Článek
Titulek článku musíme hned na úvod vysvětlit - tarbosaurům se sice opravdu přezdívá „asijští tyranosauři“, protože si byli se severoamerickými zástupci druhu T. rex vývojově blízce příbuzní, ale do rodu Tyrannosaurus ve skutečnosti nespadali. Tarbosaurus bataar byl druh obřího tyranosauridního teropoda, blízce příbuzného již zmíněnému slavnějšímu druhu Tyrannosaurus rex (a také nověji popsanému druhu Tyrannosaurus mcraeensis). Spolu s dalším východoasijských druhem Zhuchengtyrannus magnus představují tito tři, resp. čtyři tyranosaurini společnou vývojovou větev obřích super-predátorů, šířících hrůzu v pozdně křídových ekosystémech současného území Kanady, Spojených států amerických, Mexika, Mongolska a Číny.[1] Zatímco největší zástupci druhu T. rex byli s až třináctimetrovou délkou a devítitunovou hmotností zdaleka největšími známými zástupci celé vývojové skupiny, tarbosauři byli o trochu menší.[2] I tak ale s délkou v rozmezí 10 až 12 metrů a hmotností zhruba 4 až 6 tun představovali nesporné dominantní dravce ve svém životním prostředí.[3] Zatím největší známá tarbosauří lebka by v kompletním stavu měřila asi 135 cm (zhruba o 15 cm méně než u rekordní lebky tyranosaura), ale nejspíš existovali i větší jedinci. A jako by to samo o sobě nestačilo, v roce 2011 se v médiích objevila děsivě znějící hypotéza, že tito obří masožravci možná lovili v organizovaných smečkách. Existují pro to ale nějaké přímé důkazy nebo je zde situace stejná jako v případě domnělého hrdelního vaku tarbosaurů (který se u nich mohl, ale také nemusel vyskytovat)? Skutečně byli tarbosauři schopni koordinovat své útoky a lovit tak kořist obřích rozměrů, včetně velkých titanosaurních sauropodů? A odkud vlastně vzal proslulý kanadský paleontolog Philip J. Currie, který patří k „duchovním otcům“ této myšlenky, své údajné důkazy?
Vše začalo s objevy Korejsko-mongolské paleontologické expedice do pouště Gobi, probíhající v letech 2006 až 2010. Tehdy tým paleontologů objevil lokality, na nichž se vyskytovalo více jedinců tarbosaura různých věkových stadií pohromadě. Trochu to připomínalo situaci s kanadskými albertosaury (o trochu menšími tyranosauridy, vzdáleně příbuznými tarbosaurům), přičemž na slavné lokalitě zvané Dry Island jich byly objeveny dokonce tři desítky.[4] Currie tuto paleontologickou lokalitu, zkoumanou již na počátku 20. století, znovuobjevil koncem 90. let. Následně o zdejších nálezech publikoval vědeckou studii, ve které je vyzdvihována právě myšlenka smečkového života tyranosauridů.[5] Také u obřích jihoamerických karcharodontosauridů druhu Mapusaurus roseae, známých rovněž z objevu více jedinců na jediné lokalitě, byla tato hypotéza přímo vyslovena a zpopularizována.[6] Jednalo se tedy o něco podobného i v případě tarbosaurů z dalekého Mongolska? Mohly snad několikačlenné smečky těchto kolosálních dravců útočit společně a skolit tak prakticky jakoukoliv dostupnou kořist? Nedá se to samozřejmě vyloučit, ale přímé fosilní důkazy pro takový scénář rozhodně nemáme. Hlavní potíží je, že samotný nález nebyl dosud v detailním stylu formálně publikován. Zmíněný objev vyššího počtu jedinců tarbosaura na jedné lokalitě přitom rozhodně není pevným dokladem zmíněného scénáře. Pozůstatky tarbosaurů, které zde později zkameněly, mohly být totiž na lokalitu zaneseny i vodním proudem při živelné pohromě nebo se mohlo jednat o jakousi přírodní past. Ostatně objev čtyř desítek jedinců velkého pozdně jurského teropoda druhu Allosaurus fragilis na lokalitě Cleveland-LLoyd Dinosaur Quarry je toho důkazem – počet dravců zde převyšuje počet všech objevených býložravců a nemůže se tedy jednat o přirozený početní stav.[7]
Různá vývojová stadia tarbosaura, od dvouletého mláděte po plně dorostlého dospělce.
Členové zmíněného Korejsko-mongolského mezinárodního dinosauřího projektu (jak zní oficiální název série expedic) objevili na jedné lokalitě šest jedinců tarbosaura v různých věkových stadiích. V rámci knihy a trikového dokumentu na kanálu Discovery s výmluvným názvem DinoGangs byly v roce 2011 objevy prezentovány jako „převratné“ a dokládající smečkový lov obřích tyranosauridů.[8] Ve skutečnosti, jak už víme, pro takové tvrzení jednoduše nemáme pevné důkazy, takže jsou přinejmenším spekulativní. V dokumentu je pojednána možnost smečkového způsobu života tarbosaurů z více úhlů pohledu – například lokomočního (mláďata tarbosaurů byla pravděpodobně rychlejší než dospělí a mohla tak fungovat jako jakási „předsunutá hlídka“, pátrající po kořisti). Zmíněn byl také aspekt inteligenční (mozek tarbosaurů byl sice menší než u tyranosaura, a navíc mu chyběl „společenský lalok“, zodpovědný za schopnost sociálního chování[9], přesto neexistuje nic, co by tento typ chování zcela vylučovalo). I přes velkou snahu tvůrců dokumentu a účast „es“ současné dinosauří paleontologie (kromě Currieho například také biomechanik John Hutchinson a paleobiolog Lawrence Witmer) nemůžeme stále na základní otázku odpovědět kladně. Tarbosauři i jejich příbuzní ve smečkách lovit mohli, ale také nemuseli. Je velkou otázkou, zda k takové agregaci docházelo častěji nebo spíše jen náhodně. V roce 2014 byla z britské Kolumbie na západě Kanady popsána trojice sérií otisků stop, patřících velkým, společně kráčejícím tyranosauridům.[10] Je tedy možné, že alespoň zástupci některých druhů těchto teropodů se po určitou dobu skutečně sdružovali. Zda ale dokázali také koordinovaně lovit, podobně jako některé dnešní šelmy, to zůstává zatím velkou otázkou.
---------
Odkazy:
---------
[1] Brusatte, S. L.; Carr, T. D. (2016). The phylogeny and evolutionary history of tyrannosauroid dinosaurs. Scientific Reports. 6. 20252.
[2] Persons, W. S.; Currie, P. J.; Erickson, G. M. (2020). An Older and Exceptionally Large Adult Specimen of Tyrannosaurus rex. The Anatomical Record. 303 (4): 656–672.
[3] Therrien, F.; Henderson, D. M. (2007). My theropod is bigger than yours … or not: estimating body size from skull length in theropods. Journal of Vertebrate Paleontology. 27 (1): 108–115.
[4] Currie, P. J.; Eberth, D. A. (2010). On gregarious behavior in Albertosaurus. Canadian Journal of Earth Sciences. 47 (9): 1277–1289.
[5] Currie, P. J. (1998). Possible evidence of gregarious behaviour in tyrannosaurids. Gaia. 15: 271–277.
[6] Coria, R. A.; Currie, P. J. (2006). A new carcharodontosaurid (Dinosauria, Theropoda) from the Upper Cretaceous of Argentina. Geodiversitas. 28 (1): 71–118.
[7] Peterson, J. E.; et al. (2017). New data towards the development of a comprehensive taphonomic framework for the Late Jurassic Cleveland-Lloyd Dinosaur Quarry, Central Utah. PeerJ. 5: e3368.
[8] Viz odkaz https://www.imdb.com/title/tt1918782/.
[9] Saveliev, S. V.; Alifanov, V. R. (2007). A new study of the brain of the predatory dinosaur Tarbosaurus bataar (Theropoda, Tyrannosauridae). Paleontological Journal. 41 (3): 281–289.
[10] McCrea, R. T. (2014). A 'Terror of Tyrannosaurs': The First Trackways of Tyrannosaurids and Evidence of Gregariousness and Pathology in Tyrannosauridae. PLOS One. 9 (7): e103613.
---------
