Článek
Olga Scheinpflugová vynikala svým rozhledem, přímostí a hereckým i literárním talentem. Stala se z ní uznávaná herečka vinohradského a posléze Národního divadla. Z jejího pera pochází díla, která byla zfilmována - např. Madla z cihelny či Andula vyhrála.
Slabost pro ni neměl jen Karel Čapek, ale také Jan Masaryk. Velmi blízko měla také ke svému hereckému kolegovi Hugu Haasovi, se kterým ve 30. letech jezdívala na zájezdy po venkově. Udržovali spolu kontakt i po jeho emigraci do Spojených států amerických.
„Poznal jsem ji jako nesmírně skromného a mírného, ale vždy sebevědomého člověka. Když se jí něco nezdálo nebo nelíbilo, zasahovala vtipem. Přesně a krutě. V tom byla nepřekonatelná. Zaútočila-li na některého režiséra, byl docela malinkej. Neúprosně, s matematickou propočítaností a s neomylnou účinností ho dovedla před ostatními znemožnit. Obdivoval jsem její výmluvnost, její bystrost a schopnost okamžitě všechno přesně formulovat. Myslím, že jí hodně lidí závidělo. V její společnosti se rozhodně nikdo nenudil,“ popsal svou kolegyni z Národního divadla herec František Filipovský.
Olga Scheinpflugová
Není divu, že energická Olga očarovala o 12 let staršího novináře a spisovatele Karla Čapka, kterého si po mnohaleté známosti vzala. Když ji Karel poprvé spatřil na jevišti smíchovského Švandova divadla, bylo jí pouhých 17 let.
Dcera dramatika, spisovatele a novináře Karla Scheinpfluga nezapřela umělecké geny. „Chodila jsem do gymnázia jako ve snu, neovládala jsem ještě rozdvojení své bytosti, smolila jsem školní úlohy a přitom jsem se roztržitě potácela někde po jevištích s úsměvem šťastných či tragických hrdinek. Vytahovala jsem z tátovy knihovny romány, na které jsem měla ještě tři roky času, už ve třinácti mě drtil Dostojevskij a snažila jsem se usilovně chápat Shakespeara. Pro potvrzení své normálnosti přiznávám, že jsem mu dost dobře nerozuměla,“ popsala své dospívání, kdy budila pozornost svou výstředností.
Její puzení k herectví bylo tak silné, že její otec nakonec souhlasil s tím, aby Olga místo do vyšších ročníků gymnázia zamířila na dva roky k proslulé herečce Národního divadla Marii Hübnerové. Děvče ze Slaného si to namířilo do Prahy, kde se mu dostalo soukromých hodin herectví. Otec, který sám nemohl studovat filosofii nechtěl bránit dceři ve splnění jejího snu, nicméně si trval na tom, aby vedle herectví navštěvovala také kurzy těsnopisu a psaní na stroji a učila se němčině a francouzštině.
Po první světové válce se její rodina přestěhovala do Prahy, kde Olžin otec získal redaktorské místo v Národních listech. Tatínek, který se pyšnil úspěchy své dcery, zval své kolegy na dceřina představení. Jedním z pánů redaktorů byl i nadějný spisovatel Karel Čapek. Když na jevišti zahlédl temperamentní Olgu, propadl jejímu kouzlu. Z třicetiletého Karla se stal neúnavný ctitel. Pravidelně navštěvoval její představení. Až po desáté repríze se ji odvážil oslovit u zadního vchodu divadla. Prohodili pár slov a od té doby na ni Karel Čapek u divadla čekal pravidelně.
Starostlivý tatínek nenechal nic náhodě a pověřil svého syna Karla, aby na svou mladší sestru dohlédl. A tak na Olgu u divadla čekal jak její ctitel, tak její starší bratr, který však tu a tam diskrétně zmizel.
Zatímco Karel Čapek kvůli Olze ztratil rozum, z její strany se o lásku na první pohled nejednalo. Jeho pozornost ji samozřejmě lichotila, měla k němu velký respekt, nicméně muž středního věku byl pro mladičkou dívku příliš vážný. „Někdy bylo toho obléhání příliš mnoho, někdy se přihlásili staří kamarádi, a tu přes všechen respekt, který k němu měla, bylo nutno vyšetřit pro ně chvíli času, a pak přicházely Čapkovy uražené a vyčítavé dopisy,“ vzpomínal Olžin bratr Karel. Když se Olga nedostavila na schůzku, přečetla si následně v lístku od Čapka: „Vy snad tomu dobře nerozumíte, že se věci tak snadno neodbývají. Představte si člověka, který den, dva dny, tři dny žije, opravdu žije jen těšením na určitou hodinu; který doslovně tlukoucím srdcem měří každou vteřinu, která přichází. (…) Člověk by tloukl sebe sama za chlapectví svých třiceti let; cítí se zavržený, ukrutně pohaněný, zpustošený ve všech radostech, které pěstoval s úzkostí a nekonečnou láskou ve skrytu srdce. Promiňte, nemohu to dobře vyslovit; je to šílenější, než píšu; člověk brečí u svého stolu vztekem, lítostí, zklamáním, nevím čím.“
Karel Čapek
Čapek to nevzdával. Navštěvoval ji doma, nosil jí knížky, které by měla číst. Olga, která Čapka zprvu brala jen jako otcova kolegu, se do něj po čase zamilovala. Jejich vztah řadu let dozrával, bylo to jako na horské dráze. Scházeli se a rozcházeli, vášeň střídal chlad, láska se proměňovala v přátelství a naopak. Během té doby se Olga nevyhýbala zájmu jiných ctitelů, ke kterým měl údajně patřit populární pražský gynekolog Karel Steinbach, nebo syn prvního československého prezidenta Jan Masaryk. Po všech svých citových výletech se ale nakonec pokorně vracela do Čapkovy náruče.
Jan Masaryk
I nadále byl jejich vztah bouřlivý. Olga se s Čapkem údajně hádala kvůli jeho závislosti na matce, která jejich vztahu nepřála. Svému synovi paní Čapková říkávala: „Vezmi si, koho chceš, jen to nesmí být cikánka, nebo herečka!“ Prudká a vášnivá Olga nebyla pro jeho lékařskou rodinu dost dobrá.
Nakonec se ale po patnácti letech od jejich seznámení dočkala žádosti o ruku. Nabídka sňatku přišla po smrti Karlovy matky. Jejich svatba 26. srpna 1936 se stala velikou senzací. Po letech trápení stvrdili svůj vztah, nicméně jejich štěstí netrvalo dlouho. Senzitivní Čapek vnímal nebezpečí nacismu ještě dříve než zbytek společnosti. Psal novinové články, varovné povídky, romány i divadelní hry. Po podepsání mnichovské dohody se stal terčem fašistů, kteří mu posílali anonymní dopisy, telefonovali mu domů i do redakce.
Uvádí se, že Čapek plánoval spolu se svým přítelem Ferdinandem Peroutkou útěk do exilu. Probíhaly přípravy, když se prostořeká Olga v herecké šatně prořekla, k jejich odchodu ze země nakonec nedošlo. Téhož roku Čapek podlehl zápalu plic, Peroutka skončil v koncentračním táboře.
Podle dostupných zdrojů psychicky vyčerpaný Čapek onemocněl poté, co v zimě 1938 zasahoval proti povodni na své chalupě na Strži. Podle režiséra Otakara Vávry však Čapek zemřel úmyslně. Potom, co Beneš abdikoval a emigroval, se mu prý zhroutil svět a neměl žádnou vůli žít. „Olga Scheinpflugová mi vyprávěla, že jako chlapec z Nerudovy povídky se dal zavřít na kruchtě přes noc u hrobů českých králů. Protože měl chatrné zdraví, dostal zápal plic a zemřel. Jeho známí toto vysvětlení popírají,“ uvedl Vávra ve svých pamětech.
Olga Scheinpflugová na pohřbu Karla Čapka
Čapkův oslabený organismus boj s nemocí prohrál na Boží hod vánoční 25. prosince 1938 ve věku 48 let. Olga se následně psychicky zhroutila. Léčila se v nervovém sanatoriu na Dobříši, kde se vrhla na psaní. Vzniklo tak její nejznámější dílo - autobiografický Český román, ve kterém Olga líčící svůj vztah s Karlem Čapkem. „Psala ho během celé války a zakopávala ho v zavařovacích sklenicích na zahradě vily na Strži,“ uvedl teatrolog Someš.
Mezitím se musela potýkat s nejedním problémem. Za války neušla pozornosti gestapa, dokonce jí šlo o život. „Vzpomínala na nešťastného bezmocného českého strážníka, který ji předváděl v době stanného práva na gestapo, protože věděl, že ji vede téměř na jistou popravu. Tam se setkala se svým bratrem a hrozili oběma smrtí za balíček hrachu, který jí do divadla poslala nějaká neznámá ctitelka z venkova. A málem opravdu zahynula, kdyby nezasáhla náhoda. Když ji vedli od jednoho výslechu do cely, poznal ji na schodech nějaký vysoký nacistický funkcionář, jehož sympatie si získala v Billingerově Čarodějce pasovské, a dosáhl toho, že ji s bratrem propustili. Ne všichni nacisté byli fanatici, ale skoro všichni se báli zfanatizovaných fašistů mezi sebou,“ uvedl František Filipovský v knize Komik se vrací.
Aby toho nebylo málo, musela si Olga dát také pauzu od své herecké profese, neboť jí z politických důvodů Národní divadlo dne 31. července 1944 ukončilo smlouvu. Být vdovou po muži, který i po své smrti ležel Němcům v žaludku, nebylo snadné.
Krátce po válce se o Čapkovi opět začalo mluvit jako o jednom z nejvýraznějších československých spisovatelů a dramatiků, jeho pověst přesahovala naše hranice. Olga se vrátila do veřejného života, od 1. února 1946 opět hrála na scéně Národního divadla.
Národní divadlo, Praha
Bohužel vývoj poválečných politických poměrů nebyl osobnosti Karla Čapka příznivě nakloněn. Zatímco za války jej nazývali židobolševikem, po válce vadil komunistům kvůli svému blízkému vztahu s Janem Masarykem a Ferdinandem Peroutkou. Spisovatel, který za života vyznával spíše hodnoty západní kultury a neskrýval výhrady ke Stalinovi, se stal komunistům trnem v oku. „Zejména když v roce 1948 převzali moc definitivně komunisté, patřil nějaký čas k nepohodlným, byť nežijícím spisovatelům. Tehdejší ministr kultury a informací Václav Kopecký prohlásil, že česká literatura a kultura se bez Čapka obejdou. Nepřímo jeho slova znamenala, že české divadlo se obejde i bez jeho ženy, a pozice Olgy Scheinpflugové v Národním divadle byla samozřejmě ohrožena. Když pak infekční žloutenka způsobila na začátku padesátého roku její nucené odmlčení, přišlo to některým lidem vhod a málem se na ni zapomnělo,“ vzpomínal Filipovský.
V divadle během 50. let o pořádnou roli nezavadila. Jisté satisfakce se jí dostalo alespoň v televizi. V 60. letech dostala hlavní roli v seriálu Eliška a její rod. Režisér Jaroslav Dietl prý však herečku musel dlouho přemlouvat, než na roli dobrosrdečné kuchařky z hospody kývla. Za hereččiným váháním stála obava, zda její nemocné srdce vydrží tak namáhavou realizaci.
V seriálu si s ní zahrál jednu epizodní roli její životní partner advokát František Krčma, který Olgu obdivoval už mnoho let. Po válce spolu začali žít a stal se z nich harmonický pár. Cestoval s ní po světě, pomáhal jí prosazovat vydávání Čapkových a jejích textů. Byl s ní až do Olžiných posledních dní.
Hereččin životní příběh se uzavřel poté, co se zhroutila po představení Čapkovy Matky na scéně Divadla na Vinohradech, kde pohostinsky vystupovala. Titulní roli si užívala. Pak ale stačila jedna repríza, která se pro ni stala fatální. Na tuto reprízu dorazila neukázněná školní mládež, která ji málem vypudila z jeviště. Její srdce se nemohlo smířit se skandálním chováním školáků v hledišti a z netečnosti přítomných učitelů. Poté, co spadla opona, odešla z jeviště a zhroutila se. Nedlouho poté prodělala infarkt a 13. dubna 1968 zemřela. Bylo jí 65 let.
Zdroje:
TVRZNÍK, Jiří. Komik se vrací: ze vzpomínek Františka Filipovského. V Praze: XYZ, 2007. ISBN 9788073880286.
ROHÁL, Robert. Vzlety a pády slavných českých žen. Osobnosti (Petrklíč). [Praha]: Petrklíč, 2015. ISBN 978-80-7229-567-8.
VÁVRA, Otakar. Podivný život režiséra: obrazy vzpomínek. Portréty. Praha: Prostor, 1996. ISBN 8085190427.
