Vidlák se nechá opít molekulárním vodíkem. A co ty? (5. díl)

Dnes Vidlákovi nabídli molekulární vodík, zítra to bude jiný „zázračný“ doplněk stravy. Aby Vidlák dokázal odhalit manipulativní tvrzení, musel zapnout kritické myšlení na alespoň střední výkon. Bylo to potřeba, protože obchodníci s potravinovými doplňky využívají dva základní principy.

Vidlák ukáže na příkladu molekulárního vodíku 10 bodů, které u různých zázračných potravin a nápojů odhalí, že něco není v pořádku a že realita je jiná, než prodejce potravinových doplňků tvrdí.

I když se Vidláka všechny e-shopy snaží přesvědčit, že existuje celá řada důkazů ve formě vědeckých studií, není to pravda. Pokud by léčivé účinky byly pravdivé, každá světová farmaceutická firma by již nabízela v každé lékárně desítky svých výrobků se zázračným vodíkem. Významným firmám záleží na dobrém jméně, a proto nemohou nabízet věci, které nemají reálně prokázaný účinek.

Prodejci se snaží vypořádat s tímto logickýma faktem a přicházejí s konspiračními teoriemi typu: „skrývají to před námi, pod nadvládou farmaceutického průmyslu se informace [o molekulárním vodíku] musí vyhledávat cíleně a téměř podloudně“ atd. Přesně toto o molekulárním vodíku tvrdí první ředitelka Evropského institutu pro terapii molekulárním vodíkem.

Různé weby se Vidláka snažily přesvědčit dlouhodobým „vědeckým výzkumem“ ze zahraničí. V případě vodíku se jedná o Japonsko. Kritické myšlení říká: proč jen jedna nebo několik málo zemí? Proč tu úžasnou látku nezkoumá většina zemí v Evropě? A víš, že i v Japonsku budou vědci, kteří naopak zázračným účinkům molekulárního vodíku vůbec nevěří? Takové názory ale prodejci nepotřebují, a tak se o nich nikdy nedozvíš.

Druhý problém s těmito výzkumy spočívá, že nezkoumají vliv„tabletek“, ale úplně jiné působení vodíku. Rozpárat myši břicho a zavést ji tam hadičku s vodíkem je úplně něco jiného než spolknout tabletku, která o sobě tvrdí, že uvolňuje v břiše vodík. Poslechni si třeba podcast Zeptej se vědce o molekulárním vodíku.

Prodejci předpokládají, že nepůjdeš do detailu výzkumů. Takže zatímco studie konstatuje „Mezi léčebnými skupinami nebyly pozorovány žádné významné rozdíly ve změnách hmotnosti, indexu tělesné hmotnosti a obvodů těla“, na webu prodejce je odkaz na tuto studii jako podpora tvrzení „Výzkumníci poznamenali, že dlouhodobé pití H(2)-vody významně kontrolovalo tuky a tělesnou hmotnost, a to i beze změn v dietním příjmu subjektů.“ Mimochodem: opravdu si někdo myslí, že může jíst kolik chce a pak to zapije vodou s několika molekulami vodíku a zhubne?

A špatná zpráva: udělat studii a zveřejnit ji na některém z publikačních vědeckých webů může v současnosti téměř každý s titulem a s dostatečně důvěryhodným zázemím. A když k tomu přidáš fakt, že kombinací teoreticky špatně zdůvodněné hypotézy a technicky nekvalitního testování lze „dokázat“ cokoliv, mají prodejci za podpory nekvalitních vědců doslova vyděláno.

Výzkumy potvrzující léčivé působení určitého zázračného doplňku stravy vznikají stále v podobné skupině „vědců“. Nejsou ověřeny nezávislými týmy po celém světě. A to souvisí s bodem 1. Pokud by různé skupiny vědců prokázaly léčivé účinky, již by se daná látka prodávala na každém rohu. Když se podíváš, kdo například přichází s výzkumem molekulárního vodíku, najdeš spojení s prodejcem molekulárního vodíku.

Mimochodem: první ředitelka slovutného institutu byla MUDr. Zornitza Petrová Markantová (zdroj: Facebook paní doktorky). Pokud sis přečetl, co tvrdí o zázračných účincích molekulárního vodíku na Crohnovu chorobu, asi sis položil otázku: jak odborný je daný institut? A to jsi ještě neviděl toto video. Vidlák si myslí, že institut není vědecká organizace, ale marketingový nástroj, jak přesvědčit další lidi k nákupu molekulárního vodíku.

Kritické a nezávislé názory na prodejních webech nenajdeš, třeba reakci na dotaz od Prof. MUDr. Františka Saudka, DrSc., z Kliniky diabetologie, IKEM, Praha. Ty se totiž doslova „nehodí do krámu“.

„Existuje totiž velmi mnoho informací neodborných a ty vesměs účinky molekulárního vodíku vychvalují a udávají, že se hodí skoro na všechno. A já jsem člověk velmi kritický a k podobným informacím podezřívavý … Jak už to u pomocné léčby a doplňků stravy, které nemusí předepisovat lékař a jsou volně prodejné, bývá, jejich sláva je založena na nějakých skutečných vědeckých poznatcích. … Jednalo se ale zejména o izolované buňky nebo tkáně a pozitivní účinek byl prokazován na lepším přežívání buněk mimo tělo. U člověka zatím některé studie prokázaly, že vodík podávaný v malých dávkách (např. rozpuštěný v roztocích přímo do žíly či tepny) nemá závažné nežádoucí účinky. Ale v podstatě nic více. … Dílčích poznatků se pak ujala řada výrobců, a ti nabízejí všelijaké formy pro podávání vodíku, který se uvolňuje v zažívacím ústrojí z tablet, nebo se podává místně. Podle mého názoru to nemůže mít žádný reálný efekt, ale také to neuškodí.“

Dalším fíglem, díky kterému chtěli Vidláka přesvědčit, že konkrétní doplněk stravy je skutečně léčivý, je používání slov patentovaný a registrovaný. Vidlák zjistil, že patentovat či registrovat si můžeš nechat jakoukoliv pitomost, která vůbec nemusí být funkční. Pravidla pro registrací ochranné známky nebo patentu nevyžadují prokázání, že daná věc má nějaké účinky. Zkoumá se pouze, zda danou věc neregistroval či nepatentoval někdo před tebou.

Většina nesmyslů patentována není, takže prodejci různých nefunkčních doplňků stravy mohou registrovat a patentovat ostošest.

Někoho může zviklat, že se doplněk stravy se zázračným účinkem začne prodávat v běžném obchodě společně s jinými výrobky, které jsou již vyzkoušeny a otestovány. Třeba když se začala alkalická voda se lživými tvrzeními prodávat na Rohlik.cz nebo molekulární vodík v dm drogeriích.

Vysvětlení je jednoduché. Jsou to obchodníci, žijí z prodeje. Když je ale někdo upozorní, že mají na webu nesmysly a prodávají něco, co nemá žádnou hodnotu, tak toho nechají. Vidlák doporučuje k přečetní článek o Rohlíku a alkalické vodě. Tak alkalické hnutí z druhého dílu to má už spočítané, jak dlouho s námi bude ještě žít vodíkové hnutí?

Vidlák našel 3 příklady různých forem manipulace pomocí fotografií. První je nejjednodušší, nabídka vodíku je prezentována ve společnosti fotografií, o kterých si můžeš myslet, že jsou důkazem zázračnosti vodíku. Ta paní vlevo nezestárla, protože šňupala molekulární vodík, je to přece jasné, ne?

Druhý příklad ukazuje vyloženě upravené fotografie z fotobanky. Cílem je přesvědčit čtenáře, že firma nabízející molekulární vodík je opravdu technologicky vyspělá. Ve skutečnosti dané prostory nebo přístroje nevlastní, to jen grafik v programu Photoshop přidal několikrát logo. Vidlák nemá rád, když ho někdo takto podvádí. Vždyť potom přece může podvádět i se svými výrobky, nemyslíš?

Třetí příklad je podobný jako první, cílem je podvědomá manipulace. Ilustrační fotografie u článku ohledně výzkumu ukazuje vědce. Drží asi něco „nebezpečného“ nebo něco, co se nesmí kontaminovat, a proto má roušku, plexisklo i rukavice. Vidlák ale nerozumí, proč s tím chodí na chodbu a nezůstane v laboratoři? Nebo je to proto, že na chodbě je nápis Univerzita Palackého? Vidlákovo kritické myšlení má jasno. Aranžovaná fotografie musela vzniknout u nápisu, aby čtenář podvědomě vnímal, že když zázračný výzkum zázračného vodíku vzniká na důvěryhodné univerzitě, tak vše o molekulárním vodíku určitě bude také důvěryhodné a pravdivé. Ty tomu ale věřit nemusíš.

Mnoho lidí si myslí, že když je „to“ v televizi, tak to bude pravda. Vidlák si myslí, že to tak není. Když si pustil tyto dva rozhovory za sebou, naskočila mu husí kůže. V tom prvním se dva moderátoři baví s lidmi, které nyní vyšetřuje policie. Druhý rozhovor se týká molekulárního vodíku. Oba rozhovory jsou si tak úžasně podobné. Moderátoři říkají, že tomu nerozumí, citují z papíru „vědecké věty“ (u Platon Life v čase 0:28 a u vodíku v 9:32) a host jim trpělivě vše vysvětluje. Na prvním příkladu Vidlák vidí, že v televizi mohou být prezentovány i nesmysly. Tak to může platit i pro vodík, co myslíš?

Vidlák přemýšlel, kdy naposledy viděl reklamu se známou osobností na léky obsahující léčivé látky, např. skutečně fungující paracetamol. Neviděl. Zato molekulární vodík propaguje moc známých lidí, třeba tady a firma prodávající molekulární vodík dokonce zaměstnala Aleše Valentu jako marketingového ředitele. Pro Vidláka je to další důkaz, že molekulární vodík nefunguje. Kdyby totiž fungoval, není třeba těmto lidem platit, aby nám za peníze říkali, že vodík funguje.

Vidlákovi je jasné, že těch informací už bylo dost. A to se ještě nedostal k tomu, co o molekulárním vodíků píší v zahraničí, třeba tady nebo tady. Moc lichotivé to vůči němu není. Poslední slovo nechá Vidlák na floridské prokurátorce Ashley Moodyové ohledně nabídky přístrojů jedné firmy na molekulární vodík:

„Tato společnost podvádí spotřebitele, kteří chtějí zlepšit své zdraví – mnozí z nich byli floridští senioři. Slibovat, že výrobek vyléčí nesčetné množství neduhů, je podvod starý jako hadí olej a je přímo hanebné, že tato společnost zneužívá spotřebitele, kteří se starají o své zdraví, zejména v době pandemie. Můj úřad podniká právní kroky, aby žalovanou stranu pohnal k odpovědnosti za její jednání a ochránil floridské občany před těmito nepravdivými tvrzeními.“

----------

Předchozí díly najdeš tady: