Financování škol podle úspěšnosti žáků v testech v 5. a 9. třídě

Jak řekl ministr školství v nedávném rozhovoru pro Hospodářské noviny: „Tím (pozn. testováním) se otevře cesta k tomu, abychom začali měřit přidanou hodnotu škol a v systému financování ji začali zohledňovat.“ Jak přesně si představuje, že by peníze podle úspěšnosti dětí v testech mezi školy podělil, ale neřekl. Jasně však ukázal, že jeho myšlení se pohybuje spíš ve vysokoškolském akademickém prostředí, kde se dá kvalita škol nějakým způsobem měřit. „Model financování vysokých škol je už léta postavený na nějakých měřitelných parametrech, na nějaké soutěži škol mezi sebou,“ řekl ministr ke své vizi financování škol středních a základních.

Proti záměru zlepšit kvalitu škol a pak ji ocenit, nemůžeme asi namítat vůbec nic. I laická veřejnost díky médiím už tuší, jak různou kvalitu škol v ČR máme, a že by bylo určitě dobré s tím v některých regionech trochu pohnout. Při mezinárodních srovnáváních ve čtenářských, matematických či přírodovědných gramotnostech (např. PISA) vychází dokonce některé celé kraje o level lépe, než kraje jiné. Sami ze svého okolí víme, že i v rámci jednoho města se najdou školy, které se kvalitou velmi liší. A rodiče školáků to většinou dobře vědí. Má být ale hnacím motorem zlepšování kvality škol a potažmo lepšího financování škol soutěž? Omlouvám se, ale nápad soutěžit v testech a rozdělovat pak peníze podle výsledků, mi trochu připadá jako soutěž Lovec na Nově nebo AZ-kvíz na České televizi.

Pojďme se ale podívat, co o testování v uzlových bodech říká Strategie 2030+, což je zásadní dokument určující směřování rozvoje našeho školství: „Ověřování výstupů v 5. a 9. ročníku bude probíhat na všech školách, a to pouze ve třech vzdělávacích oborech (český jazyk a literatura, cizí jazyk a matematika a její aplikace). Potenciálu tohoto nástroje využijí samy školy především jako zpětné vazby, která jim pomůže na cestě za kvalitním naplňováním rámcového a školního vzdělávacího programu. V anonymizované podobě bude sloužit také k monitorování efektivity vzdělávacího systému, nikoli však ke srovnávání jednotlivých škol.“ Tak jak zde čteme, ke srovnávání škol to tedy vést nemá, má jít pouze o zpětnou vazbu škole. Čili o nějaké soutěži by podle Strategie 2030+ neměla být řeč.

Můžeme si ale udělat takové malé myšlenkové cvičení a la ministr Bek, že by opravdu základky soutěžily mezi sebou o lepší peníze prostřednictvím testování žáků v 5. a 9. třídě tak, jako to dělají školy vysoké. Protože s testováním mám trochu zkušenosti díky přípravě dětí na jednotnou přijímací zkoušku z matematiky, tak bych si troufla tvrdit, že první, co by CERMAT nebo jiná společnost provádějící testování (třeba SCIO) musely pro MŠMT vytvořit, jsou jednotné testy. Pokud přijmeme tezi jednotného testování, pak musí být testy opravdu pro všechny školy stejné, aby výsledky byly porovnatelné. Děti je musí vyplňovat v jeden konkrétní čas, a to by nemohlo být za přítomnosti jejich učitelů. Čili jednou za rok by se určil den D, kdy by došlo na hromadné testování v 5. a 9. ročníku a cestování učitelů (organizátorů testování) do jiných škol. Patrně by to ale nebyl jen jeden den, pokud bychom měli testovat cizí jazyk, matematiku a český jazyk. Že to bude docela velký logistický oříšek, i když budou testy digitalizované, je celkem jasné. Nicméně není to určitě neproveditelné.

A teď to nejtěžší. Jak hodnotit výsledky těchto testů? Co když do jedné školy chodí o mnoho méně nadané děti než do školy vedlejší? Co když máte školu plnou dětí z mizerného socioekonomického prostředí? Bude taková škola tedy dostávat díky špatně vyplněným testům méně peněz na svůj chod? Nemělo by to být spíš naopak? Budou testy umět rozlišit vedle míry znalostí a dovedností i pokrok žáka, který udělal za 4 roky, tedy mezi 5. a 9. třídou? Například v „mojí“ matematice mezi 5. a 9. ročníkem proberu s dětmi tak obrovskou sadu témat a plní se tolik výstupů, že bude podle mne velmi obtížné udělat jeden kvalitní test takový, aby přesně určil čtyřletý pokrok konkrétního žáka. A jakou strategii pak zvolí školy, aby v soutěži základek ala ministr Bek nepropadly a tudíž do budoucna nepřišly o nějaké finance?

Otázek je mnoho a s velkou pravděpodobností bude naplňování vize uzlových bodů podrobeno ještě velké a dlouhotrvající diskusi. Jak vím z vlastních zkušeností s testy CERMAT, vytvoření opravdu kvalitních testů pro tak obrovské množství dětí dá pěkně zabrat. U testů pro JPZ to trvalo více jak 10 let, kdy mohu aspoň sama za sebe prohlásit, že testy z matematiky jsou už teď opravdu velmi dobře a kvalitně udělané, a to včetně přípravy na ně. A pokud by se testování v uzlových bodech mělo dělat jiným způsobem, například pomocí portfolií žáka nebo za pomoci jiného výstupu, jak toto půjde jednotně hodnotit, když by od toho odviselo financování škol?

Nad čím bychom se měli ale asi zamyslet, a co ministr školství řekl podle mne zcela správně, je, že „systém financování škol nereflektuje kvalitu škol a také náročnost jejich působení.“ Je prostě pravdou, že máme v republice místa na mapě, kde jsou „velmi nároční“ žáci i jejich rodiče a kde příliš učitelů učit nechce. A že podpořit finančně takové školy, aby mohly mít tandemové učitele, více asistentů a potažmo samotné vyučující například formou vysokého náborového příspěvku a příplatků, by bylo na místě. Zatím se ale i těmto školám finance díky seřezání PHmax naopak ubraly (v dubnu jsem o jedné z takových škol nedaleko Teplic psala článek). Takže tady se mi chce napsat, proč se to děje, když už teď známe školy, kde je vysoká „náročnost jejich působení“, jak říká pan ministr.

Financování škol je vždy tvrdý oříšek a není to zase tak dávno, co bylo za vlády ANO a ministra Plagy zásadně překopáno. Z peněz „na žáka“ se přešlo na financování „za odučené hodiny“. Že se po pár letech pokouší nová vláda tento princip opět změnit, je už jasné. Šetří se, kde se dá. A protože vzdělávání je, jak víme z programového prohlášení, prioritou, na školství se musí přece ušetřit především. (To měla být, samozřejmě, ironie). Jestli zrovna tohle bude cesta, jak lépe vložit peníze tam, kde jsou potřeba, uvidíme. A protože volby se nezadržitelně blíží, doporučuji dobře sledovat, jaké trendy ve financování škol nám která politická strana bude nabízet. Nápady jsou (jak vidíme) totiž velmi různé. Sama za sebe to budu sledovat velmi bedlivě.

Na závěr přidávám anketu a své názory se nebojte rozvést v komentářích.

Pokud chcete mít přednostní upozornění na můj článek ještě dříve, než se objeví na Seznamu, klikněte pod jménem autora na +sledovat.