Článek
Reginu Rázlovou jsme v nedávné době mohli vidět v seriálu Jedna rodina, kde hrála matku doktora Mraka, Petra Čtvrtníčka. Vídat jí ale můžeme také na jevišti, hraje v Divadle Ungelt a také v Divadle na Vinohradech. K jejím nedávným filmovým úspěchům patří nominace na Českého lva za výkon nejlepší herečky v hlavní roli ve filmu Tancuj Matyldo (2023). Kritiky i diváky si herečka získala rolí bohémské matky, u které propuká Alzheimerova choroba. Jejího syna si zahrál Karel Roden, který v 13. Komnatě Reginy Rázlové prozradil, že byl do herečky, jako své pedagožky na DAMU platonicky zamilovaný.
Největší filmovou éru ale zažila v 70. letech. Krásná a energická herečka rozhodně neměla nouzi o role. Pamětníci si jistě vzpomenou například na její roli emancipované doktorky ve filmu Hodíme se k sobě miláčku?, nebo na její role v seriálech - 30 případů majora Zemana a Létající Čestmír.
Normalizační doba pro ni byla zkrátka plodným obdobím. Angažovala se v komunistické straně a v Socialistickém svazu mládeže. Tatínek Stanislav Rázl zastával vysoké funkce, v roce 1969 byl předsedou vlády a místopředsedou vlády v letech 1969 až 1986. S nástupem normalizace mu hrozil odchod ze všech funkcí, nesouhlasil se srpnovou okupací.
To, že by byla protekčním dítkem, herečka odmítá. Na jevišti, kde sklízí úspěchy, se pozná, kdo na to má a kdo ne. Navíc tatínek s jejím kariérním směřováním moc nesouhlasil. Raději by měl z dcery vědkyni. Rodiče k ní měli až přehnaně opatrovnický vztah, narodila se poté, co jejich prvorozená dcera zemřela. Důraz na rodinu byl u nich veliký. Tragicky zemřel i její bratr, kterého ve 22 letech srazilo auto. Podle herečky svým rodičům udělala největší radost tím, že měla děti.
Jako svobodná matka to neměla jednoduché. První velká láska, herec Petr Štěpánek ji pár měsíců po svatbě opustil, jeho srdce oslovila jiná. Zůstala sama se synem Lukášem. Ani druhé manželství s hercem a dabérem Petrem Olivou nevyšlo, k malému Lukášovi přibyla ještě dcera Tereza. Jako máma dvou dětí se musela umět otáčet. Dva roky po narození syna, ve svých 28 letech, začala její pedagogická kariéra. Od roku 1975 vyučovala herectví na DAMU. Jako profesorka byla přísná, ale spravedlivá. U svých studentů budila respekt, oceňovali na ní, že jedná na rovinu. Od otců svých dětí nechtěla brát peníze, chtěla dokázat, že je stejně dobrá jako chlap. Dařilo se jí, byla přijata také do Národního divadla.
Temperamentní a ambiciózní herečka se stala trnem v oku některých kolegů. Po roce 1989 dostala výpověď z DAMU i Národního divadla. Tehdy prý za ní přišel ředitel a řekl, že její angažmá musí ukončit, protože si ho politicky nemůže dovolit. Ona to vnímala jako jakousi pomstu kolegů. Cítila se ponížená, ale i tak musela ráno vstát a jít vydělávat. Měla děti školou povinné. Protloukala se, jak se dalo. Prodávala chlebíčky, malovala pohlednice, dělala uklízečku. Nakonec se vrhla na podnikání v oblasti finančnictví a poradenství, posléze ve sklářství – v akciové společnosti Skloexport Liberec. Dostala nabídku na funkci předsedkyně představenstva. „Třicetiletí kluci mě oslovili, abych prodávala v jejich stánku s občerstvením. Za týden za mnou přišli, že je mě na to škoda. Že budu poradcem. A tak jsem radila a radila, až jsem se dostala ke sklářům,“ popsala Rázlová svůj kariérní růst ve své knize.
Údajně se o ekonomiku nestarala, její role byla hlavně reprezentativní. „Moje role ve Skloexportu byla vlastně herecká. Měla jsem reprezentovat a usmívat se. Bohužel jsem věřila jistým lidem jisté věci a ti lidé zklamali. Takový je ale život. Já především tenkrát musela myslet na dvě děti,“ uvedla v rozhovoru pro iDNES.cz. V té době liberecká firma Skloexport patřila k jedné z největších firem v zemi.
Herečka se stala nejen předsedkyní představenstva Skloexportu, ale posléze také majoritním spoluvlastníkem firmy Skloexport Group. Onu společnost založil hereččin otec a ke spolupráci přizval i Reginu a její děti.
Nejspíš byla v šoku, když byla v roce 1998 zadržena policií a obviněna, že v letech 1996 a 1997 pod záminkou revitalizace sklářského průmyslu ještě s dalšími lidmi převáděla majetek Skloexportu na firmu Skloexport Group, kterou ovládala její rodina. Skloexport Group se údajně snažil ovládnout tuzemský sklářský průmysl a od Skloexportu získat ochranné známky. Skloexport přišel o půl miliardy korun, ty podle žaloby skončily na soukromých účtech nebo na účtech dalších firem. Skloexport zkrachoval a spolu s ním skončily i menší sklářské firmy regionu.
Za zneužívání informací v obchodním styku a návodu k poškozování věřitele hrozilo herečce až dvanáct let vězení. Do případu byl namočen jak její otec, tak její děti, které zmizely do ciziny. Regina netušila, kde jsou. „Když se narodila vnoučata, neviděla jsem je mnoho let,“ uvedla pro iDNES.cz.
Ve vazbě nakonec strávila 11 měsíců. Zažívala hrozné stavy, kdy kartáčkem na zuby čistila mříže. Nakonec jí pomohl pravidelný režim. Pobyt ve vězení se podepsal na její psychice a jejím zdraví. Byla jí diagnostikována roztroušená skleróza, k tomu trpěla depresemi. Soud ji ze zdravotních důvodů vyloučil z řízení. „Pokud by se zdravotní stav zlepšil, vyšetřování se okamžitě rozběhne,“ zdůrazňoval státní zástupce Adam Bašný. Od té doby herečka v rozhovorech uváděla, že musí brát mnoho léků, docházet na terapie a že občas bývá hospitalizována i na psychiatrii.
Po propuštění z vězení jejímu tatínkovi puklo srdce. Našla ale štěstí v osobním životě, potřetí se vdala. Se svým třetím mužem Jindřichem Santarem, který ji přiměl k napsání knížky, žila ve vile za Prahou. Byl jí velkou oporou, věřil, že se ještě někdy ke své herecké profesi vrátí. Stál při ní i v době, kdy se soudila s Českou republikou. Podala stížnost u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku kvůli přílišné délce řízení u domácích soudů. V roce 2006 spor s Českou republikou vyhrála a stát musel Rázlové zaplatit v přepočtu asi 145.000 korun za utrpěnou morální újmu a jako úhradu nákladů soudního řízení. Šlo však pouze o malou část celkově nárokované sumy, herečka žádala náhradu údajné hmotné škody ve výši asi 1,46 milionu korun, jeden milion korun za kompenzaci újmy morální a asi 1,04 milionu jako náhradu soudních výdajů.
„To nezaplatí ani léky,“ reagoval tehdy její manžel. „Je to spíše morální vítězství. Ale co je zajímavé, odškodnění mi nabídl stát sám ještě před vynesením rozsudku, ovšem s tím, že to bude tajné,“ prozradila herečka pro Blesk v roce 2006. Odškodnění mělo být vyšší, než vysoudila, ale odmítla jej, dala na radu právníků.
Hereččin manžel se už nedožil Klausovy amnestie, v roce 2012 zemřel na rakovinu. Díky amnestii z roku 2013 se proces Skloexport po více jak 10ti letech definitivně uzavřel. Herečka si mohla oddechnout, v témže roce se vrátila k herectví. O kauze, kvůli které byla obžalována za vytunelování velké sklářské firmy a kvůli které se dostala do vězení, se už bavit nechce. Dostala možnost se znovu nadechnout. „Cítím se dobře. Je důležité, že jsem šťastná a dožila se toho, že můžu zase pracovat. V životě je na tom se zdravím mnoho lidí hůř než já a nikdo o nich nepíše. Ano, ve vězení jsem si užila, ale jak se říká, zavřít můžou, pustit musí. Jednou to špatné skončí a člověk se má radovat, že se toho dožil,“ zhodnotila svůj postoj před 9 lety. I přes zdravotní obtíže, které se poslední dobou kupí, neztrácí optimismus a chuť pracovat. Snaží se radovat z přítomnosti a svých vnoučat.
Zdroje:
1) ROHÁL, Robert. Když se osud nemazlí: (osudové křižovatky). Praha: Petrklíč, 2008. ISBN 978-80-7229-194-6.
2) 13. komnata Reginy Rázlové, 2013
