Thomas Edison: Bezohledný byznysmen, který chtěl vyhrát válku proudů za každou cenu

Na Thomasi Alvu Edisonovi je nejzajímavější to, že se kolem něj dodnes drží dvě protichůdné legendy. V té první stojí jako osamělý génius, který po nocích v parku vynalezl budoucnost. V té druhé naopak vystupuje jako chladný obchodník, který uměl lépe než kdo jiný připsat cizí práci sobě, rozdrtit soupeře u soudu a proměnit technický pokrok v reklamní představení. Edison však nebyl ani čistý padouch, ani filantrop. Byl to mimořádně schopný vynálezce, který pochopil, že v moderním světě nestačí něco vymyslet. Je třeba to patentovat, prodat a zcela ovládnout mediální scénu.

Narodil se 11. února 1847 ve státě Ohio, vyrůstal ale hlavně v Port Huronu v Michiganu. Do školy chodil jen krátce a velkou část vzdělání získal doma od své matky. Už jako dítě měl potíže se sluchem, které ho provázely celý život. Zároveň ale působil jako ten typ kluka, který nenechá žádný mechanismus zavřený a žádný návod nezůstal nepřečtený. Četl technické knihy a velmi brzy začal pracovat. Ve třinácti letech prodával noviny a sladkosti, později se naučil obsluhovat telegraf a v šestnácti již pracoval jako telegrafista na plný úvazek. Vpřed ho táhly dráty, elektřina a přesvědčení, že technika je hlavně otázka zlepšování toho, co už existuje.

To je důležité i pro pochopení pozdější pověsti. Viděl nedokonalý systém, rozebral jej, přidal zlepšení a začal přemýšlet, kdo by za to mohl zaplatit. Jeho prvním patentem se stal elektrický zapisovač hlasování z roku 1869, komerčního úspěchu se tehdy ještě nedočkal. Právě neúspěch jej ale naučil lekci, kterou nikdy nezapomněl. Nevyhrává ten, kdo má nejoriginálnější nápad, ale ten, kdo uspěje na komerčním trhu. Od té chvíle se nesnažil vynalézt dokonalé věci, ale vyrábět věci co nejvíce použitelné a to z něj udělalo fenomén.

Po úspěších s telegrafní technikou si vybudoval dílnu v Newarku a roku 1876 přesunul své centrum do Menlo Parku v New Jersey. Zde už nepracoval sám, obklopil se mechaniky, chemiky a techniky, začal rozdělovat úkoly a propojovat vědu s výrobou a z výzkumu udělal organizovaný provoz. Roku 1877 přišel fonograf, vynález, který z něj udělal mezinárodní celebritu. Najednou to nebyl jen schopný elektrotechnik, naučil se novinářům dodat velké věty i sliby. V podstatě byl Edison Elonem Muskem 19. a 20. století.

Když se řekne Edison, většině lidí naskočí žárovka. Jenže on žárovku nevynalezl ve smyslu, že by předtím nic podobného neexistovalo. Elektrické lampy vznikaly už dříve a na podobném principu pracovali i jiní vynálezci, mimo jiné například Brit Joseph Swan. Edisonův patent z roku 1880 byl na zlepšení těchto lamp, nikoli na samotný vynález. Edison tedy nebyl otcem žárovky, ale spíše otcem žárovky jako masového produktu. Když spustil elektrárnu v Manhattanu, bylo definitivně jasné, že nejde jen o další patent v šuplíku. Elektrické světlo přestávalo být atrakce pro bohaté a začínalo pomalu měnit infrastrukturu.

A právě tady se rodí pověst zloděje patentů. Vstupoval do oborů, kde už probíhal závod mnoha mozků najednou a on navazoval na cizí práci, rychle ji zlepšoval, nechával si chránit klíčová vylepšení a poté je tvrdě vymáhal. V 19. století to nebyla žádná výjimka. Patentové války byly v tehdejších elektrických odvětvích běžné a Edison patřil k těm, kdo proti rivalům podával časté žaloby. Cíleně budoval obraz osamělého génia, ačkoli jeho laboratoře stály na práci rozsáhlých týmů. Když pak veřejnost dostala hotový výrobek, jméno na něm bylo jedno a to Thomas A. Edison.

Nejtemnější kapitola jeho veřejného života se odehrála ve chvíli, kdy šlo o obří peníze. Prosazoval totiž stejnosměrný proud, na kterém stál jeho byznys a patentové portfolio, jenže střídavý proud, s nímž byli spojeni Nikola Tesla a George Westinghouse byl vhodnější pro přenos elektřiny na velké vzdálenosti. Edison nechtěl přijít o licenční příjmy ze svých patentů, a proto rozjel kampaň proti střídavému proudu. Šířil tvrzení, že střídavý proud je mimořádně nebezpečný a veřejně nechával elektrickým proudem zabíjet zvířata, aby to názorně demonstroval. Vedl tak emoční kampaň, která měla soupeře morálně znemožnit a zároveň ochránit jeho vlastní investice. Ale dějiny nakonec daly za pravdu opačné straně. Střídavý proud zvítězil, protože byl praktičtější pro velké distribuční sítě. Edison měl pravdu v tom, že elektřina je budoucnost, ale mýlil se v tom, kterou její podobu si budoucnost vybere. A špatně nesl, že tentokrát vítězem nebude on.

Jedním ze zajímavých případů byl případ slonice Topsy. Topsy byla cirkusová slonice, kterou vedení Luna Parku nechalo 4. ledna 1903 usmrtit po sérii incidentů, při nichž zabila několik lidí. Původně ji chtěli oběsit, proti tomu se ale postavila společnost pro ochranu zvířat a padlo rozhodnutí použít kombinaci otravy, škrcení a elektřiny. Edisonovo filmové studio tuto popravu dokonce natočilo. I když Edison neměl výslovně s rozhodnutím utratit zvíře nic společného a řízení celé události se přímo neúčastnil, tak pravdou je, že představa jako humánního způsobu usmrcování zvířat za pomocí elektřiny byla ovlivněna dřívějšími Edisonovými experimenty a jeho lidé během války proudů skutečně používali veřejné popravy zvířat jako propagandu.

Nebyl posedlý jen elektřinou, například ve West Orange vybudoval obrovský areál, kde se pracovalo na fonografech, filmech i dalších technologiích. Právě tam vzniklo první filmové studio na světě. Nesoustředil se pouze na vynález, ale na celý řetězec od laboratoře přes továrnu až po peníze z trhu. Byl posedlý kontrolou, současně měl i neúspěchy, které se do legendy o neomylném géniovi příliš nevejdou. Těžba železné rudy dopadla komerčním fiaskem a experimenty s rentgeny skončily tragicky.

Veřejnost v něm nadále viděla symbol pokroku a ikonu, naopak jeho soukromý život ve stínu laboratoře nebyl vůbec jednoduchý. V roce 1871 si vzal Mary Stilwellovou, jednu ze svých zaměstnankyň, s níž měl tři děti. Po její smrti se roku 1886 oženil znovu, tentokrát s Minou Millerovou, Edison trávil většinu času v laboratořích a společenskou i rodinnou reprezentaci často přebírala právě jeho manželka. Práce pro něj nebyla část života, ale život sám. Ve stáří ze z něj již stala instituce, organizoval firmy pod jednou střechou a experimentoval s alkalickými bateriemi, hledal domácí zdroj kaučuku a stal se národním symbolem americké vynalézavosti. Když v říjnu 1931 zemřel ve West Orange, ve Spojených státech se na jeho počest na minutu ztlumila světla.

Zdroje:

https://en.wikipedia.org/wiki/Thomas_Edison

https://plus.rozhlas.cz/byl-edison-zlodej-podle-kritiku-si-nechal-patentovat-radu-cizich-vynalezu-6509211

https://www.zive.cz/clanky/thomas-alva-edison-byl-vynalezce-s-ostrymi-lokty-vedeli-jste-o-jeho-navsteve-v-brne/sc-3-a-212455/default.aspx

https://www.britannica.com/biography/Thomas-Edison