Článek
Na konci února média informovala o případu domácího porodu s tragickým koncem. Žena a její dula, dostaly podmínku. U soudu se dotyčná hájila tím, že do narození dítěte právně existuje jako subjekt práv pouze žena, která požívá osobnostních práv, včetně práva na soukromý život, zahrnujícího rovněž svobodu co do místa a způsobu porodu. Dle soudu však obě obviněné věděly, že svým jednáním mohou ohrozit život dítěte. „Právo ženy na volbu okolností a místa porodu nelze totiž nadřadit právu na život rozeného dítěte, které disponuje právem se narodit. Navíc právo na svobodnou volbu místa a způsobu porodu z hlediska rodičů je limitováno zájmem na bezpečném porodu a zdraví dítěte.“
Právo narodit se v tomto případě bylo nadřazené právu ženy na zvolení si místa a způsobu porodu. Jakmile žena otěhotní, její práva se zredukují. Obecně se těhotenstvím ženě změní život a nic už není jako dřív. Někdo zastává i názor, že početím dítěte si žena zničí život. Máme naštěstí možnost volby, můžeme si budoucnost plánovat, zda děti mít budeme nebo nikoliv, a to díky antikoncepci. A když už se stane, že žena otěhotní a z nějakého důvodu se rozhodne, že dítě mít nechce, stále je tu možnost potratu, který je u nás možný do 3. měsíce těhotenství. Později k tomu musí být zdravotní důvody.
Otázka potratů bývá citlivým tématem. U nás jsme k nim poměrně tolerantní ve srovnání např. s Polskem, kde jsou výrazně omezeny. Potrat většinou vnímáme jako právo ženy rozhodnout se o svém těle. A kdy vzniká dítěti právo narodit se?
Ne všude ve světě mají děti právo narodit se. Oficiálně sice ano, nicméně se to často obchází. Jsou země, kde probíhají selektivní potraty. To znamená, že potraty jsou konány v případech, kdy se má narodit děvče. Bývá to v zemích, kde je značný rozdíl v postavení žen a mužů, zejména pak v tradičních kulturách. V této souvislosti je nejčastěji skloňována Čína a Indie. V Číně došlo v 50. letech 20. století k ustanovení Zákonu jednoho dítěte. Cílem bylo v první řadě omezení růstu populace. Pokud má někdo více dětí, než je jim vládou povoleno, platí tzv. kompenzační poplatek za nadbytečné využívání vládních služeb. V důsledku toho, dochází k selektivním potratům. Jsou upřednostňováni muži a Číně tak chybí mnoho žen. Čína tak patří k zemím s největší rozdílností v uspořádání obyvatelstva, což do budoucna může představovat problém.
V Indii existuje hinduistické přesvědčení, že člověk nemůže dosáhnout „osvobození“, pokud nemá syna. Zavedl se zde systém vysokých věn, který ještě více zatěžují rodiny s dívkami. Z ekonomických důvodů je pro rodinu výhodnější mít syny. Nemusí řešit věno dcery, která z domu odejde a muži navíc vydělávají víc než ženy. V důsledku toho i zde probíhají selektivní potraty, ačkoliv jsou oficiálně zakázané, a i zde je výrazně méně žen než mužů.
Nadbytek mužů posiluje patriarchální normy. „Vyšší počet mužů ve společnosti může vést k postupnému vytlačení žen z pracovního trhu a upevňování konzervativních hodnot, včetně preference, aby ženy zůstávaly v domácnosti.“ Důsledkem toho, že je ve společnosti mnoho nezadaných mužů, přibývá násilných činů, znásilnění, obchodu s lidmi a prostituci. Vede to ještě k větším nerovnostem mezi pohlavími.
Právo na narození, není až tak samozřejmé, jak se mám může zdát. Jsou země, kde o vašem narození může rozhodnout to, co máte mezi nohama. Dle zákona se to sice nesmí, ale děje se tak. Dnes se provádějí genetické testy, které odhalují případná rizika různých postižení. Co bude dál? Budeme s postupem moderních technologií rozhodovat i o fyzických vlastnostech našich dětí? Tedy pokud se v těhotenství ukáže, že náš potomek nemá např. vhodnou barvu vlasů a očí, dle našich představ, tak mu raději ani neumožníme se narodit? Jistá selekce vlastností probíhá již nyní u dárců spermatu. Přejete si mít raději malého černouška, nebo modrookou malou blondýnku? Dětí se rodí méně, přibývá lidí s reprodukčními obtížemi. Takže když už se narodí dítě, chceme, aby plnilo určitá naše očekávání.
Anketa
Mám 4 dcery a jsem ráda, že je mám. Každá je jiná, beru je takové, jaké jsou. V jiné zemi by samé holky byly asi považovány za hroznou smůlu. Já to tak neberu. Snad nenastane doba, kdy si naše děti budeme vybírat jak housky na krámě dle našich preferencí a brát jim tak jejich právo na život.
Zdroje:
