Článek
Naši předci v 19. století takové jistoty a výhody neměli. Bylo běžné, že dokud lidé byli naživu, fyzicky pracovali nebo spravovali svůj majetek. Ve stáří museli lidé spoléhat na své úspory či pomoc svých potomků. O nějakém důchodu si mohli tak akorát nechat zdát. To až v roce 1881 konzervativní pruský kancléř Otto von Bismarck představil Říšskému sněmu myšlenku finanční podpory starším příslušníkům pruské společnosti. Moc dobře si totiž uvědomoval, že spokojenost dělníků je klíčovým předpokladem maximálního výkonu německé ekonomiky. A tak vznikla myšlenka vytvoření důchodu, neboť dle Bismarcka: „ti, kdo nejsou schopni práce kvůli věku nebo invaliditě, mají opodstatněný nárok na péči od státu“. V roce 1889 se Německo stalo první zemí na světě, jež zavedla program sociálního pojištění, který byl vymezen věkem 70 let. Účast na programu pojištění byla povinná. Do programu přispívali zaměstnanci, zaměstnavatelé i vláda. Věková hranice 70 let ale byla příliš vysoká s ohledem na dobu dožití. V roce 1916 proto Německo snížilo věkovou hranici pro odchod do důchodu na 65 let. Vznikl zárodek průběžných systémů, kdy pracující generace transferuje část produkce těm, co už nemohou pracovat.
Bismarckovým modelem se inspirují mnohé země včetně České republiky. Ve většině zemí se starobní důchod začal zavádět počátkem 20. století. U nás se starobní a invalidní pojištění pro zaměstnance uzákonilo v roce 1924. Polovinu pojistného hradil zaměstnavatel a polovinu zaměstnanec. Věk odchodu do důchodu byl stanoven na 65 let. V té době se ale lidé dožívali nižšího věku než dnes. V roce 1948 došlo ke změně a věk odchodu do důchodu se snížil na 60 let s podmínkou platit aspoň 20 let pojistné. Věk odchodu do důchodu byl opět zvýšen na 65 let v roce 2010, tentokrát s nutností odpracovat a tedy platit pojistné 30 let. Vzhledem k negativnímu demografickému vývoji se věk odchodu do důchodu bude nejspíše ještě zvyšovat. Počet ekonomicky aktivních lidí na jednoho seniora totiž dlouhodobě klesá.
Anketa
S tím, jak vzrůstá počet lidí v důchodovém věku, roste i počet pracujících seniorů nad 65 let. Za deset let se jejich počet dokonce zdvojnásobil. Senioři tvoří více než 10 % všech ekonomicky aktivních osob v ČR. Stojí za tím jejich snaha udržet si životní standard. Díky penězům navíc mají pak více peněz na své koníčky. Někteří pracují, protože jsou prostě na práci zvyklí a doma by se nudili. V práci nachází seberealizaci a sociální kontakty. Udržují se ve fyzické i psychické kondici a zlepšují si celkovou kvalitu života.
Aktivní životní styl důchodců se snaží podpořit i vláda. Pracovat co nejdéle se vyplatí. Pojí se to s řadou finančních výhod. Podnikající důchodci např. platí nižší odvody než OSVČ. Jejich podnikání je automaticky bráno jako OSVČ vedlejší. Pokud jejich dílčí základ daně ze samostatně výdělečné činnosti je nižší než rozhodný příjem, nemusí vůbec platit sociální pojistné. Rozhodná částka se každý rok mění, v roce 2024 činí 105 520 Kč. Platbu zdravotního pojistného platí pouze z reálně dosažených příjmů, neplatí tedy pro ně povinnost úhrady minimálních záloh. A jelikož pracují, mohou zažádat o zvýšení výměry důchodu.
Nově se pracujících důchodců bude týkat také sleva na sociálním pojistném. Platit by měla od ledna 2025. Podnikajícím důchodcům se má snížit sociální pojistné o 6,5 p. b., tj. z 29,2 % na 22,7 %. Zaměstnaní důchodci by nově sociální pojistné neměli platit vůbec, jelikož platba zaměstnance totiž činí právě 6,5 % z hrubé mzdy. Změna také nastane u možnosti zvýšení si výměry důchodu. Za přesluhování již nebude možné si navýšit důchod jako doposud.
Vláda si od tohoto zvýhodnění slibuje motivovat seniory, aby déle zůstali v práci. V ČR dlouhodobě zaměstnavatelé bojují s nedostatkem pracovních sil. „Chceme se podívat na pracovní motivaci lidí v důchodovém věku. Nemají prakticky žádné ocenění za to, že ještě zůstávají na trhu práce,“ uvedl na začátku tohoto roku ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka. Průměrně vydělávající důchodce by si tak měl přilepšit o 1500 až 2000 korun měsíčně. Mělo by se to týkat zhruba 270 tisíc důchodců, kteří dnes vedle pobírání důchodu ještě pracují. Na nevybraném pojistném to státní kasu vyjde až na 4,5 miliardy korun ročně. Dle Jurečky ale stát naopak ušetří tím, že nebude navyšovat důchod za přesloužené roky u pracujících důchodců. Nutno dodat, že ono navýšení za přesloužené roky v současnosti není nijak dramatické. Důchod se pracujícím seniorům navyšuje jen o 0,4 procenta vyměřovacího základu za každý odpracovaný rok.
Upřímně, pro stát by bylo nejvýhodnější, kdyby pracující senior nepobíral důchod vůbec. Za původní myšlenkou vytvoření důchodu byla snaha pomoci lidem, kteří již díky svému vysokému věku či zdravotnímu stavu nemohou pracovat. Pokud dnes důchodci pracují hlavně proto, aby se cítili dobře, nevytrácí se z této důchodové dávky ta původní podstata? Důchodci často pracují, protože chtějí. Ne kvůli tomu, že by museli, že by neměli na chleba. Pokud je senior aktivní, jeho zdraví mu to dovolí, je v pořádku, když pracuje. Předává své zkušenosti dál. Ale v takovém případě nepotřebuje, aby se o něj stát (společnost) staral. Dokáže se stále ještě o sebe postarat sám a tehdy se mi jeví vyplácení důchodu jako mrhání veřejnými prostředky.
Anketa
Když se otevře toto téma, lidé se většinou čílí a opakují frázi, že důchodci si svůj důchod zaslouží, protože celý život tvrdě pracovali. Důchod vnímají jako jakousi formu spoření. Vztekají se, když někdo výplatu důchodu označuje za výplatu sociální dávky. Zřejmě nepochopili smysl průběžného důchodového systému.
Nezaměňujme vyplácení důchodu s vybíráním si spoření. Po dobu, kdy jedinec pracoval, platil obyčejnou daň, která je jen vznešeněji nazvaná. Jím odvedené prostředky sloužily na pokrytí životních nákladů jeho rodičů/prarodičů. Důchod je sociální dávka, která by měla řešit věkem danou neschopnost se uživit. A pokud je jedinec ještě fyzicky i psychicky schopný si stále vydělávat a vydělává, je na zváženou, zda onu dávku skutečně potřebuje.
Zdroje:
