Co mohou dnes lídři udělat, aby zachránili svět?

Celosvětově se zvýšil podíl stresu, který lidi na pracovištích ohrožuje. Co je alarmující, je fakt, že se to týká především mladších pracovníků, v odlehlejších lokalitách a pracující tzv. hybridním způsobem, tj. kombinujícím práci doma s pevným pracovním místem.

Jde o důsledek pracovního procesu, který díky tomu, že je částečně neukotven a nespecifikován, vytváří v kombinaci se špatným řízením druhotně další stres. A tady přichází na scénu práce jednoduché zjištění. Lidé, kteří se cítí ve své práci tzv. zapojeni, jsou daleko spokojenější.

To, jak na ně jejich tým a vedení reaguje, má pro ně 3,8 x větší vliv na zpracování stresu než třeba to, kde je zrovna jejich pracoviště umístěno. Když se můžete zapojit do procesu jehož náplní je také sdílené nadšení z toho, co děláte, pak vám na tom, kde zrovna pracujete, příliš nezáleží.

Tedy, ne že by nezáleželo, ale není to tak rozhodující. Špatný způsob řízení kolektivu nenapraví žádné skvělé místo. Výzkum Gallup zjistil, že právě covid a doba, kdy se připojovala vzdáleně do firem jeden čas většina zaměstnanců, ukázal, že efektivita řízení týmů spočívá v tom, že si lidé vzájemně více naslouchali.

Co z toho víme? Potřebujeme se s týmem potkávat aspoň jednou týdně, i na krátké operativní poradě, která se při kontrole úkolů plnění cílů, věnuje uznání toho, co při tom lidé v týmu dokázali, jak přitom spolupracovali a hlavně, jak při tom dokázali zapojit své silné stránky.

To je totiž jedna z mála věcí, která drží lidi, aby nepřecházeli jinam. Je to paradox, že? Dlouhé roky se vzděláváme, připravujeme na svou pracovní činnost, jsme ti vysoce kompetentní, ale o tom, zda vydržíme na svém pracovním místě rozhoduje obyčejné lidské vyjádření uznání naší práce. Pouhé slovo. Emoce, která pronikne do duše.

To je mnohdy to jediné, co dokáže unavené tělo zrelaxovalo. A všude se dnes řeší stejný problém. Obrovský nárůst psychosomatických onemocnění. Závislosti na lécích, antidepresivech, adrenalinu, alkoholu, drogách mající za cíl jen jediné. Udržet vysoký výkon.

Výkon, který však následně nikdo neocení? A tak se díky tomuto ztracenému prvku řízení razantně zvyšuje ztráta vnímavosti vůči svému nejbližšímu, nejen pracovnímu okolí. Stávají se z nás postupně robůtci, kteří nevnímají svého šéfa, a po příchodu z práce partnera ani své děti, když jim s nadšením něco ukazují, dožadující se pozornosti.

Víme, že jedním z největších stresorů, jsou dnes řídící prvky systému, firmy či rodiny. Politici, představenstvo či dozorčí rady a management a rodiče. V tlaku doby se styl řízení čehokoliv stal direktivnější a autoritářský, protože to usnadňuje manipulaci s lidmi více nežli demokratická diskuze.

Díky tomu dnes 51 % všech zaměstnanců hledá jinou práci. A to je velké číslo. A obrovské ztráty.

Co s tím? K tomu, aby tým šlapal, ale ne na volnoběhu, potřebujeme tři základní věci. Největší roli hraje firemní kultura = motivace a nadšení z práce, kterou děláme společně v týmu. Pak následuje plat a různé benefity = skvělé jsou seberozvojové kurzy, ty oceňují všichni. A poslední věc je odrazem té první. Jde o to, jakou dokážeme v týmu vytvořit pohodu. Problémy jsou všude kolem, tak proč si je ještě přidělávat sami, že?

Máme co dohánět. Potřebujeme více projeveného a sdíleného uznání naší práce, více příležitostí k učení se, spravedlivé zacházení při konfrontacích a problémech, hodnotné vize, které mají konkrétní cíle. A především pak lepší manažery. Namísto nich potřebujeme lídry.

Řízení je odjakživa o nacházení nejlepšího směru k dosahování toho, co chceme. A jakýkoliv tým se nezlepší sám. Začněme u sebe.

A nezapomeňte přitom při hledání směru přemýšlet srdcem.

Zdroje: