Článek
Rozhovor novinářů s poslancem Václavem Trojanem (ANO) by se měl pouštět na fakultách žurnalistiky i politologie jako ukázkový příklad naprosté argumentační prázdnoty a politického alibismu.
Když byl politik dotázán, zda je správně, že se nikdo z vládní koalice (ANO, SPD, Motoristé) nepotkal s německými politiky, předvedl výkon hodný porouchaného robota:
„Je správně, že se s německými politiky nikdo z vládní koalice nepotká?“
„Je to fakt.“
„A je to správně, nebo ne?“
„Je to fakt.“
„A je to správně, nebo ne?“
„Je to fakt.“
Poslanec Václav Trojan potvrzuje doktrínu, že v hnutí ANO už dneska na nikoho normálního nenarazíte.
— Jura Háček 🇨🇿🇪🇺🇺🇦 (jirka maso :) (@jura_haczek) May 23, 2026
Za negativní náladu ve společnosti mnohou média, ne politici.🤦
Pro kontext připomeňme, že Trojan ve Sněmovně samozřejmě hlasoval pro odsouzení sjezdu Sudetoněmeckého… pic.twitter.com/tviKVaCaEw
Toto není odpověď sebevědomého zákonodárce. To je panická reakce člověka, který ví, že je zahnán do kouta. Hnutí ANO totiž moc dobře ví, že diplomatický bojkot našich klíčových sousedů je z hlediska mezinárodní politiky naprostá hloupost.
Jenže pan Trojan si nemůže dovolit říct, že je to špatně. Proč? Protože by tím naštval své radikální koaliční partnery z SPD a Motoristů, kteří si na nenávisti k německým seniorům v Brně dělají kampaň.
A tak raději vypne mozek, zapne autopilota a opakuje mantru „je to fakt“, aby se nemusel postavit realitě čelem.
Vrchol celého rozhovoru ale přišel vzápětí.
Kdo drží sirky a kdo jen hlásí kouř?
Na otázku, kdo je podle něj zodpovědný za nenávistnou náladu ve společnosti kolem brněnského sjezdu, Trojan bez mrknutí oka odpověděl: „Média.“
Tady už končí legrace a začíná cílené vymývání mozků. Pojďme si připomenout, co se reálně stalo. Média jednoduše udělala svou práci. Napsala zprávu: „V Brně se uskuteční sjezd sudetoněmeckého landsmanšaftu.“ Tečka. Informovala o události. Žádné výzvy k nenávisti, žádné štvaní.
Kdo z toho udělal národní hysterii? Byli to politici. Byl to Andrej Babiš se svými řečmi o tom, jak je to nešťastné. Byli to zástupci SPD a Motoristů, kteří začali na sociálních sítích vypisovat statusy o zradě národa, přepisování historie a ohrožení suverenity.
Byli to oni, kdo do lidí napumpovali strach a hněv, který pak logicky vyústil i v takové excesy, jako byly nacistické symboly nasprejované na komunitní centrum v Chebu či na památník pochodu smrti na Brněnsku.
Když poslanec Trojan tvrdí, že za nenávist mohou média, říká tím vlastně: „Neměli jste o tom vůbec psát. Kdybyste mlčeli, my bychom neměli příležitost lidi zfanatizovat.“ Obviňovat teploměr z toho, že máte horečku, je ubohé.
Nebezpečná hra s důvěrou
Tento útok na média ale není jen hloupým přešlapem jednoho poslance. Je to promyšlená a extrémně nebezpečná strategie, kterou u nás populisté (po vzoru orbánovského Maďarska) praktikují už dlouho. Cílem je systematicky shazovat důvěryhodnost nezávislých novinářů, což se, bohužel, poměrně dost daří.
Pokud se politikům podaří veřejnost přesvědčit, že média lžou, manipulují a rozdmýchávají nenávist, lidé jim přestanou věřit. A co se stane pak? Lidé začnou hledat „pravdu“ přímo u zdroje – tedy na Facebooku Andreje Babiše, na TikToku Motoristů a v řetězových e-mailech.
Zmizí jakákoliv kritická oponentura. Politikům už nebude nikdo koukat pod prsty, protože každý, kdo se o to pokusí, bude okamžitě onálepkován jako „nepřítel lidu a štváč“.
Svobodná a nezávislá média jsou imunitním systémem demokracie. Nejsou dokonalá, dělají chyby, ale ve chvíli, kdy o nich politici začnou mluvit jako o škůdcích a házejí na ně vlastní selhání a vlastní radikalismus, měli bychom být na nejvyšší míru ostražití.
Václav Trojan nám jen v přímém přenosu připomněl, že tahle vládní koalice nemá problém obětovat zbytky slušnosti a pravdy na oltář svých vlastních preferencí. A to už bohužel žádný „fakt“ nezachrání.
Sledovat politiky, kteří s krabičkou sirek v ruce obviňují hasiče ze zakládání požárů a odmítají zkritizovat vlastní partnery, vyžaduje občas pořádně silný žaludek a nezdolnou víru ve svobodu slova. Pokud vám mé glosy dávají smysl, baví vás toto pravidelné chytání politiků za slovo a sdílíte můj pohled na to, jak klíčová je pro nás nezávislá novinařina, budu moc vděčný za jakoukoliv finanční podporu. Slibuji, že váš příspěvek nepoužiji na nákup porouchaných gramofonů s deskou „Je to fakt“, ale půjde čistě na kávu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abychom se tu té politické aroganci mohli společně smát (a čelit jí) i dál. Díky, že to čtete a že se nenecháte opít rohlíkem!
