Článek
„V členských zemích OECD i zemích EU bylo zjištěno, že žáci, kteří věnovali učení o jednu hodinu (za týden) déle, měli v průměru o 14 bodů vyšší výsledek v matematické gramotnosti,“ píše se ve zprávě PISA, což je mezinárodní studie o vzdělávání a zkoumá výsledky žáků a studentů ze zemí OECD. (Průměrný výkon našich žáků byl vloni v matematice 487 bodů a ukázal se jako nadprůměrný). A dále se uvádí, že: „Nejméně času zabírají domácí úkoly žákům ve Finsku (5,9 hodiny za týden), ve Švýcarsku a České republice (shodně 6,9 hodiny).“ Matematice je přitom věnována ze všech úkolů většinou polovina času. A navíc zpráva říká, že naši žáci mají podprůměrnou celkovou dobu výuky. Čili, že ve škole tráví týdně méně času, než jejich vrstevníci ze zemí OECD.
České děti se matematice doma nevěnují ani 30 minut denně
Pokud se podíváme podrobněji na následující graf, který ukazuje zatížení našich žáků a studentů, tak vidíme, že je opravdu poměrně dost malé. Denně úkol českým žákům nezabere ani hodinku. „Přibližně polovinu tohoto času (kolem půl hodiny denně) jim zabírají domácí úkoly z matematiky, kterým se méně než 30 minut věnují asi dvě třetiny žáků – od 64 % v základních školách po 74 % ve víceletých gymnáziích,“ uvádí se ve zprávě. A výuka pak týdně našim dětem sebere z jejich času průměrně jen 23 hodin.
Porovnání doby výuky (žlutá) a času stráveném úkoly a přípravou doma (šedá)
Pokud se totiž podíváme na státy, které se v žebříčcích mezinárodního srovnání PISA umisťují nad námi, tak v Estonsku (7. místo v žebříčku PISA v matem. gramotnosti) a Japonsku (5. místo) dávají tamní kantoři dvojnásobek úkolů a děti mají i delší čas výuky ve škole než ty české. A například taková Korea, která je na 6. místě v žebříčku PISA, je vůbec k žákům hodně přísná. Tamní učitelé je sice nedrží ve škole tak dlouho, ale zato dávají průměrně týdně žákům domácí úkoly takové, že jim zaberou až 15 hodin, čili více jak 2 hodiny denně.
Antiúkolová tažení poškozují naše děti
Netvrdím, že úměrně tomu, jak zatěžujeme naše žáky a studenty domácími úkoly a dalším učením, se musí zvyšovat výkon našich dětí. Výzkum totiž uvádí, že pro naše děti by bylo ideálních 27 hodin výuky týdně, protože pak už výkon českých dětí klesá (viz. graf - dosažené maximum českých dětí je označeno šipkou). Ale na druhou stranu tady chci díky jasným číslům dokázat, že trendy poslední doby, které se v Česku objevují, jako například letní antiúkolová petice paní Žítkové či tažení Táty Parťáka, našim dětem ubližují, snižují jejich možnosti na dosažení lepších výsledků a propagují sice mezi některými rodiči asi populární, ale za to nesmyslnou věc. A to, že jsou úkoly a domácí příprava zlo, jsou zbytečné, příliš zatěžují naše děti i jejich rodiče, že se má od domácí přípravy upustit a vykašlat se na ni, to vše jsou nesmyslná tvrzení. Data z mezinárodního srovnání jasně dokazují, jak je tento trend zavádějící a špatný.
V českých školách, kde se učí 27 hodin týdně, dosahují žáci nejlepších výsledků
Na druhou stranu ale musím potvrdit, že se mi líbí jiný trend, a to méně přísnější hodnocení domácí přípravy, protože každý žák opravdu nemá doma ideální podmínky. Což mj. také dokazuje srovnání výsledků testů v různých koutech naší republiky. Ty rozdíly jsou tak moc markantní, že s tím by se opravdu už něco zásadního mělo udělat (ale tohle téma je zase na jinou diskusi).
Rozdávání pětek je nesmysl, ale nesmysl je i dobrovolnost úkolů
Souhlasím, že rozdávání pětek za nedonesené nebo špatně vypracované úkoly není zrovna motivující. Respektive je úplně demotivující a já to například nedělám, a to ani u dětí už opravdu velkých a samostatných. Ale postupné plíživé vkrádání myšlenky do naší společnosti o škodlivosti úkolů, se ve světle nových čísel a zjištění v této studii ukazuje jako poškozující naše žáky. A tažení za dobrovolnost úkolů je podle mého také úplně mimo. Pravidelnost v povinnostech je totiž podle mne další výborná věc, kterou naši žáci potřebují jako sůl. Mnoho z nich totiž doma nemá povinnosti vůbec žádné.
Malé zatěžování našich studentů a žáků povinnostmi pak způsobí, že budou v budoucnu méně odolní, okrádá je to o dovednost umět si rozložit práci, povinnost se na něco připravit, něco se sám doma naučit, být za to sám zodpovědný atd. S Japonskem, které je extrémně nastavené na výkon, bych se asi srovnávat příliš nechtěla. (I ta jejich mentalita je nám dost vzdálená.) Ale třeba s dětmi z Estonska, Rakouska či Německa snad české děti srovnávat můžeme. A tam po nich toho chtějí v domácí přípravě mnohem, mnohem víc, než u nás.
Co si o tom myslíte vy? Diskuse je pro vás otevřená.
Zdroje:
