Článek
Představte si tu scénu. Je 8. června letošního roku, stojíme v pražském Planetáriu a ze všech stran na nás dýchá hrdost, inovace a technologický pokrok. Předseda vlády Andrej Babiš se po boku svých věrných ministrů Havlíčka, Plagy a Zůny staví před novináře a slavnostně oznamuje, že Česká republika poletí do vesmíru.
Podepisuje se historická smlouva s Evropskou kosmickou agenturou (ESA) a společností Vast Space. Pilot Aleš Svoboda má namířeno na Mezinárodní kosmickou stanici (ISS) a premiér u pultíku mluví jako rozený vizionář.
Slyšíme slova o „strategické investici do budoucnosti země“, o tom, jak „budoucnost České republiky je v inovacích, vědě a technologiích“ a jak tento krok „zvyšuje konkurenceschopnost celé naší ekonomiky“.
A abychom si hned na začátku nalili čistého vína, Andrej Babiš má v tomto projevu naprostou pravdu. Vyslat českého astronauta do vesmíru, zapojit náš vynikající kosmický průmysl do mezinárodních projektů a motivovat mladou generaci k zájmu o vědu, to je obrovský, pozitivní a nesmírně důležitý krok pro naši zemi.
Problém je ovšem v tom, kdo nám o té špičce a strategických investicích právě teď káže.
Jednosměrka na Mars a ztráta paměti
Když totiž ten samý projekt, za ty samé peníze (zhruba 1,5 miliardy korun) a se stejným astronautem, chystala v roce 2024 tehdejší vláda Petra Fialy, Andrej Babiš tehdy nestál v Planetáriu a netleskal.
Naopak. Během července toho roku popadl mobilní telefon, zapnul kameru a pro své fanoušky na Facebooku natočil video, ze kterého sršela jen laciná žluč a výsměch.
„Jednosměrka na Mars bez návratu pro celou Fialovu vládu. Pak by ten výlet do kosmu za 1,5 miliardy, který vláda plánuje, dával smysl,“ hlásal tehdy v popisku k videu.
S despektem se vysmíval tvrzení, že náš kosmický průmysl patří ke špičce (tehdy podle něj byla špička jen USA), a s typickým populistickým úšklebkem dodal: „Okamžitě ať celá Fialova vláda odletí na Mars za 1,5 miliardy. To je akorát. Jednosměrka. Bez návratu. To je nejlepší, co můžete pro naši zemi udělat.“
Tím ale jeho vesmírná křížová výprava neskončila. V říjnu 2024 se postavil k pultíku v Poslanecké sněmovně a spustil svou oblíbenou písničku o tom, jak vláda vyhazuje miliardu a půl na kosmonauta, zatímco „obrala vlastně všechny, důchodce, zaměstnance, mladé rodiny, firmy, živnostníky“.
Stěžoval si, že se berou peníze krajům a že strašně vázne pomoc po tehdejších povodních.
Vesmírný kotrmelec za miliardu a půl
Střih. Jsme v roce 2026. Andrej Babiš sedí v premiérském křesle. A co se stalo s tou „vyhozenou“ miliardou a půl, kterou prý Fiala ukradl důchodcům a vytopeným lidem, aby si mohl hrát na astronauty? Zrušil snad Babiš tento projekt a rozdal ty peníze zpět „okradeným“ občanům?
Ani náhodou. Úplně přesně ten samý projekt vzal, plácl na něj logo své vlády, připsal si u něj autorská práva a najednou z toho už není arogantní mrhání penězi, ale „strategická investice do budoucnosti“. Olympijská medaile za názorovou gymnastiku a politické pokrytectví má svého jasného vítěze.
Když se navíc podíváme na ty argumenty, kterými Babiš v roce 2024 střílel po svém předchůdci, celá ta fraška dostává ještě mnohem temnější kontury.
Slyšeli jsme tehdy nářky na to, že vláda obrala lidi a firmy a nezvládá pomáhat po povodních. Realita dneška? Státní dluh utěšeně roste i pod současným Babišovým kabinetem.
Spousta věcí zničených dávnými povodněmi stále ještě není zrekonstruována, protože státní aparát pod vedením hnutí ANO a jeho spojenců funguje s tragickou těžkopádností. Nikdo z těch, které prý Fialova vláda obrala, nedostal od Babišova nového kabinetu ty peníze zpět.
Ba co víc, místo slibovaného ráje na zemi poškozuje současná vládní garnitura naši republiku dál. A to velmi hmatatelně.
Vidíme skandály s nekompetentními lidmi na ministerstvech, pošlapávání zahraniční reputace Česka a zoufalá, za zavřenými dveřmi prováděná snaha (na kterou už upozornila média i opozice) ohnout zákon o střetu zájmů tak, aby firmy z holdingu Agrofert mohly dál beztrestně a vesele sát stamilionové evropské i státní dotace.
Zloděj křičí, pojďme letět
Je to ten nejsyrovější důkaz toho, jak funguje politický marketing Andreje Babiše. Kdyby ty samé dokumenty k letu na ISS v Planetáriu podepsal někdo jiný, stáli by dnes poslanci ANO u sněmovního pultíku a hystericky by řvali, že vláda plýtvá penězi v době, kdy chudnou rodiny a praská státní rozpočet.
Jakmile ale u toho samého stolu sedí a propisku drží Andrej Babiš, rázem se z toho stává hrdý státnický čin.
Česká cesta do vesmíru je skvělý projekt a držme našim vědcům a pilotovi Aleši Svobodovi všechny palce, které máme. Až se ale bude loď v roce 2027 odlepovat od země, vzpomeňte si, prosím, na to, kdo jí v roce 2024 přál jednosměrnou letenku na Mars.
Protože přesně takhle u nás funguje populismus v praxi. To, co je v opozici sprostá krádež, je u moci najednou ten nejgeniálnější nápad na světě.
Sledovat politiky, jak bez mrknutí oka poplivou projekt svých předchůdců, aby se jím o dva roky později sami prsili na slavnostních tiskovkách a vydávali ho za svůj, vyžaduje občas pořádně silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl, baví vás toto pravidelné rozkrývání populistického pokrytectví a sdílíte můj názor, že politika by neměla připomínat absurdní divadlo bez špetky paměti, budu moc rád za vaši podporu. Slibuji, že váš příspěvek nepoužiji na nákup letenek na Mars pro žádnou vládu, ale půjde čistě na kávu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abychom tu společně mohli těmto absurditám čelit i dál. Díky, že to čtete a že v tom lítáte se mnou!
