Článek
Když ministr školství Robert Plaga otevřel debatu o možné jiné podobě školních prázdnin, připomněl přitom jednu docela pozoruhodnou věc: současné uspořádání dvouměsíčních letních prázdnin je u nás staré už více než sto let. Svým nedávným prohlášením neoznámil žádnou připravovanou reformu ani rozhodnutí prázdniny zkrátit. Položil ale otázku, která podle mě stojí za zamyšlení: odpovídá systém vytvořený před více než stoletím stále nejlépe dnešní škole, dětem a rodinám?
Pohled do školní kroniky Klenčí pod Čerchovem ukazuje, že ani před více než sto lety nebyl začátek školního roku samozřejmostí. Školní rok 1919/20 zde začal 16. září, zatímco následující rok 1920/21 už 1. září. Starší zápisy v kronice dokládají také školní roky končící až na samém konci července. V některých letech tak tehdejší rytmus školního roku překvapivě připomínal dnešní Bavorsko. Uspořádání školního roku bylo následně v roce 1925 celostátně sjednoceno.
Za těch sto let se totiž změnilo téměř všechno. Změnila se škola, způsob práce rodičů i život rodin. Jinak trávíme volný čas, jinak cestujeme a úplně jinak vypadá také práce učitele. Možná tedy není od věci podívat se nejen na to, kolik prázdnin děti a učitelé mají, ale také kdy je mají a jak jsou období práce a odpočinku během roku rozložena.
Pracujeme oba s manželkou ve školství, ale každý na jiné straně hranice. Máme to od sebe pouze nějakých čtyřicet kilometrů, nicméně sladit naše prázdninové aktivity je někdy pěkně tvrdý oříšek. Žijeme už několik let současně ve dvou různých vzdělávacích systémech a můžeme na vlastních zkušenostech ukázat klady i zápory obou uspořádání. V praxi to někdy vypadá docela jednoduše. Když jeden z nás s radostí oznámí: „Příští týden máme prázdniny!“, druhý často jen suše odpoví: „No, fajn, my ne.“
Český a bavorský školní rok přitom nemají rozdílné jen termíny. Jinak je během roku rozložený odpočinek, jinak dlouhé jsou jednotlivé bloky vyučování a jinak se čeká na léto. Co je v jednom systému příjemnou výhodou, může být z pohledu rodiny docela nepraktické. A obráceně.
Máme možnost oba systémy sledovat současně a zevnitř. Ne jako statistiku v tabulce, ale při plánování dovolených, rodinných akcí, výletů i obyčejného společného víkendu. Někdy bavorský systém závidí manželka mně, jindy bych svoje prázdniny bez váhání vyměnil za její. Zkusme tedy projít jeden skutečný školní rok – ten uplynulý – prázdniny po prázdninách. Nejen spočítat volné dny, ale podívat se na to, co oba systémy znamenají pro učitele a jeho rodinu.
Prázdniny na obou stranách hranice. Srovnání školních prázdnin ve školním roce 2025/26 na Domažlicku a v Bavorsku ukazuje rozdílný rytmus obou školních roků. Pro přehlednost jsou u kratších prázdnin uvedeny pouze vlastní prázdninové dny, bez přilehlých víkendů a souvisejících státních svátků. Proto například české velikonoční prázdniny představuje v tabulce pouze čtvrtek 2. dubna, přestože na něj navazují další volné dny. U delších prázdnin je uvedeno celé oficiální období.
A první rozdíl přichází ještě dřív, než školní rok vůbec začne.
V Česku nastoupily děti do školy 1. září. Manželka tedy začala nový školní rok, zatímco já měl stále prázdniny. V Bavorsku totiž v uplynulém školním roce začalo vyučování až 16. září. Téměř dva týdny jsme tak doma žili každý v úplně jiném režimu. Jeden už vstává do práce, připravuje výuku a řeší nový školní rok, zatímco druhý ještě žije v prázdninovém režimu. Je to první ukázka toho, že délka prázdnin sama o sobě neříká všechno. České léto začíná dříve, bavorské zase sahá hluboko do září.
Na podzim se role obracejí.
České podzimní prázdniny připadly v uplynulém školním roce na 27. a 29. října, mezi nimi byl státní svátek 28. října. Manželka tak měla několik dní volna, zatímco já normálně učil. O pár dní později se situace obrátila. Bavorské podzimní prázdniny kolem svátku Všech svatých připadly na první listopadový týden – a tentokrát chodila do práce manželka. Na papíře to skoro vypadá, že máme prázdnin na rozdávání. Ve skutečnosti je ale pro společný rodinný život volno, které má každý jindy, skoro k ničemu. Chcete-li někam odjet na několik dní společně, dva různé kalendáře vám příliš nepomohou.
Při pohledu na celý školní rok se přitom ukazuje něco, co považuji za jednu z největších výhod bavorského systému.
Po několika letech práce v Bavorsku jsem si velmi oblíbil jeho rytmus. Školní rok se většinou skládá z pracovních úseků dlouhých přibližně šest týdnů, po kterých přijde několik dní nebo týden volna. Není to samozřejmě matematicky přesné – někdy je období kratší, jindy delší. Důležitý je ale samotný rytmus: práce, zastavení, nadechnutí a zase dál.
Možná to zní jako maličkost, ale z pohledu učitele je překvapivě důležité vědět, že další zastávka není někde v nedohlednu. Člověk se neunaví méně a práce neubude, ale únava se tolik nehromadí. Nečekáte několik měsíců, až jednou přijde velké letní volno. Průběžně dostáváte možnost na chvíli vypnout a znovu nabrat síly.
Nejde jen o pohodlí učitele. Odpočatý učitel je podle mé zkušenosti také lepší učitel. Má více trpělivosti, energie a chuti něco vymýšlet. A protože pracovní den nekončí tím, že za sebou zavřeme dveře školy, projeví se to i doma. Odpočatý učitel může být také trpělivějším otcem, lepším manželem a prostě příjemnějším člověkem pro své okolí.
Prázdniny proto po zkušenosti s bavorským systémem nevnímám jen jako odměnu za to, že člověk přežil další kus školního roku. Spíš jako jeho přirozenou součást – pravidelnou možnost zastavit se dřív, než jsou baterky úplně prázdné.
Další zastávkou jsou Vánoce.
Tady se oba systémy na první pohled příliš neliší. Školy se zavřou před Štědrým dnem a děti i učitelé mají volno přes Vánoce a Nový rok. Rozdíl začíná být znát až na jejich konci. Vánoční prázdniny totiž podle mé zkušenosti nejsou úplně obyčejné prázdniny. Před Štědrým dnem se uklízí, nakupuje, vaří, peče a připravují se Vánoce. Pak přijdou návštěvy, rodinná setkání, Silvestr a Nový rok. Je to krásný čas, ale s odpočinkem, kdy člověk opravdu vypne, to někdy nemá mnoho společného.
Tady mi bavorský kalendář vyhovuje. Po Novém roce ještě zbývá několik dní volna. Vánoce jsou za námi, návštěvy pomalu končí, lednice je stále plná a najednou není nutné vůbec nic. Teprve tehdy mám pocit, že začíná ta skutečně odpočinková část vánočních prázdnin. Je to drobný rozdíl v kalendáři, ale v reálném životě docela podstatný. Nejde jen o počet volných dní. Záleží také na tom, kde jsou v průběhu roku umístěny a zda člověku opravdu umožní odpočinout si.
V únoru přichází další zajímavé srovnání.
V Česku máme jednodenní pololetní prázdniny a potom podle okresů postupně jarní prázdniny. V Bavorsku přicházejí Faschingsferien – masopustní prázdniny. Pro mě jako pro člověka z Chodska jsou navíc docela zajímavým příkladem toho, jak může školní kalendář respektovat rytmus života a místní tradice.
Postřekovský masopust je vyhlášený několikadenní maraton bálů, muziky, veselých průvodů a hodokvasu. Když dnes vidím, že v Bavorsku dávají masopustní prázdniny dětem i učitelům dostatek prostoru k prožití tohoto tradičního času, vzpomenu si na svá školní léta na gymnáziu. Vedle lavice občas stála láhev minerálky nebo Vincentka na vyzpívaný hlas, protože masopustní tradice se školními povinnostmi žádné slitování neměla. Kdo z nás tehdy nebyl v nedělním Kytičkovém průvodu, nedostal potom na bále kytičku na klopu, platil mezi ostatními za náfuku nebo nekňubu. Jenže naše pedagogy podobné argumenty příliš nedojímaly. Znaveného masopustníka tak po víkendu mohlo ve škole čekat nějaké to dobře načasované zkoušeníčko. Dospělí si přitom často brali dovolenou minimálně do Popeleční středy. Jen učitelé ze vsi trpěli spolu se svými žáky. Tradice zkrátka běžela podle svého kalendáře a škola podle svého.
V době, kdy se na mnoha místech znovu obnovují masopustní průvody a další místní tradice, stojí možná za úvahu i to, zda jim může školní kalendář trochu pomoci. Dnes tu situaci zažívám z druhé strany. Díky tomu, že máme s dcerou v Bavorsku v době masopustu prázdniny, můžeme si postřekovský masopust užít naplno. Nemusíme přemýšlet, co nás čeká druhý den ve škole, a můžeme být součástí všeho, co k němu patří. Proto se s dcerou objevujeme i v masopustním průvodu s našimi koňmi. Pro nás to není folklor, na který se člověk přijde na chvíli podívat. Je to tradice, kterou můžeme opravdu prožít. Možná právě tady je nejlépe vidět, že školní prázdniny nemusí znamenat jen čas na dovolenou nebo odpočinek. Mohou také vytvořit prostor pro tradice, které by se jinak se školními povinnostmi jen obtížně potkávaly.
Díky bavorským Faschingsferien můžeme s dcerou postřekovský masopust prožívat naplno – třeba i v průvodu s našimi koňmi.
V uplynulém školním roce nám navíc kalendář jednou udělal radost. Jarní prázdniny na Domažlicku vyšly ve stejném týdnu jako bavorské Faschingsferien. Po podzimním míjení jsme tak najednou měli volno oba současně.
Další výrazný rozdíl přichází o Velikonocích.
V Česku vznikne kolem Velikonoc příjemné několikadenní volno. Na Zelený čtvrtek připadají velikonoční prázdniny, následuje Velký pátek, víkend a Velikonoční pondělí. V Bavorsku jsou ale Osterferien skutečnými prázdninami – dva týdny souvislého volna. Také Velikonoce přitom v posledních letech znovu získávají svůj společenský rozměr a na mnoha místech ožívají staré zvyky. Řada z nich vrcholí právě o Velikonočním pondělí – pomlázkou, koledováním nebo nejrůznějšími místními obyčeji. Člověk je ještě celý den součástí svátečního dění, setkává se s rodinou, přáteli a sousedy – a v úterý ráno už zase stojí před tabulí nebo sedí v lavici.
Z tradice rovnou do školy.
Podobně jako o Vánocích se tak ukazuje, že není důležité jen to, kolik volných dní v kalendáři máme, ale také zda po samotném svátku zbývá chvíle na návrat do běžného rytmu. Během prodlouženého víkendu člověk stačí trochu vydechnout. Dva týdny bavorských Osterferien už ale umožní opravdu změnit rytmus, odpočinout si, někam odjet nebo prostě několik dní vůbec nemyslet na školu.
Ještě výrazněji se rozdíl mezi oběma systémy projeví v týdnech po Velikonocích. V Česku totiž začíná období, které podle zkušenosti nás obou patří k nejnáročnějším částem školního roku. Jaro je v plném proudu, školní rok se pomalu blíží ke konci, ale před učiteli i dětmi jsou stále dlouhé týdny práce. Přibývají výlety, projekty, akce, uzavírání známek a všechno, co konec školního roku přináší. Manželka mi v té době bavorský kalendář závidí asi nejvíc. Zatímco česká škola pokračuje dál až k závěru školního roku, v Bavorsku přijde ještě jedna velká zastávka.
Pfingstferien, svatodušní prázdniny.
Dva týdny volna na přelomu května a června. Zpočátku mi připadaly trochu zvláštní. Člověk už skoro cítí léto, do konce školního roku zbývá jen několik týdnů – a najednou další dva týdny prázdnin. Po několika letech je ale považuji za jednu z největších předností bavorského systému. Přicházejí přesně v období, kdy už se únava z celého školního roku začíná opravdu ozývat.
Po Pfingstferien se člověk vrací do školy s pocitem, že závěr roku už není nekonečná rovinka, kterou je třeba nějak přežít. Zbývá poslední úsek – a na ten má zase sílu.
Rozložení bavorských prázdnin má ještě jednu praktickou výhodu – možnost cestovat mimo hlavní sezonu.
Dva týdny Pfingstferien na přelomu května a června jsou pro cestování téměř ideální. Počasí už bývá příjemné, dny jsou dlouhé, ale hlavní evropská prázdninová sezona ještě nezačala. Kempy, penziony i turistická místa nejsou přeplněné a ceny bývají často příznivější než v červenci a srpnu. My tuto výhodu jako rodina bohužel příliš využít nemůžeme – zatímco já a dcera máme v Bavorsku Pfingstferien, manželka v Česku normálně pracuje. Pro rodiny, které žijí podle jednoho bavorského školního kalendáře, je ale možnost vyrazit na dovolenou ještě před hlavní sezonou velmi příjemným bonusem. Podobnou výhodu má i druhá strana bavorského léta. Zatímco v Česku se 1. září otevřou školy, v Bavorsku prázdniny ještě pokračují. Turistická místa se postupně uklidňují, ubývá prázdninového provozu a člověk má přitom stále ještě kus léta před sebou.
Bavorský systém je ale v tomto směru také poměrně nekompromisní. Prázdninových oken nabízí během roku dost, svévolně si je však prodloužit o den či dva kvůli levnější letence nebo dovolené není dobrý nápad. Povinná školní docházka se bere vážně a její dodržování se skutečně kontroluje. Případy rodin s dětmi cestujícími v době vyučování řeší například bavorská policie i kontrolami na letištích. A takové prodloužení prázdnin může rodinu nakonec přijít docela draho. Vzniká tak docela jednoduchá dohoda: volna je během roku dost, ale dovolená patří do prázdnin.
Jenže každá výhoda má svoji druhou stranu – a ta bavorská přichází v červenci.
Český školní rok skončí a manželka má prázdniny. Já mám před sebou ještě více než měsíc školy. Přiznávám, že tehdy jí český systém závidím asi nejvíc. Venku je léto, v Česku už školy ztichly, rodina přepnula do prázdninového režimu – a já ráno dál odjíždím do práce. Navíc v době, kdy už je za námi téměř celý školní rok a únava se hlásí docela hlasitě. Červenec v bavorské škole je pro mě asi nejtěžší část celého tamního kalendáře.
Naštěstí už ani škola v té době nevypadá úplně jako v listopadu. Přibývají projekty, výlety, sportovní akce, exkurze a nejrůznější společné podniky. Výuka má trochu jiný rytmus a léto se dostává i za školní dveře. Přesto člověk dobře ví, že na druhé straně hranice už prázdniny dávno začaly. Červencové vyučování má navíc ještě jedno úskalí – vedro. V posledních letech jsme několikrát zažili dny, kdy vysoké teploty zasáhly i do běžného provozu školy a vyučování bylo ukončeno dříve. V Bavorsku přitom neexistuje pevně stanovená teplota, při níž by automaticky nastalo „Hitzefrei“. O případném předčasném ukončení vyučování rozhoduje vedení školy podle konkrétních podmínek; příslušný školský úřad může pro určitou oblast vydat doporučení. Sedět v rozpálené třídě v době, kdy jsou pár kilometrů za hranicí už několik týdnů prázdniny, každopádně kouzlu bavorského července příliš nepřidává. Doma je ten rozdíl ještě viditelnější. Manželka už postupně vypíná, dospává školní rok a začíná plánovat léto. Já přijedu odpoledne domů a mám za sebou další pracovní den. V červenci se tak naše obvyklá prázdninová nerovnováha ukáže v celé kráse.
Nakonec totiž pro nás není nejdůležitější, kolik prázdnin má každý z nás, ale kolik jich máme společně.
Těch je překvapivě málo. Když na konci července konečně skončím, máme před sebou srpen. Jenže manželka musí být před začátkem českého školního roku zase ve škole a na konci prázdnin už přicházejí přípravy, porady a všechno, co k novému roku patří. Z našich dvou dlouhých letních prázdnin tak ve skutečnosti zbývají přibližně tři týdny, kdy máme opravdu volno oba. Ty jsou pro nás skutečným rodinným létem. Nemusíme porovnávat dva kalendáře ani řešit, kdo zítra vstává do školy. Teprve tehdy máme prázdniny společně.
V září se všechno obrátí.
Manželka už znovu stojí před třídou, zatímco mně bavorská část letních prázdnin stále pokračuje. Tentokrát vstává do práce ona a já zůstávám doma. A zatímco v červenci jsem trochu závistivě sledoval její začínající prázdniny, v září se role přesně vymění. Tím se náš dvojí školní rok uzavírá. Ne jedním společným koncem prázdnin, ale postupným předáním štafety: nejdřív skončí její léto a o dva týdny později i moje.
Tak který systém je tedy lepší?
Po několika letech života podle obou školních kalendářů bych na tu otázku nedokázal odpovědět jedním slovem. České dlouhé léto má svoje kouzlo a svobodu, které bych se nerad vzdával. Bavorský systém mi ale stále víc dává smysl způsobem, jakým rozkládá odpočinek do celého školního roku. Nejde přitom jen o učitele. Děti jsou unavené stejně jako my a rodiny žijí podle školního kalendáře možná víc, než si uvědomujeme. Prázdniny rozhodují o tom, kdy můžeme společně odjet, kdy máme čas na sebe, ale někdy také o tom, zda můžeme naplno prožít tradice, které patří k místu, kde žijeme.
Snad proto mi připadá otázka, kterou otevřel ministr Plaga, zajímavější, než jak může na první pohled znít. Nemusí přece znít: Máme dětem zkrátit letní prázdniny? Může znít úplně jinak: Je stále nejlepší mít největší část volna soustředěnou do července a srpna, nebo by část z něj dávala větší smysl jindy během roku? Sto let starý systém nemusí být špatný jen proto, že je starý. Ale po sto letech snad není nic špatného na tom podívat se přes hranici, porovnat zkušenosti a položit si otázku, zda by některé věci nešlo uspořádat trochu jinak.
Pro sebe už ale odpověď asi znám. Po letech v bavorském školství mi vyhovuje, když školní rok není jedním dlouhým během k vytouženému létu, ale střídáním práce a skutečných zastavení. Ne proto, že bych chtěl mít víc prázdnin. Ale proto, že po každé z nich se vracím do školy s chutí znovu pracovat. A možná právě to je nakonec nejlepší měřítko prázdnin: ne kolik dní trvají, ale s jakou energií se po nich děti i učitelé vracejí zpátky do školy.
Zdroje a odkazy
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR: Organizace školního roku
msmt.gov.cz – Organizace školního roku
Bayerisches Staatsministerium für Unterricht und Kultus: Ferien und Feiertage
km.bayern.de – Ferien und Feiertage
Bayerisches Staatsministerium für Unterricht und Kultus: Rechtliche Fragen und Antworten– pravidla týkající se předčasného ukončení vyučování při vysokých teplotách
km.bayern.de – Rechtliche Fragen und Antworten
Bayerische Polizei, Grenzpolizeiinspektion Memmingen: případy porušení povinné školní docházky při letištních kontrolách
Bayerische Polizei – Pressebericht Grenzpolizei Memmingen
iDNES.cz, 28. 8. 2026: Rozhovor s ministrem školství Robertem Plagou o možném jiném rozložení školních prázdnin
iDNES.cz – rozhovor s Robertem Plagou
Výnos Ministerstva školství a národní osvěty ze dne 12. července 1925, č. 68.636-I – úprava školního roku a hlavních prázdnin.
Vlastní zkušenosti autora a jeho rodiny – dlouholetá pedagogická praxe na obou stranách česko-bavorské hranice a zkušenost rodiny žijící současně podle českého a bavorského školního kalendáře.
Montessori Schule Schönthal, sekretariát školy, září 2026 – konzultace k praktickému postupu při předčasném ukončení vyučování za vysokých teplot („Hitzefrei“); formálně rozhoduje vedení školy, příslušný školský úřad může vydat doporučení pro určitou oblast.
