Adolescence lidstva: Technologie bohů v rukou dětí

V jedné z klíčových scén filmu Kontakt se hlavní hrdinka zeptá mimozemské civilizace na jedinou věc. Nezeptá se na nesmrtelnost ani na pohon rychlejší než světlo. Zeptá se: „Jak jste to dokázali? Jak jste přežili ten moment, kdy jste získali technologii bohů, ale mentálně jste zůstali divochy?“

Dnes už víme, že na mimozemšťany čekat nemusíme. Ta cizí entita, která nás postaví před zrcadlo, nepřilétá z vesmíru. Rodí se v serverovnách v San Franciscu.

Dario Amodei, šéf Anthropicu (tvůrci AI Claude), publikoval esej The Adolescence of Technology. Není to marketingová brožura. Je to střízlivý, mrazivý a matematicky podložený popis reality roku 2026 a 2027. Popisuje stav, kdy lidstvo vstupuje do své adolescence. Máme svaly dospělého, ale moudrost dítěte. Dostali jsme klíčky od civilizačního Ferrari, vyrazili 200 km rychlostí vpřed, vypnuli si stabilizaci podvozku a řítíme se do zatáčky.

A když se podíváme na data o tom, jak se na tu jízdu připravujeme my, běžní lidé na trhu práce, chce se mi říct jediné. Proboha lidi, držte si klobouky.

Amodei v eseji zavádí pojem, který by se měl stát součástí našeho slovníku stejně jako „HDP“ nebo „inflace“. Mluví o „Country of Geniuses in a datacenter“.

Představte si, že v roce 2027 existuje entita, digitální národ, čítající 50 milionů pracovníků. Každý z nich je v biologii, programování, strategii nebo psaní textů chytřejší než kterýkoliv nositel Nobelovy ceny. Tito pracovníci nepotřebují spát, nestávkují a pracují 100× rychleji než člověk. Problém, který by tým lidských vědců řešil dekádu, vyřeší tato entita za jedno odpoledne.

Zní vám to jako utopie? Pro Amodeiho je to jen extrapolace křivek, které vidí denně na svých monitorech.

A teď střih do naší reality. Podle dat Gallupu z konce roku 2025 celých 49 % zaměstnanců AI ve své práci stále vůbec nepoužívá. V manuálních profesích a službách její adopce pro jakékoliv smysluplné používání úplně stagnuje. Zatímco technologičtí lídři a „remote“ pracovníci integrují AI do každé minuty svého dne, polovina pracovního trhu zatím hraje mrtvého brouka.

Tady vzniká třecí plocha, která nás bude bolet. Nejde o to, že „AI vám vezme práci“. Jde o to, že vzniká propast mezi dvěma živočišnými druhy. Na jedné straně stojí ti, kteří budou mít za zády oněch 50 milionů digitálních géniů. Na druhé straně ti, kteří spoléhají na své dvě ruce a mozek, který se unaví po osmi hodinách práce.

Amodei předpovídá, že v horizontu 1–5 let může zmizet 50 % vstupních pozic v administrativě. Když to propojíme s daty Gallupu, vidíme tragédii v přímém přenosu: Ti nejohroženější jsou zároveň ti nejméně připravení.

Technologická adolescence má ale ještě temnější stránku než tu ekonomickou. Je jí bezpečnost.

V minulém století platila jednoduchá rovnice: Pokud jste chtěli způsobit zkázu globálního rozměru (např. jadernou válku), potřebovali jste státní rozpočet, tisíce inženýrů a obohacený uran. Schopnost ničit byla centralizovaná.

Amodei varuje, že AI tuto rovnici obrací naruby. „Země géniů“ totiž bude dostupná každému, kdo má kreditní kartu. To znamená, že znalosti na úrovni špičkového virologa nebo chemika bude mít k dispozici i (řekněme to kulantně) „disturbed loner“ (narušený samotář).

Osamělý vlk, který by dříve maximálně rozbil výlohu dlažkou, bude mít nyní na monitoru podrobný návod, jak v garáži syntetizovat nebezpečný patogen proti němuž nebude obrana.

Rozdíl mezi géniem a šílencem se stírá. K tomu, abyste napáchali nenapravitelné škody, už nepotřebujete vysoké IQ. Stačí vysoká motivace. AI vám dodá zbytek: kompetenci, návod a sežene i nejlevnější suroviny.

To je přesná definice nedospělosti. Dáváme totiž sirky (vlastně plamenomety) dětem, které ještě nepochopily hodnotu toho, co vlastně mohou spálit.

Minulé pondělí jsem zde psal o konci anonymity v souvislosti s chytrými brýlemi Meta RAY-BAN. Amodeiho esej dává tomuto tématu děsivý kontext. Jeho největší obavou už není jen Terminátor, ale absolutní totalita.

Autoritářské režimy (a buďme upřímní, i ty demokratické, pokud jejich vedení nebudou pod kontrolou) získají nástroj dokonalé represe. Pokud máte k dispozici superinteligenci, která dokáže analyzovat miliony konverzací v reálném čase, nepotřebujete tajnou policii. AI pozná vaši neloajalitu dřív, než si ji vy sami uvědomíte.

A zde se vracíme k datům Gallupu. Ta „spící většina“, která AI ignoruje, si možná myslí, že se tím chrání. Že když se do hry nezapojí, hra se jich nebude týkat. To je fatální omyl. Pokud nerozumíte nástrojům, které formují současnou realitu, stáváte se jejich pasivním objektem. Stáváte se snadno manipulovatelným objektem. Nebudete uživatelem AI, budete použití AI. Ať už jako ekonomický zdroj, nebo jako cíl v databázi.

Dario Amodei není prorok zkázy. Jeho text je ve výsledku opatrně optimistický. Věří, že lidstvo může projít tímto úzkým hrdlem láhve. Ale pouze za předpokladu, že si přestaneme lhát do kapsy.

Slovo „dospělost“ v kontextu osobního rozvoje často používáme jako metaforu pro vnitřní klid a vyrovnanost. Dnes, v roce 2026, ale dospělost znamená něco mnohem tvrdšího. Znamená to podívat se odvážně do očí realitě, ve které už lidská průměrnost nebude stačit k přežití.

Egyptolog Miroslav Bárta často připomíná, že naše civilizace není první, která stojí před kolapsem či zásadní transformací. Dějinami prošlo mnoho civilizačního „dospívání“, vzestupů a pádů, kdy se měnily jen kulisy, ideologie a technologie. Princip zůstával stejný, lidé chybovali, padli a znovu povstali.

Tentokrát je to ale jiné. Vstupujeme do situace, kdy poprvé v historii nedržíme v rukou jen konec jedné éry. Už v ní totiž nemusíme být těmi, kdo budou dál jejími tvůrci. A pokud selžeme nyní, nemusí už přijít žádné „příště“. Cyklus se může jednou pro vždy uzavřít.

Naše dospívání coby civilizace je u konce. Otázkou nezůstává, co přijde potom, ale co pro to, aby nějaké „potom“ vůbec bylo, udělá každý z nás.