Článek
Znáte ten pocit? Blíží se Vánoce a vy máte seznam přání – svých i vašich blízkých. Věříte, že když je splníte, přinesete radost a štěstí. Do toho si možná přidáte ještě pár předsevzetí: konečně zhubnout, změnit práci, odstěhovat se někam, kde bude život lepší… Jenže pak přijde vystřízlivění. I když se vám podaří všechna tato přání splnit, pocit skutečného, hlubokého štěstí se nedostavuje. Proč?
Možná hledáme štěstí na špatném místě
Představte si, že byste najednou měli všechno, po čem toužíte. Dokonalou postavu, vzrušující kariéru, luxusní bydlení, harmonický vztah. Byli byste automaticky šťastní? Pokud jste někdy dosáhli vysněného cíle, možná znáte ten zvláštní pocit prázdnoty, který se může dostavit: „A co teď?“
Pravda je, že štěstí funguje jinak, než si většinou myslíme. Hledat ho ve vnějším světě je jako hledat pramen v poušti – můžeme vidět spoustu přeludů dík působení fata morgany, ale skutečné osvěžení nenajdeme.
Vánoční past jménem „až pak“
„Budu šťastná, až zhubnu.“ „Budu spokojený, až si koupím větší byt.“ „Budeme šťastná rodina, až budeme mít víc peněz.“
Znějí vám tato prohlášení povědomě? Je to past odkládaného štěstí. Věříme, že štěstí přijde „až pak“ – až dosáhneme určitého cíle, až něco změníme, až něco získáme. Jenže ono „pak“ nikdy nepřijde, protože jakmile dosáhneme jednoho cíle, okamžitě si stanovíme další.
Co když je to celé jinak?
Zkuste malý experiment. Vezměte si papír a napište si všechna svá přání a věci, bez kterých si myslíte, že nemůžete být šťastní. A pak se u každé položky upřímně zeptejte: „Opravdu mi tohle přinese trvalé štěstí?“ Většinou zjistíte, že vám to může přinést momentální radost nebo vzrušení – ale trvalé štěstí?
To je něco jiného. Co je tedy štěstí? Jen velmi málo lidí to ví . A už vůbec nic o tom nedovedou říct, protože štěstí nelze popsat slovy. Nebo byste uměli slovy vysvětlit pojem světlo někomu, kdo je od narození slepý?
Cesta ke skutečnému štěstí
Skutečné štěstí paradoxně často přichází ve chvíli, kdy přestaneme lpět na představě, jak by věci „měly“ být. Když se odpoutáme od neustálé potřeby něco měnit, zlepšovat a získávat. To neznamená, že se máme vzdát svých snů a cílů. Znamená to, že si uvědomíme, že naše štěstí na nich není závislé.
Je to jako bychom celý život drželi v křečovitě sevřené dlani něco, o čem jsme přesvědčeni, že nám přinese štěstí. A teprve když dlaň uvolníme, zjistíme, že štěstí není v tom, co jsme tak křečovitě svírali, ale v samotné svobodě otevřené dlaně.
Vánoční dárek, který si můžeme dát sami
Možná nejcennějším dárkem, který si můžeme dát (nejen) o Vánocích, je svoboda od představy, že štěstí leží někde mimo nás. Že ho najdeme v dalším dárku, další změně, dalším zlepšení.
Zkuste tento experiment: Příště, když se přistihnete při myšlence „budu šťastný/á, až…“, zastavte se. Nadechněte se. A řekněte si: „Co kdyby moje štěstí nezáviselo na tom, jestli se tohle splní nebo ne?“
Je to jako probudit se ze snu, ve kterém jsme věřili, že štěstí je něco, co musíme získat nebo si zasloužit. Ve skutečnosti je to něco, co objevíme, když přestaneme tak usilovně hledat.
Nový pohled na vánoční přání
Neznamená to, že bychom měli přestat dávat dárky nebo si přát hezké věci. Ale můžeme to dělat s novým pochopením – že skutečným darem není věc samotná, ale láska a pozornost, kterou do jejího výběru vkládáme. Že skutečným štěstím není to, co dostaneme, ale schopnost být vděční za to, co už máme.
Jak mi kdysi řekl můj dědeček to, co si dodnes pamatuji: „Tvoje dlaně by měly být vždy otevřené, protože sevřenou pěstí srdce nepohladíš.“ V této jednoduché moudrosti se možná skrývá klíč ke štěstí, které tak usilovně hledáme.
Není v křečovitém svírání věcí, vztahů či přání, ale v otevřenosti přijímat a dávat vše s lehkostí. A možná právě v tom spočívá největší vánoční paradox – zatímco horečně nakupujeme dárky a snažíme se naplnit představu dokonalých Vánoc, to skutečné štěstí přichází ve chvílích, kdy se této představy dokážeme vzdát.
Když místo křečovitého lpění na dokonalosti dokážeme přijmout Vánoce takové, jaké jsou – se vší jejich nedokonalou krásou, nečekanými momenty a prostými radostmi, které často najdeme mimo vybalené dárky pod stromečkem.
Jaký je váš vztah ke štěstí? Máte také v rodině nějakou podobnou moudrost, která se předává z generace na generaci? Podělte se prosím v komentářích o vaše myšlenky a zkušenosti.
