Perth: Utajený klenot Skotska, kde se psaly dějiny, ale dnes se raději schovává před turisty

Kdesi na půl cesty se na dálnici mihne cedule s nápisem Perth. Průměrný turista v tu chvíli jen zívne, maximálně zastaví na benzínce pro předražené kafe a spokojeně jede dál. A to je ta nejkrásnější a zároveň nejtragičtější chyba, jakou může udělat.

A mimochodem, staví tu vlak i autobus přímo z Edinburghu, je to tedy místo dostupné pro všechny. A stojí za to!

Perth je totiž naprosto nedoceněný klenot. Je to město, které má v rukávu víc historie než polovina slavných evropských metropolí, ale z nějakého nepochopitelného důvodu se rozhodlo, že se tím nebude nikde nahlas chlubit. Raději sedí v koutě a pije čaj.

Kdysi dávno to přitom nebylo jen tak ledajaké město. Byl to v podstatě středobod skotského vesmíru a hlavní město celého království. Hned za rohem totiž leží panství Scone Palace.

Pokud vám to jméno nic neříká, tak vězte, že přesně tady se tvořily ty nejdůležitější dějiny. Na slavném Kameni osudu tu korunovali snad každého důležitého skotského panovníka. Macbeth, Robert the Bruce a další drsní chlapíci v těžkých zbrojích tu skládali přísahy a kuli pikle.

Dnes je to neuvěřitelně klidné místo, kde tu největší hrozbu už nepředstavují krvelační angličtí vojáci, ale spíše agresivní pávi. Ti se bezostyšně promenádují po dokonale střiženém trávníku a s arogancí sobě vlastní čekají, až jim upustíte kousek sušenky.

S oním Kamenem osudu se mimochodem pojí jedna naprosto fantastická novinka, ze které má každý Skot obrovskou radost. Dlouhá staletí tento posvátný kámen sušili Angličané ve svém opatství v Londýně.

Pak se sice vrátil do Skotska na hrad v Edinburghu, ale teď je konečně zpátky doma v Perthu. Uložili ho do zbrusu nově zrekonstruovaného muzea přímo v centru města. Můžete si tak v naprostém klidu a bez mačkanic prohlédnout ten pravý magický šutr, kvůli kterému se v minulosti prolily opravdové potoky krve.

A když už jsme u těch historických paradoxů, Perth má za sebou ještě jednu úsměvnou ostudu. Přestože to bylo kdysi nejdůležitější sídlo králů, koncem minulého století město jakýmsi byrokratickým omylem ztratilo oficiální status města. Zkrátka je papírově degradovali.

Místní byli pochopitelně k smrti uražení. Trvalo dlouhé roky, než jim královna Alžběta titul u příležitosti svého jubilea milostivě vrátila zpět. Perth si tak dnes svou znovunabytou důležitost bedlivě střeží, ale dělá to tak tiše a nenápadně, že si toho nikdo cizí ani nevšimne.

Při tichých toulkách samotným městem podél řeky Tay narazíte na opravdu podivné a nádherné stavby. Tou nejkurióznější je bezesporu budova Fergusson Gallery. Na první pohled totiž vypadá jako nějaká obrovská litinová pepřenka, kterou na břehu zapomněl nepozorný obr.

Ve skutečnosti to byla jedna z prvních litinových vodáren na světě, ze které si místní udělali svébytnou uměleckou galerii. Je to přesně ten druh funkční bizarnosti, která vás prostě musí okouzlit.

Hned o pár ulic dál pak narazíte na The Fair Maid House. Je to nejstarší světská budova v celém městě, kterou proslavil spisovatel Walter Scott ve svém románu Krásná panna z Perthu. Dnes v tomto starobylém domě sídlí Královská skotská geografická společnost.

Když tam vejdete, dýchne na vás vůně starých map a objevitelských deníků. Cítíte se tam, jako byste měli každou chvíli vyrazit na nebezpečnou expedici na jižní pól, a přitom stojíte v naprostém suchu a teple hned vedle útulné kavárny.

Pokud by se vám zdálo, že toho poklidu a dobré kávy je přece jen moc, stačí zvednout zrak. Přímo nad městem se tyčí zalesněný kopec Kinnoull Hill. Výšlap nahoru je přesně tak akorát dlouhý a strmý, abyste si mohli zhruba v polovině začít hlasitě stěžovat na svou pochybnou fyzickou kondici.

Když se konečně vyškrábete z lesa na samý okraj útesu, narazíte na podivnou kamennou věž. Postavil ji v osmnáctém století jakýsi lord Kinnoull prostě a jen proto, že měl spoustu peněz a nelíbil se mu prázdný obzor při pohledu z jeho sídla na druhém břehu.

Nechal si zkrátka postavit umělou zříceninu jen tak pro radost. Z jejího vrcholu je ale naprosto fantastický výhled a vy tam můžete stát, nechat se fackovat ledovým větrem a cítit se jako páni celého údolí.

Okolí Perthu je snad ještě úchvatnější než město samotné. Region Perthshire se totiž pyšní titulem Země velkých stromů. Stačí popojet kousek na sever do kouzelného městečka Dunkeld a zamířit do lesa zvaného The Hermitage.

Rostou tam obrovské prastaré douglasky, které se tyčí tak vysoko do nebe, až z toho bolí za krkem. Následuje ale malá zkouška vaší introverze a trpělivosti.

Dojdete totiž k hlavnímu vodopádu Black Linn Falls a zjistíte, že tady se sešla snad celá populace turistů toužících po dokonalé fotografii zurčící vody z malého kamenného balkónku. Vypadá to tam občas dost tragicky a hlučně. A tu a tam můžete vidět na vlastní oči cizí svatbu.

Tady ale nastupuje tajná zbraň každého milovníka klidu. Stačí ten hlavní hlouček obloukem obejít a pokračovat po blátivé stezce dál proti proudu řeky Braan. Ujdete pár set metrů a jako mávnutím kouzelného proutku ty davy úplně zmizí.

Zůstanete tam jen vy, divoce šumící voda, vlhký mech a dokonalý les. Lidé jsou totiž od přírody nesmírně líní a neudělají ani jeden jediný krok navíc, což je pro nás vlastně naprosto skvělá zpráva.

Když už zkoumáme okolí, byla by obrovská chyba nepodívat se také kousek na jih směrem na Kinross. Tam totiž leží obrovské jezero Loch Leven. Na první pohled je to nesmírně poklidná vodní plocha, kterou milují hlavně zádumčiví ornitologové s obřími dalekohledy.

Uprostřed jezera ale na malém ostrově stojí zřícenina hradu Lochleven Castle a tenhle rozpadající se kus kamene má za sebou naprosto hollywoodskou zápletku.

Právě sem totiž kdysi uvěznili samotnou skotskou královnu Marii Stuartovnu. Strávila tam necelý rok svého života, musela potupně abdikovat a nakonec odtud poměrně dobrodružně uprchla na ukradené lodičce.

Vy si dnes na ten stejný ostrov můžete doplout malým dřevěným přívozem. Procházíte se troskami bývalého královského vězení, kolem vás zlověstně křičí ptáci a vy máte pocit obrovského propojení s minulostí, o které si slavnější skotské památky obalené stánky se suvenýry mohou nechat jenom zdát.

Perth a jeho tiché okolí zkrátka doplácejí na to, že neleží dostatečně vysoko na severu, aby byly brány za tu jedinou pravou a divokou Vysočinu. Pro každého, kdo se raději toulá pod stromy než v davech před drahými atrakcemi, je to ale absolutní výhra.

Můžete si tu užít majestátní historii, hluboké lesy plné mechu i ostrovní útěky královen, a to vše s hřejivým vědomím, že jste objevili kousek světa, který ostatní z nějakého nepochopitelného důvodu naprosto spokojeně přehlížejí.

Baví vás toulat se po tichých cestách místo stání ve frontách na hlavní atrakce? Pokud vás článek inspiroval, budu rád za drobnou podporu. Váš příspěvek je jako dobrá mapa. Pomůže mi objevovat další nedoceněné klenoty, které ostatní s klidem přehlížejí.