsudku na tom obdobně jako malé děti, přesto mají hlasovací právo, proč by nemohly mít hlasovací právo i děti, respektive jejich zákonní zástupci, kteří mají povinnost jednat v jejich zájmu?
Anketa
Možná by politici začali dělat opatření, která by měla přesah přes jedno volební období. Třeba by se povedlo zvrátit trend, kdy lidé přestávají řešit kolik budou mít dětí, ale jestli vůbec budou mít děti. A třeba by se dorovnala určitá mezigenerační nespravedlnost.
Zdroje:
