Nové metody studia jsou stejné jako nově utvářená společnost

Způsob, jakým se většina z nás učí, totiž nedává smysl. To je závěr z knihy Nauč se to! (Make it stick!), kterou napsali psychologové Mark A. McDaniel a Henry L. Roediger III. (oba pracují na Washington University v St. Louis) ve spolupráci se spisovatelem Peter C. Brownem. V této knize je vynikající 100 % destilát z jejich celoživotního díla o studiu chování paměti a učení se, který se dá konzumovat i o suchém únoru.

Většina lidí studuje tím, že si neustálým čtením opakuje poznámky z výuky či z učebnic. Další rozšířené postupy, jako je podtrhávání v textu a jeho biflování, v nás také vyvolávají dojem, že jsme si látku výborně osvojili, ale už po krátké době z ní neumíme ani trochu.

Můj děda měl výborné životní krédo. Kdo chce, hledá způsob, kdo nechce, hledá důvod! Paradoxně používal metodu celoživotního učení „generováním“, která se pokouší kreativně přijít s řešením dané věci, tím, že se jej pokouší vygenerovat z mnoha možností, které probírá a třídí. A zkouší. Nutil své myšlení nacházet nové postupy v nalezení nových cest vedoucích k výsledku.

Byl to „obyčejný“ zedník, ovšem s obrovským kulturním a společenským přehledem. Hledání nových cest jej vedlo k tomu, že například coby zapálený zahradník vyšlechtil nové typy růží, či vedl klub seniorů, pro které připravoval nové a nové cesty za poznáním.

Tři z jeho vnuků dostihlo zahradničení i v profesním životě a ten poslední zase ve své profesi pořád cestuje. Nikdy jsem si neuvědomil, jak moc nás některé věci ovlivňují. Díky, že jsi nás to dědo naučil.

V dnešní společnosti, zavalené množstvím informací, nařízení, definic, zákonů, vyhlášek, prezentací, reportů a podobných informačních balastů, dochází postupně k tomu, že schopnost naší paměti slábne, schopnost mozku efektivně zpracovávat tyto informace také a oboje postupně začíná nahrazovat používání asistivních AI. Už dnes slýchávám výkřiky typu – nejde mi chat GPT, co budu proboha dělat?

A tak se používání nových strategií aktivního učení bude muset v brzké době odrazit i na organizování celé společnosti (chodu státní správy a samosprávy) a také firem. Rozvoj člověka jde s nimi totiž ruku v ruce. Co má tedy smysl?

1. Číst stále dokola to samé, nemá smysl!

Trvalejší vzpomínky si vytváříme spojením několika různých aktivit, nikoliv opakováním toho samého. Čtete-li to samé, mozek na to reaguje zjištěním „aha“ a vypne hloubkový skener. Tudíž se nedozvíte nic než to, co už víte. Je to v podstatě prokrastinace naší hlavy.

Sestavení iluze, že problém dokonale znáte, přičemž stačí jedna otázka do hloubky a je zle. Zkuste se například většiny politiků zeptat na něco z jejich témat, s nimiž do politiky šli, načež velmi rychle rozeznáte, kdo je „mimo“ a kdo dané věci skutečně rozumí.

Tip: Vytvořte si svůj vlastní kulatý stůl z mnoha názorů, hledejte nejen souhlasné či podpůrné názory, ale i protiargumenty. Pokoušejte se zpochybnit získané vědomosti a hledejte cesty k podpoře toho, co se učíte v jeho správnosti a praktičnosti.

2) Ptát se, ptát se a ptát se!

Z předchozího bodu vyplývá, že vás čeká nekonečný tok otázek. A začnete-li se sami sebe na spoustu otázek ptát, tak získávání dalších odpovědí vytváří daleko mohutnější paměť, než jakou jste dosud měli. A pamatujte. Špatná otázka neexistuje.

Nemusíme se sice vždy dozvědět, to, co hledáme nebo lze uvíznout ve slepé uličce. Skvělé je to, že právě to nám poskytuje zdarma skvělou diagnostiku toho, co nevíme.

Takže nás častější ptaní posouvá k větší efektivitě. Jak učení se, tak i vlastní komunikace. Vysvětlujte, a to i sami sobě pomocí otázek to, co probíráte. Vytvoříte si tím podstatně hlubší porozumění dané věci.

Tip: Existují slova, která nám při ptaní velmi dobře pomáhají: JAK, KTERÝ, CO, PROČ, V ČEM? Proč se Vikingové stali staviteli lodí a začali se plavit po mořích?

3. Spojujte nově získané informace s těmi, co už máte

Když například vím, že určitá teplota probudí přírodu z tzv. „zimního spánku“. Pučící keře a kvetoucí květiny jsou již v únoru realitou, s níž se v blízké budoucnosti zřejmě budeme setkávat běžně. Nově získané informace o tzv. „sumě efektivních teplot“ nám jako učícím se lidem umožňují lépe porozumět rychlému probouzení přírody v důsledku nadprůměrně teplého počasí. To, že průměrné teploty v únoru dosáhly až 75 °C nad dlouhodobým normálem, je důkazem výjimečnosti tohoto jevu. A usnadní nám pochopení, jak je to vůbec možné.

Tip: Nacházejte nové informace a ty si ukotvujte k těm stávajícím. Otázky vám pomohou vrstvit informace k sobě mnohem zábavnějším způsobem. A co mozek baví, to také rád dělá.

4. Kreslete si informace

Skvělou, a hlavně zábavnou strategií je vytváření diagramů, vizuálních modelů nebo vývojových diagramů. Cokoli, co vytváří aktivní učení díky zapojení smyslů – je generování porozumění samo o sobě – je totiž velmi účinné při udržení dané informace v paměti. V zásadě to znamená, že se mozek společně s tělem musí více zapojit a být méně pasivní.

Tip: Nejen software pro tvorbu mindmap, ale i obyčejné pastelky jsou dneska cool. Ideální je používat několik základních barev pro ujasnění si hlavních myšlenek. A zajímavá věc – vždy v lichém počtu - 3, 5, 7 a dále. Vyzkoušejte, sudý počet barev (2,4,6) nevede tak dobře k zapamatování jako ten lichý.

5. Mapovací karty – flashcard

Když si připravíte malou testovací sadu klíčových otázek vztahující se k nejdůležitějším bodům, které probíráte a budete si je pokládat, uvidíte v pochopení toho, co se chcete naučit velký rozdíl. Jde o to, že se k vaší práci na tvorbě otázek, vybarvování diagramu či skládání kontrolní otázky váže vaše emoční soustava.

Máte-li vy sami podíl na tvorbě hodnoty, které vám přinášejí užitek, chováte se k jejich zapamatování jinak než k běžné informaci. Lízněte si kartu a do toho!

Tip: Pokud správně odpovíte na otázku položenou či vizualizovanou na kartičce, nevyndávejte ji z balíčku stranou! Vložte ji nazpět, protože se ukázalo, že když se s ní znovu potkáváme během ptaní, dosahují paměťové stopy vyšších výkonů než, když ji jen založíte stranou.

6. Volný prostor v mozku

Určitě to všichni znáte. Dva měsíce uběhly, termín zkoušky se blíží. Čekáte jako vždycky se vším do poslední chvíle a dva dny před termínem se biflujete do naprostého vyčerpání mozku i těla tunami informací.

Zkoušku či test uděláte, ale za týden už si z dané látky nebudete pamatovat vůbec nic. V dalším ročníku se látka většinou opakuje a ejhle, po šátrání v paměti, kde nic, tu nic. Relaxovat mozek není o tom se zhulit nebo vypláchnout ho adrenalinem či alkoholem. Jde o to dovolit si být v klidu, bez podnětů strhávajících pozornost - např. rolování prstem po obrazovce mobilu na sociálních sítích.

Tip: Připravujte se s většími časovými rozestupy. Jeden si natrénujte na balíku kartiček, pak ho jděte půjčit kolegovi, jestli jste pochytili všechno správně, aby vás to nelákalo se šrotit. A až si je vezmete zpět, to, co je vám jasné vyndejte a jeho připomínky zpracujte do nových kartiček.

Znám firmu, která na tomto způsobu společné kontinuální tvorby jede všechno – od strategií rozvoje učení se, až po řízení výroby. Inu proč ne, když si tímhle způsobem dělají i to, že de facto dávají svým lidem prostor k relaxaci a donutí je vlastně nepřemýšlet o pracovních problémech, kterými jsou jinak doslova zavaleni? I mozek si musí odpočinout.

Poslední věc. Hromadné mozkové onanie v posluchárně či salónku kongresového centra při prezentaci výuky nebo konferenci o řízení a udržitelnosti obcí jsou na prd. Hodinu či půlden se zabýváte jedním tématem, pak bez ladu a skladu skočíte po dalším. Nikdy se k předchozí látce nevrátíte, nepřehodnocujete loňské výsledky a nerecyklujete staré postupy do těch nových.

Prolínání a míchání toho, co se učíme a co používáme například k řízení chodu státu, potřebuje čas od času revokovat a pospojovat s novými zkušenostmi a zážitky. Nevím zda-li jste si všimli, ale v tomto směru odvádí naprosto skvělou práci ministr pro legislativu a předseda Legislativní rady vlády - Michal Šalomoun.

Genialita výše popsaného způsobu práce s informacemi spočívá právě v tom. V přípravě k tomu, uvolňovat to staré a nefunkční, a tvořit prostor pro to, co přijde. Ve skutečném světě nikdy nevíte, s jakým problémem se reálně potkáte zítra. A kolik místa na jeho řešení budete potřebovat. No a zkuste to s přeplněnou hlavou, natož pak zákoníkem.

Statistika je vám tady k ničemu, protože když je to úplně nový problém, musíte nejprve najít úplně novou metodu, kterou jej budete řešit. A to se tzv. konzervativním způsobem myšlení či řízení země udělat nedá. Zvláště, když jsou dnes před námi takové výzvy, které tam nebyly za celou historii lidstva.

A to vše se nemůžete naučit, pokud nemáte zkušenosti s diagnostikou různých problémů a jejich následným řešením. Kdy každý problém potřebuje jiný přístup.

Takže – chceme se lépe učit, stejně jako lépe žít. Budeme se muset změnit v tom, jak přistupujeme ke všemu, co je kolem nás. Buď budeme hledat způsoby, jak vyřešit klimatickou krizi anebo nám brzy dojde kyslík.

Buď budeme pracovat na tom, aby se válečné agrese států vůči jiným zemím postavily naprosto mimo zákon anebo můžeme někdy v budoucnu žít ve státě, kde budeme mimo zákon my sami.

Tak, jak budeme pracovat s informacemi dnes, vytvoříme svět zítra. Mysleme na to.

Zdroje: