Takto ne. Záležitost a jiné slovní hříchy, bez nichž by čeština zněla lépe

Tok myšlenek je mnohdy znatelně pomalejší než náš mluvený projev. Nebo alespoň neodpovídá rychlosti mluvy, kterou považujeme za ideální.

Jedním z důsledků toho může být, že se uchylujeme k slovům, o jejichž obsahu a funkci už ani nepřemýšlíme. Zkrátka po nich automaticky sáhneme. Podívejme se na několik takových

Jedno z nejprázdnějších slov, které v češtině máme. Zkuste se nad ním zamyslet bez jakéhokoliv kontextu. Nenese totiž žádný význam. Záležitost používáme, když chceme ohodnotit nějaký jev, situaci, zážitek atp., ale nedostává se nám lepšího, a především konkrétnějšího výrazu padnoucího do dané souvislosti.

Oblíbené příslovce. Avšak oblíbené zpravidla jako slovní vycpávka. Zkusme to lépe: „Na čem to vlastně pracuješ?“ Použitím vlastně si tedy říkáme o zpřesnění nebo sami určité tvrzení zpřesňujeme.

Snad ještě oblíbenější slovo než to výše. Nese význam jednodušším způsobem či jednoduše řečeno. Kdyby ale četnost užití prostě ve větě opravdu odrážela realitu, kterou lidé s jeho pomocí popisují, žili bychom si jako na obláčku.

Nic a méně. Slova k vyjádření množství či míry. Jejich spojením vznikne podivná kombinace, ale zároveň jedna z nejužitečnějších a nejoblíbenějších (možná až příliš) spojek. Nicméně, doložené už ve staročeštině, má blízko ke spojkám přesto & ale. Zní však zajímavěji. Patrně i kvůli tomu zaznívá tak často. Největší síla nicméně je síla diplomatická – jemně jím vyjádříte nesoulad a nasadíte polemický tón. Vhodné na návštěvu tchyně a tchána. Jinak si většinou vystačíte se starou dobrou dvojkou ale a přesto.

Výraz jakoby je zkrácenina jako kdyby. V mluveném projevu ale zpravidla funguje jen jako výplňové slovo. Klasická slovní berlička, když nevíme jak dál nebo dlouze uvažujeme, jak pokračovat. A nakonec ho použijeme v kontextu, kdy danou věc rozhodně nemyslíme jen jakoby – takže raději škrtnout.

Není třeba vás přesycovat další slovní hmotou. Jaksi je jakoby pro intelektuály. I když nese jiný význam (tj. jakýmsi způsobem).

Pokud vás tento článek rozladil, chápu. Pokud vás podnítil k tomu, abyste víc uvažovali nad volbou slov, jsem nadšený. To byla totiž hlavní motivace pro sepsání tohoto textu.

Čeština dokáže naštvat – svými nepřebernými pravidly, komplexností, množstvím výjimek. Čeština ale také okouzluje. Je to krásný a bohatý jazyk. Važme si jí a užívejme jejího potenciálu v celé jeho šíři.

Češtině zdar!