Článek
V minulém článku jsem se zamyslel obecně nad tím jak dnešní korporace vypadají či fungují. No a dnes tu máme management. Jeden z nejčastějších pojmů co v práci pro korporaci uslyšíte.
Jak už padlo, tak váš nejbližší šéf bude alfa a omega toho jestli se pro vás práce stane noční můrou nebo o trošku méně depresivní místem.
Druhů managementu je několik, většina z nich má i svoje různé mutace či poddruhy, nicméně pro bližší pochopení kdo je kdo, to bude myslím stačit. Koneckonců-po HR je management hned to druhé co z firmy uvidíte. Ale o tom zas příště.
Pojďme na to ze shora…
Topíci
(Wanna be Steve Jobs/Bezos/kdokoliv o kom se píše ve Forbsu)
Topíků je více druhů. Obvykle nahoře sedí ten jeden, ten vizionář, ten co drží korporaci ve správném směru a vydělává ty peníze, má nápady a vizi, čest výjimkam jako jsou právě jmenování výše, ale obvykle pod Jobsem prostě nepracujete. Důvod je ten, že většina z těchto vůdců už tak ztratila kontakt s realitou, že vůbec neví jak k té své vizi dojít. Typicky to pak dopadá jako případy kdy generál přijde s revoluční myšlenkou snižování nákladů a současně raketovým růstem tržeb. Je to geniální že ano.
Další poddruh je takzvaný „jsem rád že tu jsem a už mám svůj životní standard“. Tito lidé jsou poklad. V mnoha případech je jejich kvalifikace na tuto práci to,že byli ve správný čas na správném místě, případně mají ty správné známé. Samozřejmě jsou si toho ve skrytu duše vědomí, ale poslední zbytky svědomí rozmetá nove firemní Porsche v plné. Obecné poznávací znamení je aspoň pokus o pochopení reality a občas se pustí do nenuceného hovoru s plebsem. Samozřejmě, ale ne zas moc, protože oni řeší ty důležité strategické věci a plány na ovládnutí světa.
Občas narazíte i na kompetentní lidi, kteří rozumí ne svojí, ale vaší práci. To je dar z nebes a držte se jich. Jasně, nedají vám nic zadarmo, protože sami se většinou museli do své pozice probít, a většinou si pamatují co je to stálo. Ale nejsou to přešlechtění manageri, kterým vadí ušpinit si ruce - na rozdíl o těch dvou skupin nahoře.
Seniorní managerie
(Wanna be topík)
Důchodci. Jsou kousek od topíků, ale zas dost daleko na to aby z toho bylo firemní Porsche. Spíš je to na lehce jeté bávo, ale i tak to potěší.
Ve většině případech jsou to lidé kterým nevyšel útok na topíka v jiné korporaci a tak po vzájemné domluvě se rozhodli akceptovat novou výzvu. Jsou to ještě lidi z oboru, takže tam potkáte ty co dřív vaší práci dělali a matně si ještě vzpomínají co to je těšit se na výplatu aby si člověk mohl zajít na pivo.
Dále jsou to lidé,kteří jsou ve firmě tak dlouho, kdy padají otazky typu: co s nima? Mají navíc pro firmu hodnotu - znají ji. Znají lidi, procesy, business… tak proč toho nevyužít. Tady pak není prostor se ptát jestli jsou dobří nebo špatní manageri. Prostě tam jsou. Po pár letech jsou reálně nepoužitelný v žádné jiné firmě, takže v jejich zájmu je to pěkně dožít do důchodu na hezkém místečku.
Middle management
(Don't wanna be topík)
Střední management. Ti co si vyžerou všechny rozhodnutí od topíků a důchodců a zároveň první na koho se snese hněv plebsu s pochodněmi a vidlemi.
Je to celkově zajímavá sorta lidí. Většinou jsou ještě experti v oboru, podřízené znají jménem, nejen podle čísla v Excelu a tak nějak jsou jim bližší. Ale ne zas moc. To má prostý důvod. Mají už moc, taky ne nějak velkou, ale mají. Na firemní auto to většinou není a když už tak nějaká ta olítaná oktávka po asistentce asistentky topíka, ale většinou se spokojí s málem. Výplaty jsou tak akorát aby neřešili kolik stojí oběd, ale ne zas moc aby šli nahoru a řekli nahlas co si myslí.
Většina těchto lidí právě žehlí rozhodnutí shora a snaží se to prodat jako vlastně dobrý nápad (ti více kariérní) nebo aspoň jako ne úplnou kravinu tak ať máme pokoj (ti co se smířili se svým osudem).
Obecně tady začíná vstupenka do managementu. Lidi se posílají na školení, hltají kurzy o leadershipu, učí se pracovat s cíli, kpi a osvojují si managerský jazyk korporace.
Většina jsou ještě normalní lidi co si zajdou na pivo a burger a nepotřebuji k životu waygu s kaviárem.
Samozřejmě nováčci na těchto rolích to mají těžké protože najednou dole už jim nevěří a nahoře ještě nejsou hodni. Obvyklá chyba je,když člověk co roky nosil rifle a tričko dva dny po povýšení na managera přijde do práce v nové Hugo boss košili a u kávičky se snaží z chudáka plebse vytáhnout něco o jeho pocitech. No ale ono splátky na auto a barák se samy nezaplatí že jo. Tím jsou v pasti..
Kinder management
(They told me to do it)
Jediní co opravdu ví co lidi dělají. Znají svůj tým, lidi, chodi s nima na pivo a vypráví historky z jednání s vyššími. Následně se tomu spolu s pohledy plných lítosti od svých lidí smějí celý večer, než ráno prijde vystřízlivění.
Většina těchto lidí se do toho dostala tak, že prostě byli dobří ve své práci a ty nahoře nenapadlo nic lepšího než si říct: no tak u toho bude ještě vést tym, já ušetřím budget a prodám to jako super kariérní příležitost. HR si to strčí na plakáty a je to pecka.
Většina povýšení probíhá nějak takto. Rekněme že manager (M) chce říct pracovníkovi (P), aby byl team leader.
(M): děláš fakt dobře, co bys řekl na to kdyby ses stal vedoucím?
(P): Ty jo já nevím. Co to obnáší?
(M): Nic moc, budeš dělat co do teď,jen občas schválíš docházku, jednou týdně meeting se mnou a jednou za čas hodnocení lidí.
(P): To se mi nějak nezdá, vidím ostatni jak lítají jak hadr na holi
(M): Oni ještě nebyli na školení time managementu. To se naučíš, v pohodě. Hele 80:20 jo? 80% budeš dělat co do teď a zbytek management.
(P): No pokud to je takto, já bych nerad dělal jen ten management. Když vidím tebe jak vypadáš..
(M): Neboj, to bude v pohodě. Vše tě naučíme.
(P): No tak jo. Ale kdyztak vrátit se můžu, že jo?
(M): jasně že jo.
... ale nevrátil. A na řadovou práci už není čas.
Tak příště HR…
