Článek
A možná je to, co je v tom našem životě nejdůležitější a ještě důležitější nežli naše víra, je prostá pochybnost. Lidé od pradávna hledají co nebo koho by mohli uctívat, ale ve svých postojích si nejsou jistí a přesvědčení.
A právě pochybnost naše rozhodnutí a svobodnou vůli k němu, tříbí jako brusič brousí nůžky. Jen je třeba nestrávit celý život v pochybnostech. To by znamenalo jim podlehnout natolik, že svůj čas strávíte pochybováním a ne životem.
Vím už, že pravá bdělost života je prožívat každý okamžik tak, jak je. Pravá bdělost znamená, že už není kam jít a není čeho dosahovat. Smrt není hrozná. To umírat je úžasné.
Protože umírat znamená žít náš život, naplno bez jakékoliv vzpomínky na minulost a tím se vystavovat jeho úplnosti. Převzít za něj svou odpovědnost.
Smrti se můžeme bát jen tehdy, když se bojíme života. Jen mrtví lidé (žijící převážně jen v nevědomí) se totiž bojí smrti.
V očekávání svého zániku totiž zapomněli žít pro svou radost, lásku či naději. Každý je máme. Stačí se jen zastavit, zhluboka nadechnout nosem a zaposlouchat se. Nemyslíte?
