Článek
A tak zkušenost otevřenosti ke světu začne být zároveň užitečná pro nás i pro druhé. Čím více se přibližujeme k druhým, tím rychleji zjišťujeme, s čím nemůžeme hnout, kde nám schází laskavost, kde máme strach a kde se znovu uzavíráme.
Vidět to, je užitečné a bolestné zároveň. Když se však díváme vlídně a neposuzujeme to, co vidíme; pak se onen mnohdy nepříjemný obraz stává naším přítelem. Motivuje nás k tomu, abychom byli ještě laskavější, více se uvolnili, protože už víme, že je to jediný způsob, jak spolupracovat se sebou i s ostatními a být světu k užitku. A tak začínáme dospívat.
Dokud nechceme být sami k sobě upřímní a laskaví, zůstáváme věčnými dětmi. Již pouhá chuť přijímat sebe sama, nám citelně uleví od prastarého břemene vyhnání z ráje své vlastní důležitosti.
Nakonec vznikne prostor pro upřímnou zvídavost a my cítíme, že jsme připraveni na cokoliv, co se nám kdy může stát. A taky to je lidská láska. Ta dospělá je totiž ta, která VÍ.
A tak k sobě buďme prostě jen laskaví. A ne jen ten jeden den v roce. Krásné vánoční svátky a pokoj všem lidem dobré vůle.
