Evropský hlídač pojišťoven vyrazil do boje proti „zombie“ cenám pojištění

Hned na úvod: tento článek nemá záporné a kladné hrdiny. Na druhou stranu se týká tvé peněženky, a tak máš důvod dočíst ho až do konce. Vidlák slibuje, že vše popíše tak, že budeš otázce ceny pojištění rozumět po jeho přečtení lépe než většina ředitelů pojišťoven.

Kolik stojí tvoje oblíbená zmrzlina v cukrárně na náměstí? To je snadná otázka, v cukrárně je ceník za jeden kopeček nebo cena za točenou. Některé druhy zmrzliny mohou být dražší, ale to je tak celá složitost. Každý ve frontě na zmrzlinu zaplatí za ten samý kopeček zcela stejně.

U pojištění – třeba u povinného ručení – je situace výrazně složitější. Každý ve frontě na povinné ručení zaplatí trochu jinou cenu. Pojišťovny v ceně zohledňují nejen náklady, které se správou pojištění mají, ale také fakt, že každý řidič a vozidlo mají jinou pravděpodobnost způsobení dopravní nehody. Cenu tak ovlivňuje 10 až 15 různých parametrů: od věku klienta přes jeho řidičskou historii až způsob užití vozidla nebo objem či výkon motoru.

Je to tak složité, že vznikla speciální profese tzv. pojistných matematiků. Říkají si aktuáři, sdružují se ve vlastní asociaci, většinu života tráví s Excelem a snaží se ve volném čase spočítat, zda je někdy nahradí umělá inteligence. Prý to vychází za 5 let a 3 měsíce :) V současnosti ale pouze aktuáři umí spočítat, kolik má Jana z Brna zaplatit za povinné ruční své Fabie.

Na celém světě neexistuje jiný produkt nebo služba, jejíž stanovení ceny by bylo složitější, než je pojištění. Pojišťovny chtějí dát každému klientovi co nejpřesnější cenu dle jeho rizikovosti, a tak do výpočtů přidávají další a další parametry. Anglicky to najdeš pod názvem „differential pricing“, česky se dá přeložit jako diferenční cenotvorba nebo cenová segmentace.

Kdyby pojišťovna cenu dle rizikovosti nerozlišovala, tak zkrachuje. Důkaz: představ si, že v Česku jsou jen 2 druhy řidičů: opatrní řídí opatrně a většinou nemají žádnou škodu, jejich riziko je 10. Nebezpeční mají více nehod, jejich riziko je 30. A tyto všechny řidiče se za klienty snaží získat 2 pojišťovny, Chytrá a Hloupá. Chytrá pojišťovna má pojistné matematiky, a tak každému klientovi dá cenu přesně dle rizika, 10 nebo 30. Hloupá pojišťovna nemá matematiky, a tak každému dá průměrnou cenu 20.

Všichni řidiči chtějí platit co nejméně. Všichni opatrní se pojistí za nejlevnější cenu 10 u Chytré pojišťovny. V průměru udělají přesně tolik škod, kolik Chytrá pojišťovna čekala a vše je v pořádku. Hloupá pojišťovna je na tam hůř. Nebezpeční řidiči s rizikem 30 se u ní pojistili za cenu 20, žádný opatrný řidič si ji nevybral. Škod bylo díky rizikovosti 30 o polovinu více, než pojišťovna vybrala peněz, a to byl její konec. Neměla různé ceny, a tak zkrachovala. Tečka.

Vidlák musí uvést alespoň několik příkladů parametrů, které rozhodují o rizikovosti v povinném ručení. Samozřejmě že ten nejdůležitější je historie řidiče. Pokud někdo jezdí 10 let bez nehody, je velká pravděpodobnost, že i v dalším roce nebude mít nehodu. Ale není to vyloučeno, i tento řidič nehodu může způsobit, a tak nemůže mít cenu nulovou.

V Německu se třeba „vzbouřili důchodci“ (škoda že tohle nedal Vidlák do titulku, měl by 100 tisíc přečtení) a protestovali, že mají vyšší cenu povinného ručení. Německý dozorčí orgán nad pojišťovnami (BaFin) vše prověřil a konstatoval, že pojišťovny vyšší cenou nediskriminují zákazníky a že skutečně čím vyšší věk, tím vyšší pravděpodobnost nehody.

Jiný příklad je nižší cena pro auta, která najedou ročně méně než 12 tisíc kilometrů. Auto, které je méně na silnici, logicky nemůže způsobit tolik škod jako auto s každodenním provozem. Proto majitelé auta s podprůměrným nájezdem platí až o 40 % nižší cenu u pojišťoven s nabídkou pojištění dle kilometrů.

Existují příklady rozdílných cen, které všichni lidé (tedy kromě aktuárů) nebudou považovat za spravedlivé. Představ si, že si dva klienti sjednali ve stejný okamžik pojištění a vyšlo to zrovna tak, že platí stejnou cenu. Po roce beze škod jim přijde nová cena pro další období. Algoritmus u prvního klienta vyhodnotil mladší věk, komunikaci elektronicky a používání webového portálu tak, že by si klient mohl při velkém zvýšení ceny jít hledat levnější pojišťovnu. Algortimus proto upraví cenu pouze o +1 %. U druhého klienta algoritmus usoudí, že vzhledem k vyššímu věku, papírové komunikaci a předchozímu chování u jiné smlouvy tento klient spíše neodejde k jiné pojišťovně, a tak mu zvýší cenu o +7 %. Ještě před rokem by to znělo jako sci-fi, ale v době ChatGPT, AI a obecně neuronových sítí Vidlák tipuje, že na světě už je nejméně 100 pojišťoven, co to už dávno dělají.

A přesně o podobné praktiky se začal zajímat Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění (EIOPA). EIOPA je součástí evropského systému dohledu a hlídá, aby nedocházelo k porušování jednotných evropských pravidel. A závěr je jasný: některé praktiky diferenční cenotvorby nejsou v souladu se zákonem. Jde zejména o postupy, kdy jsou „platby placené zákazníky opakovaně zvyšováno ve fázi obnovy na základě důvodů, které nesouvisejí s upisovacím rizikem nebo náklady na službu“. Originál vydaný 16. března 2023 najdeš zde a Vidlákův český překlad prohlášení tady.

Jako typický příklad neférového jednání označila EIOPA praktiku nazývanou „price walking“, v češtině najdeš pod označením „zombie ceny“. Výsledkem zombie cen je, že noví klienti platí nižší cenu než stávající klienti pojišťovny se stejnou rizikovostí. Čím věrnější klient, tím vyšší přirážka k ceně. Všechno o zombie cenách najdeš v tomto článku. A jak vysoká je tvoje přirážka za věrnost? Platíš za povinné ručení navíc 100, 500 nebo 1 000 Kč?

Hned se nestane nic. Hranice mezi férovými a neférovými diferenčními cenami není vždy jasná. Všechny pojišťovny tak budou nejspíš čekat na přesnější výklad evropského stanoviska. V článku o zombie cenách jsi se dozvěděl, že pro pojišťovnu není výhodné, pokud by jako první přestala zombie ceny používat, takže žádnou revoluci nečekej.

Jiná situace by byla, kdyby stát přímo zákonem zombie ceny zakázal, jako to udělala třeba Velká Británie nebo Irsko. Zombie ceny nejvíc řádí v povinném ručení, a proto Vidlák navrhl, aby v novém zákoně o povinném ručení platném od příštího roku byl tento zákaz přímo stanoven. Ale moc na to nespoléhej, Vidlák má obavu, že k Velké Británii máme ještě daleko.

Takže postup pro co nejvýhodnější cenu pojištění tvého auta nebo motorky je posledních deset let stále stejný: každý rok si spočítej nabídky i od dalších pojišťoven. Díky Vidlákovu přehledu srovnávačů povinného ručení to zvládneš za minutu. A ušetříš.