Článek
Přiznám se bez mučení, že na natáčení dětí a učitelů přímo ve třídě, notabene utajené, mám hotový názor. Ten jsem také popsala ve svém posledním článku. Podle mne jde o špiclování, které ve slušné společnosti nemá místo. V textu jsem proto vyjmenovala řadu důvodů, proč v učebnách s dětmi a učiteli při výuce nenatáčet. Že jde o etický problém, narušení důvěry nebo třeba narušení soukromí dětí i kantorů. Nebavím se přitom teď o výjimkách, jako je všem oznámené nahrávání přednášky, natáčení ze studijních důvodů, o kterém všichni vědí, on line vysílání výuky přes web kameru (například za covidu) a nebo výjimečném zadokumentování opakovaného naprosto krajního chování, kde dotyčný postižený využil již všechny cesty k nápravě, ale ta nenastala. A kde také nehodlá záznam nikde šířit ve veřejném prostoru. (V případě medializovaného tajného natáčení otce policisty však šlo o domácí úkoly.)
Natáčení místo diskuse
Diskuse pod mým textem zde na Seznam Médium a také na učitelských fórech, kde se objevily některé hlasy přímo nabádající k monitoringu ve třídách, mě ale přiměly podívat se na problematiku ještě jednou. Jestli moje vyzývání spíše k dialogu, konzultacím a osobnímu setkávání mezi učiteli a rodiči je opravdu tak mimo a jestli teď nastane doba nahrávání, natáčení a špiclování. Zkoušela jsem dohledat, jestli nějaká česká škola takový monitoring výuky už vyzkoušela. Dále jak to mají s monitoringem učeben nám nejbližší unijní státy a případně, který stát ve světě zašel s monitorováním žáků, studentů a vyučujících nejdál.
Neúspěšný pokus s kamerami ve třídě proběhl na gymnáziu v Praze
Začnu tedy nejdříve Českou republikou, kde jak asi všichni víme, kamery ani mikrofony ve třídách nejsou a pokud už je škola má, tak monitorují prostor před školou, šatny nebo maximálně prostory chodeb. (O letos v létě vydaném doporučení ke kamerovým systémům ve školách z pera Úřadu pro ochranu osobních údajů ÚOOÚ se rozepíšu později.)
První a zároveň nezdařený pokus o kamerový systém monitorující výuku se udál v ČR už před mnoha lety. Na soukromém gymnáziu v Praze byl systém namontován ve čtvrtek a už v pondělí začala studentská revolta. Studenti místo výuky demonstrovali před školou, podepisovali petici a následně se za ně postavili i rodiče. Kamery musely z učeben zmizet. (O případu si více můžete přečíst ve článku, který najdete ve zdrojích pod tímto textem.)
Komunistická Čína zkouší kamery ve třídách a sledovací zařízení ve školních uniformách
Asi čtenáře nepřekvapí, že kamerami nejvíce prošpikovaná země je Čína. Čína je známá svojí obsesí v monitoringu všeho a všech a instaluje ve veřejných prostorách i systémy, které umí člověka rozpoznat podle obličeje. V roce 2018 tak některé školy začaly s monitorováním svých studentů přímo v učebně. Systém vyhodnocoval podle výrazů studentů jejich aktivitu, a to výraz štěstí, odporu, strachu, hněvu a zmatku. V reálném čase vyhodnotil úroveň pozornosti a vše se objevovalo na obrazovce učitele. V některých čínských městech ale došli ještě dál a dětem naistalovali do školních uniforem sledovací zařízení. Umí zaznamenat příchod do školy, pohyb dítěte, ale například i jeho aktivitu. Když usne při výuce, rozezní se alarm. Velký bratr v Číně totiž pěkně řádí, a že byl Orwell v tomto ohledu velkým vizionářem, se tu ukazuje na každém kroku. Pevně doufám, že něco tak odporného se za mého života a za života mých dětí i případných vnoučat v našem evropském prostoru dít nebude.
I v ČR by někteří lidé rádi monitorovali výuku přímo v učebnách.
Kamera a mikrofon v české učebně
Nicméně se ale i zde začínají objevovat ojedinělé názory podporující monitoring a natáčení dětí a učitelů ve školách přímo při výuce. Pod textem mého předchozího článku se mi jich také pár sešlo. Například pan Jan Kozák se pozastavuje nad tím, proč není možné nahrávat výuku, když „pořizování záznamů dětí o přestávkách na chodbách nevadí“ a končí dovětkem, zda se paní učitelka (která byla natáčená) „za něco stydí“. Jan Pospíšil k tomu přidal komentář, jak by se tedy prokázala šikana ze strany učitele (pozn.: v případě nahrávání perem šlo o domácí úkoly, ne o šikanu). Jiří Pech pak poznamenal, že rodiče by měli mít přístup k tomu „jakým stylem a jak učitelé učí“. Jiný komentátor, který by rád měl mezi běžně využívanými „novými pořádky“ v našich školách natáčení kamerou ve třídě, a jež také dostal pod svým obsáhlým komentářem tak zvaně „velkou bídu“ od diskutujících, například přirovnává monitoring dětí i učitelů k rodičovskému monitoringu dítěte dětskou chůvičkou. A tady si neodpustím osobní poznámku, že toto přirovnání je opravdu velmi hloupé. Také někteří učitelé v diskusních příspěvcích tvrdí, že se nemají za co stydět a klidně je mohou všichni natáčet. Že tu ale nejde jen o jejich výkon u tabule, ale hlavně také o děti, jaksi zapomínají. Naštěstí však naprostá většina diskusních příspěvků (a také anketa) dopadla ve prospěch nešmírování dětí a učitelů a podpořila spíše vzájemnou diskusi, konzultace a osobní setkávání. A tento přístup naštěstí podporují i české úřady.
Kamerové sledování sociální komunikace představuje nejen výrazný zásah do práva na soukromí, ale zasahuje nevhodným způsobem i do vlastního procesu budování sociálních vazeb a vzorců chování dětí
Úřad pro ochranu osobních údajů považuje kamerové sledování chování dětí za nevhodné
Konkrétně český Úřad pro ochranu osobních údajů letos v červnu vydal k této problematice dokument s názvem Doporučení ke kamerovým systémům umístěným ve školách a školských zařízeních. Podle ÚOOÚ se vždy ve školách má před umístěním takových zařízení zvážit vhodnost umístění (před budovou školy zasahuje kamera podstatně méně do soukromí, než v učebně), dále počet kamer, režim kamer (nahrávání počítačových učeben s drahým vybavením například jen přes noc), záběr kamery (například snímat jen vstupní dveře a ne učebnu), využití speciálních kamer (například u kamer s rozpoznáváním biometrických údajů musí správce doložit právní důvod) a dobu ukládání záznamu. Podle tohoto dokumentu je monitoring učeben naprosto nevhodný a říká, že: „Kamerové sledování sociální komunikace představuje nejen výrazný zásah do práva na soukromí, ale zasahuje nevhodným způsobem i do vlastního procesu budování sociálních vazeb a vzorců chování dětí“. Proto je také případný monitoring prostor v českých školách omezen převážně na vchod do školy, šatny a maximálně zabírá společné chodby. Za sebe myslím, že to je také maximum, které jsme schopni v oblasti sledování zatím v našem českém postkomunistickém prostředí snášet.
Většina států EU je v případě kamer ve školách dost restriktivní
A na závěr se ještě podíváme, jak to mají v unijních státech, které jsou nám historicky nejblíž. V některých úřady použití kamer ve školách vylučují prakticky absolutně, jako například v Lichtenštejnsku. V Německu mají dokonce vyhlášku ministerstva školství o ochraně osobních údajů na veřejných školách z roku 2019, která obecně zakazuje kamerové sledování v průběhu vyučování. Většina států unie je přitom v případě kamer ve školách poměrně restriktivní. Někde mohou natáčet jen vně budov školy, což praktikují v Itálii. U vstupu nebo vjezdu do školy připouští kamery Francie a Bavorsko. A nebo v Lucembursku minimálně trvají na zásadě, že „kamery rozhodně nelze použít v prostorách školy, ve kterých probíhají sociální interakce a žáci a učitelé se zde zdržují delší dobu“. A například Dánsko nebo Estonsko musí dát ve škole přednost nejdříve „méně invazivním způsobům zabezpečení ochrany osob a majetku“. Dozorové úřady unijních států většinou také striktně rozlišují časový režim kamerového sledování, a to probíhá v době, kdy je škola uzavřena a kdy sledování „neohrožuje chráněné zájmy studentů a učitelů.“ Jak je vidět, tak v českých školách (a brzy také ve slovenských) je možnost monitoringu vlastně ještě mnohem, mnohem benevolentnějších, než ve většině států EU.
Jak se bude vyvíjet případ ze Suchdola nad Lužnicí, kde rodič (povoláním policista) tajně natáčel výuku svého syna, budu sledovat dál. Postoj policie, která v tajném natáčení kvůli domácímu úkolu nevidí nic moc divného, mě totiž dost šokuje. Uvidíme, jestli se případ ještě bude vyvíjet, zda si takové chování nechá škola líbit, zda k případu zaujmou stanovisko například i vyšší nadřízení tohoto policisty a jestli se třeba diskuse nad monitorováním výuky chopí i další média.
Klikněte na začátku textu na +sledovat a můžete dostávat upozornění na moje nové texty (protože toto sledování je právě to, které svým čtenářům velmi ráda dovolím).
ZDROJE:
