Článek
To, že je Jiří Petrášek synem slavného otce, věděl už od roku 1980. Tehdy mu tuto informaci sdělila jeho adoptivní maminka Miluše Petrášková, která informaci dlouhé roky před svým synem tajila a sdělila mu ji až po Werichově smrti. Jméno jeho biologické matky zůstane veřejnosti asi navždy utajeno. Údajně to měla být nějaká mladá dívka z uměleckých kruhů, která jej dala po narození do kojeneckého ústavu. Spekuluje se o tom, že jí mohla být slavná tanečnice, herečka a zpěvačka francouzského původu Manon Chafour, za níž Jan Werich jezdil do pražské Rybné ulice. Údajně měl Werich s mladou tanečnicí intimní vztah mezi lety 1947 až 1955. „V roce 1956 Manon odešla do Komické opery v Berlíně. Působila zde jako sólistka baletního souboru pod jménem Manon Ehrfur. Její zdravotní stav se postupem let zhoršil. Měla velké bolesti nohou, které jí otékaly. Přesto denně absolvovala tréninky a stále tančila. Při představení Čajkovského Šípkové Růženky, kde tančila matku, ji postihla náhlá nevolnost. Byl to infarkt. Představení nedokončila; zemřela v sanitním voze při převozu do nemocnice 28. prosince 1970,“ vzpomínal na tanečnici Bedřich Füsseger, její taneční partner. Jiří Werich Petrášek se narodil 30. května 1956.
Jiří Werich Petrášek, 2016
Veřejné prozrazení identity Jiřího biologického otce znamenal pro něj určitý zlom, kdy se na něj zaměřila pozornost médií. On sám o takovou pozornost nestál, informaci o jeho biologickém otci vynesl nejspíš někdo z jeho blízkého okolí. Krom jistého zásahu do soukromí mu to na druhou stranu otevřelo více dveře v oblasti kultury. Tedy tam, kam ho to vždy vnitřně táhlo, ale na přání adoptivní maminky vystudoval ekonomii. Odvolávala se na přání jeho adoptivního otce, který zemřel, když Jiřímu bylo 14 let. „My bychom nechtěli, abys byl herec, protože herci jsou samá děvka,“ argumentovala jeho maminka.
To, že je adoptovaný pro něj nebylo až tak šokující. Tak nějak vždy tušil, že je něco jinak. “ Naši mě měli dost pozdě, ti Petrášci. Neměli druhé dítě. Zajímavý bylo i to, že jsem inklinoval k jinému povolání. Nepodceňuji samozřejmě žádné, ale otec byl soustružník, matka prodavačka. A já jsem vždycky byl spíš bohém a nad věcí. Tak jsem si říkal, že je něco asi jinak.“
Na otázky mířící k identitě jeho biologické matky reaguje slovy: „Ať se na mě nikdo nezlobí, ale za svoji maminku považuji Miluši Petráškovou, která mi s tatínkem dala výchovu, vzdělání, lásku a domov. Mé pravé matce nic nezazlívám, asi byla ve složité situaci, ale za svou skutečnou rodinu jsem vždy považoval právě Petráškovi.“
Jiří měl možnost mluvit s lidmi, kteří Wericha dobře znali a měl tak možnost udělat si obrázek o jeho soukromém životě. Cenné informace získal například od Evy Tůmové, poslední hospodyně a rodinná přítelkyně rodiny Werichů. „Jan miloval ženy, manželka Zdena to těžce nesla. Dcera Jana si prošla určitým nepříjemným životním obdobím, ať už šlo o alkohol a další věci… Ono nebylo vždycky jenom veselo. On měl ten život zajímavý, ale neměl ho jenom o legraci. Zejména ten soukromý život byl asi zřejmě dost složitý, když to člověk, byť zpovzdálí s velkou pokorou sleduje. Dívejme se na to normálníma očima, spousta věcí se děje i v jiných rodinách,“ hodnotil Jiří získané informace o životě svého otce.
Werichovi s dcerou Janou
Soukromý život Jana Wericha byl komplikovaný. Své manželky Zdeny si velmi vážil, bylo mezi nimi silné pouto. Rodinu by nikdy neopustil. Potvrzují to i slova Josefa Vinkláře: „Werich měl ženy rád, ale nikdy by nerozbil rodinu.“ Vztah mezi Janem Werichem a jeho ženou Zdenou byl specifický. Brali se z velké lásky, což překvapovalo všechny, kdo znali Werichovy eskapády. To, že měl Werich slabost pro ženy, jeho Zdena věděla ještě před svatbou. Dlouhé roky byla k jeho avantýrám tolerantní. Ke konci 60. let ale mezi manželi začala houstnout atmosféra. Jistě se na tom podepsalo i to, že Werich tou dobou přišel o řadu hereckých nabídek. Byly uchovány dopisy, v nichž si Zdena na svého muže stěžuje Voskovcovi. Janovi vytýkala, že je protivný a že se chová jako superhvězda. Vadily jí jeho nároky, pózy, nálady a nově také milostné eskapády. Werichovi na druhou stranu vadilo, že je jeho žena neustále nevrlá a naježená. „Zdenička zlobí a onehdy reagovala jako Julie, kdyby si Romeo nepřinesl k balkonu žebřík… těžko se jí stárne a mně taky,“ popisoval své útrapy Werich svému duševnímu dvojčeti Jiřímu Voskovcovi. V manželském soužití Werichů se začaly objevovat trhliny, které zvětšovaly Zdenčiny problémy s alkoholem. Odtud možná inspirace pro pohádku – Až opadá listí z dubu – ve které Werich bravurně popsal, co dokáže alkohol.
Při vzpomínání na Jana Wericha se asi každému vybaví jeho humor, ale také mnohá moudra. Werichův syn Jiří má od něj nejraději moudro, kterým se sám snaží řídit: „Mějte dobrou náladu. Dobrá nálada vaše problémy sice nevyřeší, ale naštve tolik lidí kolem, že stojí za to si jí užít.“ Řídit se tímto mottem pro něj není těžké. Krom své fyzické podoby a původního jména Jan, které mu adoptivní rodina změnila na jméno Jiří, po slavném otci podědil také smysl pro humor, pozitivní vztah k lidem a životu, a v neposlední řadě také pořádnou dávku energie. Ostatně tyto vlastnosti skvěle zúročuje ve svém profesním životě. Je sice již v důchodu, nicméně se věnuje divadlu, moderování a psaní. Před tím byl ředitelem Evropské obchodní akademie a vysokoškolským pedagogem.
Werichovy geny kolují i v krvi vnoučat Jiřího Petráška. Má celkem 4 vnoučata – 3 holky od své dcery a jednoho kluka od svého syna. „Tátu vidím v jedné ze svých vnuček, je to komediantka se vším všudy a tady myslím, že se geny projevují i u té nejmladší generace.“ A možná krev slavného Wericha koluje i v jiných rodinách. „Je velmi možné, a to nepodezírám otce z ničeho, že je nás takových jako já na světě víc. Možná ještě někde nějaké sourozence po světě mám. Nemáme ale bohužel žádné znamení jako kakaovou skvrnu velikosti mexického dolaru…,“ dodal ke svým příbuzenským vztahům Jiří Werich Petrášek.
Dlouhé roky byl světu a zřejmě i samotnému Werichovi znám pouze jediný potomek Jana Wericha, a tím byla jeho dcera Jana Werichová, která podlehla rakovině ve svých 45 letech, jen pár měsíců po Werichově smrti.
Zdroje:
6) BRDEČKOVÁ, Tereza. O Janě a Zdenkách kolem Jana Wericha. 2. vydání. [Praha]: Limonádový Joe, 2022. ISBN 978-80-908444-1-4
