Šachový podvod, o kterém se nemluví. A přitom tento problém ohrožuje všechny hráče

Jsem šachový hráč. Nehraji na profesionální úrovni, ale hraji dostatečně na to, abych se účastnil turnajů, sledoval své ELO a poznal, jak tenhle svět funguje zevnitř. A i kdybych to nezmínil hned na začátku, šlo by to asi poznat. Například z nedávného článku, který jsem napsal o jedné z největších šachových legend, nemyslím nikoho jiného než samotného Bobby Fischera. Šachy mě fascinují právě tou zvláštní kombinací logiky, strategie a lidské psychologie. Jsou čisté. Alespoň by měly být. Jenže čím víc se v tom prostředí pohybuju, tím víc si uvědomuju, že ani šachy nejsou úplně neprůstřelné. Že i tady existují skuliny, které mohou vést k vážnému zneužití. Jednu z nich jsem nedávno objevil a nestačil jsem se divit. Nejde o žádné podvádění u partie nebo podvod na internetu. Tohle je něco mnohem tiššího a nenápadného. A právě proto tak nebezpečného.

Šachy se v posledních letech posunuly víc než kdy dřív do online prostoru. Turnaje se hrají na Chess, Lichess nebo různých národních platformách. Sledovanost stoupá, šachový obsah na platformě Twitch a YouTube táhne miliony diváků a s tím logicky přichází i nový problém, online podvádění. V digitálním světě není vůbec těžké zapnout si vedle okna s turnajem jinou kartu s motorem Stockfish. Někteří hráči si dokonce vytvořili vlastní skripty, které jim automaticky radí tahy a všechno maskují tak, aby jejich výkony působily věrohodně. Tedy lze občas udělat chybu a hrát sám za sebe, případně nastavit výkonost počítače tak, aby byla jen mírně zvýšená a nikdo tak nic nepoznal během pár sekund. Samozřejmě pokud zapne nový účet hru a bude hrát jako Magnus Carlsen, tak asi dlouho nezůstane bez povšimnutí.

Asi nejznámějším případem letošního roku byl incident jednoho známého Twitch streamera DrLupa, který se zúčastnil online turnaje mezi streamery. Během partie používal šachový motor a pomáhal si v reálném čase. Když to vyšlo najevo, přišlo přiznání, omluva a chvíli klid. Ale zanechalo to pachuť, že i lidé s obrovskou sledovaností a komerčním dosahem nemají problém zkusit obejít pravidla. A to jen kvůli výhře nebo prestiži. Těchto případů existuje víc a většina z nich nikdy nedosáhne na titulky v médiích. Online podvádění je totiž těžko prokazatelné. Systémy dokážou na základě dat jako je přesnost tahů, čas na tah nebo porovnání s šachovým motorem odhalit podezřelé chování, ale nic z toho není stoprocentní důkaz. A tak se někdy stane, že poctivý hráč je falešně označen za podvodníka, zatímco jiný projde bez povšimnutí.

V reálném šachu to není o moc lepší. Všichni si asi vybaví nedávnou a mediálně pokrytou aféru Hans Niemann vs. Magnus Carlsen, která znovu otevřela otázku, jak vlastně bezpečné jsou i ty největší šachové akce světa. I když se nikdy jednoznačně neprokázalo, že by Niemann podváděl během fyzické partie, debata kolem něj ukázala, jak citlivé a kontroverzní tohle téma je. V minulosti už ale podvody v reálných turnajích prokázány byly. Hráči schovávali mobily do ponožek, používali skryté sluchátko v uchu, spolupracovali s lidmi mimo sál nebo využívali drobných technologií k tomu, aby dostávali tahy od počítače na dálku. V extrémních případech šlo dokonce o vibrační zařízení v botách nebo na těle, které signalizovalo, kam táhnout. Zní to jako ze špionážního filmu, ale v několika turnajích byly takové metody skutečně odhaleny.

Šachová komunita se s tímto problémem snaží bojovat, ale zatím spíš reaktivně než systémově. Online platformy zavádějí sofistikované systémy detekce, pořadatelé turnajů zpřísňují kontroly včetně rentgenů, kovových detektorů a úplných zákazů elektroniky, ale přesto je šachová bezpečnost stále až podezřele podceňovaná. Jenže šachový svět má ještě jednu slabinu a to především na nižší amatérské úrovni, která zasahuje většinu hráčů, takže se může týkat i přímo vás.

V online i reálném šachu se tedy podvádí. O tom už dnes málokdo pochybuje. Jenže většina případů je postavená na snaze zlepšit své vlastní výsledky. Existuje ale podvod, o kterém se téměř nemluví, a přitom je tak jednoduchý, že ho může provést v podstatě kdokoli. A co hůř, cílem v tomto případě není zisk, ale poškození druhého hráče. Představte si situaci. Přihlásíte se do otevřeného turnaje. Ne pod svým jménem, ale pod jménem někoho jiného, například známého šachisty, kterého nemáte zrovna v lásce. Systém kontroluje základní údaje, ale pokud znáte jeho FIDE ID, které je veřejně dostupné a pár dalších základních údajů, tak často není problém registraci dokončit. A najednou jste na soupisce. Jméno na výsledkové listině je jeho. A všechno, co v tom turnaji uděláte, tedy každá výhra, každá prohra se započítá do jeho ratingu. Toto lze využít i jako nastoupení za hráče s nižším ratingem a získání odměny za výhru pro nižší ratingové kategorie. Je pravdou, že český šachový rybníček je malý, pokud jste tedy hráčem ve Zlínském kraji tak šance, že vás odhalí na turnaji v tomto regionu není nulová, pokud se přemístíte za turnajem například do Karlovarského kraje, dovolím si tvrdit, že šance na odhalení je prakticky nulová.

V ten moment držíte v ruce nástroj, který může jinému hráči srazit ELO klidně o desítky bodů. A přitom on o tom ani nemusí vědět. Nepřišel, nehrál, a přesto prohrál. Někdy se na takovou věc přijde, jindy ne. Ale ani když se to zjistí, náprava není vůbec jednoduchá. A trest? Pokud vás vůbec někdo identifikuje, maximálně vám zakážou start na pár turnajích. Rating toho druhého je ale mezitím dávno poškozen. Pořadatelé spoléhají na poctivost hráčů, ale ta není univerzální. Neexistuje ověřování identity při přihlášce, většinou ani při nástupu do kola. Pokud si rozhodčí nevšimne, že něco nehraje, nebo pokud „falešný náhradník“ zahraje přijatelně, projde to bez povšimnutí. A následky? Často nulové. Tohle není výkřik do tmy. Je to výzva. Pokud má šachový systém fungovat spravedlivě a důvěryhodně, musí se tyhle skuliny uzavírat. Šachy jsou krásné právě tím, jak čisté a čestné umí být. Partie dvou lidí, kteří si důvěřují. Tah za tahem, bez podvodů. Pokud ale dovolíme, aby v systému existovaly díry, kterými může někdo prolézt a pošpinit jméno jiného hráče, pak riskujeme, že přijdeme o to nejdůležitější, důvěru.

Zdroje:

https://en.wikipedia.org/wiki/Cheating_in_chess

https://www.si.com/esports/news/drlupo-cheating-pogchamps-explainer

https://en.wikipedia.org/wiki/Carlsen%E2%80%93Niemann_controversy