Článek
V české paměti bývá všechno kolem raných Přemyslovců rozděleno skoro až pohádkově. Na jedné straně stojí svatý Václav, patron země. Na straně druhé stojí jeho bratr Boleslav I., k němuž se přilepilo jediné slovo, bratrovrah. Jenže dějiny nebývají tak přehledné, jak se na první pohled může zdát. Když se od náboženského obrazu a školních zkratek odstoupí o pár kroků dál, začne být vidět i jiný příběh, protože právě Boleslav I. patří k těm vládcům, kteří položili skutečné základy středověkého českého státu. Za jeho vlády se české knížectví rozšířilo a ekonomicky zesílilo a Praha se stala skutečným mocenským centrem.
Na Boleslavovi je fascinující už to, jak moc ho vytvořily prameny psané jeho protivníky nebo lidmi, kteří měli důvod vidět dějiny přes optiku svatosti jeho bratra. Dobové legendy spojily životy obou bratrů a zatímco z Václava udělaly téměř mytický obraz ideálního křesťanského panovníka, Boleslava vylíčily jako úkladného bratrovraha. A ani základní data nejsou úplně bez sporů. Historické prameny se rozcházejí v tom, zda Václav zemřel roku 929 nebo 935, i když dnešní konsensus se přiklání spíše k 28. září 935. Dokonce i rok Boleslavovy smrti se v literatuře liší.
Vražda, která změnila směr země
Jisté je jedno. Boleslav se na knížecí stolec dostal po zavraždění jeho bratra ve Staré Boleslavi. Právě tato událost z něj udělala jednu z nejtemnějších postav českých dějin. Nešlo jen o prostý výbuch osobní nenávisti, šlo o projev mocenského boje mezi bratry, kteří se rozcházeli ve vnitřní i zahraniční politice. Boleslav nebyl jen mladší sourozenec, který sáhl po moci. Dokonce Václavovo tělo bylo slavnostně přeneseno do Prahy a zavražděný kníže byl záhy uctíván jako světec, což naznačuje, že Boleslav velmi dobře chápal symbolickou sílu smrti svého bratra.
Svatý Václav
Kdyby byl jen bezohledný násilník, jeho vláda by se rychle rozpadla do chaosu, to se nestalo, právě naopak. Byl silným vládcem, který si dokázal udržet autoritu země i navenek. Zatímco Václav je v tradici často líčen jako kníže směřující k dohodě a podřízenosti vůči mocnější říši, Boleslav zvolil tvrdší a samostatnější kurz. Po nástupu Oty I. se s ním dostal do vleklého konfliktu, protože odmítl uznat jeho svrchovanost a přestal platit tribut, který byl s českým územím spojován už dříve. Podle tradice šlo o 120 volů a 500 hřiven stříbra, ale ještě důležitější než samotná čísla je politický význam. Boleslav nechtěl český stát, který jen poslušně potvrzuje závislost na silnějším sousedovi. Chtěl hrát vlastní hru. A byl natolik silný, že se s Otou I. dokázal měřit až do roku 950. Teprve potom přišla kompromisní dohoda, která sice znamenala uznání říšské svrchovanosti a obnovení tributu, ale zároveň ponechala Čechám značnou autonomii a Boleslavovi volné ruce uvnitř země.
Položil základy systému tzv. hradské organizace. Hrady nebyly jen obranné body, byly to uzly moci, z nichž panovník skrze své zástupce vymáhal právo a daně. Na tento správní systém navazovala i služebná organizace, která zásobovala panovníka a jeho mocenský aparát, a tak se z přemyslovského jádra ve středních Čechách přestává rodit jen silnější rodová doména a začíná vznikat něco, co už připomíná skutečný raně středověký stát. Boleslav nebyl jen válečník, ale skvělý organizátor, který začal přepisovat naše dějiny.
Povedlo se mu rozšířit svůj vliv na severní Moravu, Slezsko, hospodářsky významný Krakov a další území směrem na východ. Jeho vojsko se osvědčilo nejen proti Otovi, ale i proti Maďarům. Roku 955 Boleslav spolupracoval právě s Otou I. při tažení, které skončilo vítězstvím na Lechu a český kontingent tam sehrál svou roli. Další střet s Maďary pak české vojsko zřejmě vyhrálo samo na jižní Moravě. Také pragmaticky pracoval s dynastickou politikou. Jeho dcera Doubravka byla provdána za polského knížete Měška I. okolo roku 965 a tento sňatek upevnil spojenectví mezi Prahou a vznikajícím Polskem.
Boj Němců a Maďarů v bitvě na Lechu v roce 955. Němci, na jejichž straně bojovali i Češi na pravé straně.
Hospodářský zázrak
Aby mohl financovat svou rozpínavou politiku a udržovat bojeschopnou družinu, potřeboval obrovské množství prostředků. A právě za jeho vlády se Praha stala evropským hospodářským fenoménem. Do města přijížděli Slované z východu se zbožím a otroky, ale také z islámských zemí. Boleslavova expanze na východ nebyla jen územní. Přemyslovské vojenské družiny tam lovily zajatce z řad pohanských kmenů, které následně transportovaly na pražské trhy. Odtud tito otroci putovali dál na jih a západ, často až do muslimského Španělska či na Blízký východ. Zisky z tohoto obchodu plynuly přímo do Boleslavovy pokladny.
Právě tento příliv stříbra z mezinárodního obchodu mu umožnil krok, který jej definitivně zařadil mezi skutečné evropské suverény, začal razit vlastní mince. Takzvané Boleslavovy denáry, ražba vlastní mince ve středověku nebyla jen ekonomickým nástrojem, byla především obrovským symbolem politické nezávislosti a moci.
Jedním z dalších mýtů, který se traduje, je představa, že Boleslav ztělesňoval pohanskou reakci pro Václavově zbožnosti. Skutečnost nemohla být odlišnější. Boleslav byl pragmatický křesťanský panovník, který si velmi dobře uvědomoval, že bez silné církevní organizace nelze budovat moderní evropský stát. Církev totiž dodávala státu nejen legitimitu, ale především jediné vzdělané úředníky schopné spravovat zemi, psát diplomatické listiny a organizovat výběr daní.
Zatímco Václav kostely spíše jen zakládal, Boleslav byl velkorysým mecenášem. Byl to pravděpodobně on, kdo po smrti svého bratra dokončil rotundu na Pražském hradě. Podporoval zakládání dalších svatostánků po celé zemi a začlenil kněží do státního aparátu. Jeho mistrovským kouskem v náboženské diplomacii pak byla snaha o vymanění českých zemí z církevního vlivu bavorského Řezna. Boleslav pochopil, že dokud čeští kněží podléhají německému biskupovi, bude nad ním Říše vždy mít mocenskou páku. Vyslal proto svou dceru Mladu do Říma, aby u samotného papeže vyjednala založení samostatného biskupství.
Tato neuvěřitelně složitá diplomatická mise, kterou vedla žena, byla úspěšná. Mlada přinesla nejen pouhé povolení k založení prvního ženského kláštera u svatého Jiří, ale položila i legislativní základy pro vznik biskupství. Toho se Boleslav sice o pár let nedožil, ale byl to jeho politický projekt, který navždy změnil postavení Čech v Evropě.
Území ovládané českými knížaty v druhé polovině 10. století.
Paradox svatováclavského kultu
Ale jeho odkaz zůstává stále pošpiněn vraždou bratra. Jak mohl muž, který má na rukou krev nejvýznamnějšího člena rodiny, tak úspěšně vládnout více než třicet let bez toho, aby jej smetla vzpoura nebo pomsta? Nesnažil se Václavovu památku vymazat, naopak. Brzy po vraždě, když se začaly šířit zvěsti o zázracích na Václavově hrobě ve Staré Boleslavi, nechal tělo svého bratra exhumovat a přenesl do svatovítské rotundy v Praze. Tento akt se rovnal tehdejšímu formálnímu svatořečení.
Proč to udělal? Nejspíše proto, že český stát potřeboval svého vlastního, domácího světce. Do té doby se Přemyslovci museli dovolávat ochrany cizích svatých, ale nyní měli vlastního nebeského přímluvce, navíc přímo z panovnického rodu. Boleslav tím zabil dvě mouchy jednou ranou, uklidnil Václavovy příznivce a zároveň posvětil vládu své vlastní rodiny. Když Boleslav na přelomu 60. a 70. let 10. století umíral, nezanechal po sobě rozvrácenou zemi, ale říši, která sahala od Chebu až za Krakov. Jeho syn, Boleslav II. Pobožný přebíral státní aparát, který byl finančně zajištěný a diplomaticky uznávaný. Historii však píší vítězové a v raném středověku to znamenalo, že ji píší mniši a kněží. Pro ty byl jeho čin neodpustitelným hříchem.
Zdroje:
https://epochaplus.cz/boleslav-i-kruty-bratrovrah-nebo-otec-ceskeho-statu/
https://cnn.iprima.cz/k-premyslovcum-patri-vrazdy-otroci-zahady-ale-i-britska-kralovna-alzbeta-ii-15288
https://cs.wikipedia.org/wiki/Boleslav_I.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ibr%C3%A1h%C3%ADm_ibn_J%C3%A1k%C3%BAb
https://www.stoplusjednicka.cz/973-vznik-prazskeho-biskupstvi
