Článek
Spousta z lidí si seberozvoj plete s tím být znalostní narkoman, znalec nespočetných kurzů a mistr všech možných masterclass. Neustále pobíhá od jednoho kurzu k druhému a konzumuje a konzumuje všemožné znalosti a kompetence.
Vaše skutečné i digitální police sténají pod tíhou skutečných knih i online zápisků. Hříchem těchto „seminar junkies“ je snaha o sebezdokonalování. Učení se všeho, od marketingovou SEO strategii až po tajemství pečení chleba ze správně vykynutého těsta.
Kdo z vás byl taky takový žrout růstu, ďábel faktů, bořič zavedených met? Ruku nahoru! Přiznejte se! Ale po letech hltání webinářů, seminářů a všech druhů „odborných“ rad najednou narazíte na zeď, která je vyšší, než jste si mysleli.
A ne, nebylo to jemné šťouchnutí, ale pořádná rána po hubě. Aspoň u mne. A naše skvělá celoplošná fasáda skvostného ega seberozvoje náhle narazila do cihlové zdi vyhoření. Sebezničení nastalo během vteřiny. Moje kdysi nenasytná chuť do učení se změnila v nevolnost vyvolávající traumatický děs.
Příznaky byly až příliš jasné: přetížení informacemi, paralýza rozumové analýzy a neustále přítomný otravný pocit „měl bych dělat víc“. Utopil jsem se sám v moři vědění, ale nevěděl jsem, že jsem žíznil spíše než po vzdělání po moudrosti.
A ten nekonečný proud absolvovaných kurzů se mi stal prokletím, nikoli lékem. Jistěže si nikdo nepřeje vyhořet. Ale stane se to, když vám dojde ten rozdíl. Nicméně ohlížet se za minulostí je zbytečné, je lepší využít moudře to co je nyní, v přítomnosti.
Takže zastavit hromadění kurzů bylo prvním krokem k uzdravení. Přiznání si, že mám problém druhým. Byl jsem infoholik, závislý na dopaminovém hitu „nových znalostí“, i když mi nesloužily. Musel jsem detoxikovat.
Začal jsem malými kroky. A jako ten třetí bylo to, že jsem si vybral jeden kurz, který měl pro mě skutečný význam a soustředil se na jeho praktické využití. Namísto toho, abych hltal informace jako schované vánoční cukroví, jsem se pokusil uvést získané znalosti do praxe.
Začal jsem experimentovat, a ano dělat chyby a učit se z nich. Překvapivě, právě tyto chyby mi poskytli hlubší pochopení než tisíce přečtených stránek. Naučil jsem se svou sebejistotu hledat ve svých pochybnostech.
Dalším, a to posledním krokem bylo vytvoření zdravých návyků. Rozvrhl jsem si čas na učení, ale také na odpočinek a reflexi. Začal jsem si uvědomovat, že kvalita je důležitější než kvantita. Učení přestalo být honbou za dalšími a dalšími certifikáty a stalo se radostí a příležitostí k růstu.
Nakonec jsem se rozhodl sdílet své zkušenosti s ostatními. Začal jsem psát tenhle blog. A co jsem se naučil? Že nestačí jen vědět. Musíte také konat. Takže pokud jste také někdy narazili na tu zeď, zkuste si vybrat jeden konkrétní krok k jejímu překonání a udělejte ho.
Učení mě dovedlo k poznání, že nemusíte být v něčem skvělí, abyste začali, ale musíte začít, abyste se stali skvělými. Ty nekonečné seminární žvásty nebyly nikdy o lásce. K životu, k vědění, k respektu k druhým.
Láska totiž není to, co říkáte. Láska je to, co děláte. SLOVA mohou lhát, ale vaše ČINY vždycky prozradí pravdu.
